Krajina, o které se říká: "Cesta zde může být cíl"... Krajina tak kontrastní, čistá, fascinující a klidná. Krajina ohně a ledu. Velryby, arktické lišky, gejzíry, ledovce, sopky, fjordy, horké prameny... Tohle vše je ISLAND.
A my jsem našli člověka, který si tuhle krajinu zamiloval, žije a pracuje tam už víc jak 7 let. A rozhodně zatím nepřemýšlí o návratu zpátky domů :-)
Původně jsem chtěl jenom navštívit kamaráda a pobýt nějaký čas na ostrově. Nápad najít si na Islandu práci mi vrtal v hlavě už před tím, ale nebyl jsem si 100 % jist, jestli to vůbec zvládnu. Mnoho jsem toho o krajině nevěděl, jenom takové obecné informace: Björk, sopky, chladno, a že se tam v 80. létech potkali Reagan a Gorbačov :-). A kromě toho v době, kdy jsem tam přišel, začala na Islandu ekonomická krize.
Práci jsem hledal 2 měsíce a nehledal jsem přes agenturu. Ale vím, že v současnosti je mnoho agentur, které shánějí hlavně brigády pro studenty a mladé v této zemi. Na facebooku je vytvořená skupina: Češi a Slováci na Islandu, kde se můžou lidi dozvědět spoustu informací o krajině i o práci tam. Mně při hledání práce všechno zkomplikovala ekonomická krize. Situace se teď trochu zlepšila, ale v Reykjavíku to pořád není jednoduché. Zájemců je mnoho, lidé by se tu chtěli i zdržet, ale bez práce je to tu kvůli vysokým cenám náročné i pro lidi z ekonomicky vyspělejších krajin. Já už jsem měl i zabookovanou zpáteční letenku, sbalené věci, když se mi ozval člověk, kterému jsem před tím ohledně shánění práce telefonoval. Měl zájem mě zaměstnat. V té chvíli jsem ale vůbec neměl představu, kam pojedu a o co půjde. No chtěli mne, takže jsem neváhal, hlavně že můžu na Islandu ještě zůstat. Nakonec se z toho vyklubala práce na rybářské lodi na Západních Fjordech. Sehnal jsem ubytování v malé vesničce a bydlím tady dodnes. Umím si i představit, že tu i dožiji.
V současnosti pracuji v továrně, kde se zpracovává kalcium z mořských řas. Pracujeme v nepřetržitém provozu 4 skupiny. Ale v rámci měsíce mi to vychází tak, že mám celý jeden týden volný. Náplní naší práce je dohlížet na proces sušení, mletí, balení a nakládky na lodě, a taky běžná údržba. Já mám teď na starosti proces sušení, pracujeme ve dvou lidech a s jedním mistrem, nic stresujícího.
Byl to jenom rozhovor se šéfem, zajímá je, odkud jste, jak dlouho žijete na Islandu, jaké máte dovednosti a taky reference z předešlého zaměstnání. Je opravdu hodně rozhodující, co o vás "exšéf" řekne.
Průměrný plat se zde pohybuje kolem 2 000 euro / měsíc v čistém (dle současného kurzu 56 000 Kč). A já si nemůžu stěžovat. Bydlím na vesnici a není tu tak drahé ubytování jako v Reykjavíku. Na druhou stranu jsou tady dražší potraviny než v hlavním městě. Hlavně kvůli dopravě a vzdálenostem.
Před cestou jsem toho moc nevyřizoval. Mnoho lidí o tom neví, ale i když Island není členská zem EU, má stejnou legislativu v souvislosti s prací/přestěhováním. Dokonce je v Shangenu. Je potřeba si jenom vybavit osobní číslo (kennitala), bez něho se nedá ani otevřít si účet v islandské bance. Tohle vše ale může vyřídit i samotný zaměstnavatel. Takže v podstatě pro práci tam nemusíte vyřizovat nic :-)
Jako příklad uvedu, že je na 320 tisíc ostrovanů 14 tisíc Poláků. V menším jsou zde zastoupeny národnosti jako Litva, Dánsko, Thajsko, Norsko, Německo. Čechů a Slováků je tu pár stovek.
S islandským jazykem mají problém i Noři a to je islandština v podstatě stará norština. Díky izolaci se zachovala ve své středověké formě. Snažím se ji učit i dost rozumím, ale ještě pořád nejsem úplně spokojen. Na druhou stranu, když už cizinec islandštinu používá, domácí jsou hodně nadšení. Ze začátku, ale v podstatě ještě pořád, je můj dorozumívací jazyk angličtina. A nemám tu absolutní problém, protože od malých dětí až po důchodce jí tady rozumí všichni a většina ji ovládá na vysoké úrovni.
První, čeho si člověk všimne, je klid. Nikdo se tu nehoní, nestresuje. Když už uvíznete někde ve frontě, v zácpě, je to bez remcání... Čas tu plyne nějak pomaleji. Když jsem se ale živil rybolovem, byly to fofry, při rybách to ale jinak ani nejde. V mé současné práci mám zas někdy pocit, že domorodci jsou horší jak Mexičané v době siesty :-)
Další rozdíl je v prostředí, pocit prostoru je zde neskutečný. Díky poloze Islandu je rozdíl i v ročních obdobích. Je zde prakticky jenom dlouhá zima a krátce léto, podzim a jaro téměř nepostřehnete. Přes zimu jsou dny hrozně krátké a skoro pořád je tady tma. V létě pak má nezvyknutý člověk problém se vyspat kvůli světlu. Lidé vám na začátku přijdou chladní a odměření, přes to všechno ale vstřícní a ochotní pomoct. Po čase, když si zvyknou, je toho "chladu" pořád míň a míň... Až najednou zjistíte, že jsou lidé nakonec víc lidští než u nás. Věci tu víc fungují, či už na úřadech, nebo zimní údržba cest a také ty každodenní záležitosti, na které musíme u nás ještě dozrát.
Když mi tu něco chybí, jsou to lesy. Les musíte hledat, viděl jsem ho prakticky jenom v Akureyri. A ještě mi tu chybí pořádné čepované pivo s čepičkou. Pivo zde není vůbec špatné, ale všude vám načepují do plna, totálně bez pěny. A to se mi stalo i v baru, kde měli originál sklenici Budvar s ryskou. Takže pivo mělo 2 cm nad míru, při ceně 5 euro to ovšem byla slabá útěcha :-).
Asi jediné nebezpečenství je příroda a počasí, ale jen pokud se člověk chová bez respektu. Bývají tady zemětřesení, v neposlední řadě sopky. Ale varovný systém a vynikající síť záchranářů je na špičkové úrovni, také i uvědomělost obyvatelstva. Přes zimu hodně padají laviny, hlavně v oblasti fjordů, kde žiji i já. V 90. letech se tu stala tragická událost, když lavina zasypala část jedné vesnice a zahynulo kolem 15 lidí. Od té doby Island investoval dost peněz na protilavinových bariér, takže i toto nebezpečí bylo výrazně eliminováno.
Vzdálený, chladný, nádherný...
Eg óska ykkur góðs gengis og góða ferð (Přeji Vám hodně štěstí a šťastnou cestu)
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
