V minulém článku, přečíst zde, jste se dočetli, že to nejvíc, po čem každý člověk touží, je být šťastný. K tomu, abychom byli šťastní, je důležité vážit si toho, co a koho máme, a být za to vděční.
Mnohé z vás určitě napadlo, že to se lehko řekne, být šťastný a vděčný, když vás tak moc štve, že jste pořád nenašli tu pravou, zatímco vaši kamarádi randí o sto šest a užívají si. Nebo možná máte skvělého partnera, ale úplně vám to neklape po intimní stránce anebo vám na něm vadí něco jiného, co dokáže zastínit to, jak je jinak úžasný. Někteří můžou být nešťastní z toho, že nevědí, co v životě chtějí dělat, anebo to vědí, ale z nějakého důvodu nejsou schopní udělat ten první, druhý, třetí krok ke svému vysněnému cíli, protože se srovnávají s druhými a nevěří, že i oni by mohli být úspěšní. Možná že i vy se trápíte, protože si o sobě myslíte, že nejste dost dobří, dost hezcí, dost štíhlí, dost vysportovaní, dost chytří a vtipní, trápíte se, že nemáte dost peněz, dostatek času, že jste k ničemu, protože neumíte vařit nebo proto, že se nedomluvíte anglicky (o dalších jazycích nemluvě).
Tohle všechno jsou mraky, zastiňující sluneční světlo, na které se mnohdy zaměřujeme. Slunce na obloze svítí pořád, jen my ho přes ty mračna nevidíme. Máme před sebou jen ten náš problém, který nás činí nešťastnými.
Jestli vás to uklidní, každý máme svůj mrak. Častěji spíš mraky. I já jich pár mám. Pravidelně se ke mně vrací a v ty chvíle to opravdu moc bolí. Brečím jak malá holka a po x-té se ptám, co mám ksakru dělat, aby to už skončilo, nebo co mám udělat, abych to konečně změnila. V tyto chvíle nechávám průchod smutku a dovoluju si ho plně prožívat. Když se konečně dosyta vybrečím, tak si vzpomenu na předchozí článek a začnu si vybavovat všechny věci, za které můžu být vděčná a pomalu začínám směrovat pozornost na to dobré, protože jak víme, tam kam směřujeme pozornost, tam to roste a sílí. Někdy pro změnu od problému uteču, abych nabrala sílu na jeho zvládnutí.
Každý má svůj recept na zvládání problémů – může to být sport nebo jiný koníček, práce, pokec s kamarádkou, procházky přírodou… Nedávno jsem na facebooku viděla následující výrok, ale nepodařilo se mi dohledat autora: „Problémy tady nejsou od toho, aby nás trápily, ale na to, aby nás posouvaly vpřed.“ A to je určitě velká pravda. Nevěřím, že jsme tady jen proto, abychom se pořád něčím trápili. Problém nás má dovést k zamyšlení, proč se nám daná věc děje. Pokud dojdeme k uvědomění nebo učiníme v životě potřebnou změnu, problém nebo i nemoc mnohdy zmizí.
Na druhou stranu jsou i ta naše trápení pro nás velmi důležitá. Kdybychom nikdy nebyli nešťastní, jak bychom potom poznali, že prožíváme štěstí? Kdybychom nebyli nikdy nemocní, jak bychom si pak mohli vážit toho, že jsme zdraví? Kdybychom neměli nepřátele, jak bychom mohli vidět nějakou hodnotu v přátelství? Bez samoty bychom nepoznali jak úžasné je mít partnera. Bez bolesti bychom nevěděli, jak bezva to je, když nás nic nebolí. Bez zimy bychom nebyli vděční za to, že si můžeme doma pustit topení nebo zatopit v krbu. Bez zrady bychom nepoznali důležitost věrnosti a neopustili člověka, který si nás nezaslouží. Bez hladu bychom nebyli vděční za jakékoliv jídlo. Bez slz není smíchu, stejně jako bez přílivu není odliv. Abychom mohli prožívat jedno, musíme zakusit i druhé, abychom věděli, jak chutnají obě strany mince a o to víc si vážili té strany, která nám chutná více.
Na závěr bych se s vámi rozloučila několika moudrými citáty od Dalajlámy.
„Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“
„Když prohrajete, nezapomeňte na tu lekci.“
„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“
„Když se člověku zdá, že všechno jde špatně, pokouší se do jeho života proniknout něco zázračného.“
Veronika Dudová
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
