Chce to odvahu a touhu. Vše ostatní už se nějak zařídí. A být dobrodruh, vždy to je totiž trochu i dobrodružství :-). Důvodů je hned několik. Spousta lidí si zamiluje konkrétní krajinu natolik, že už se jim domů nechce. Mnoho lidí si řekne, že doma je doma a vrátí se. Ale co všechno tím, že „vypadneš ven“ můžeš získat?
• Poznáš novou kulturu, lidi, získáš nové kamarády.
• Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem :-).
• Peníze! Neříkáme, že všude, ale v mnoha zemích je to finančně zajímavější než u nás.
• Tvoje „CíVíčko“ zazáří, zkušenosti ze zahraničí vždy vypadají v životopisu skvěle!
• Opustit rodiče a rodný stát je krásná cesta k samostatnosti.
• Ten, kdo v zahraničí pracuje, se téměř vždy považuje i za cestovatele, je to skvělá kombinace.
Přinášíme ti krátké výpovědi lidí, kteří zkusili pracovat jiném koutě světa, třeba tě to inspiruje a odhodláš se.
Rakousko: Roman
Pracuji a žiji 12 let v Rakousku, v městečku MÖDLING nedaleko Vídně. Mödling má pěknou historickou pěší zónu, kde stojí Mautwirtshaus – Bühne Mayer: restaurace spojená s malým divadlem. Tam pracuji v kuchyni jako pomocný kuchař. Začínal jsem jako umývač nádobí a pomocník. Práce v gastronomii je podobně jako na Slovensku fyzicky náročná. Avšak ve srovnání se Slovenskem lépe placená. Forma 13. a 14. platu (Urlaubsgeld a Weihnachtsgeld) tento rozdíl ještě zvyšuje.
Průměrný plat pomocníka se pohybuje někde na úrovni 1500 € a u kuchařů cca 2.200 € a více. Závisí na zkušenostech a schopnostech. Rakousko je pro Slováky lákavé právě svou dostupností, kdy si mohou užívat kombinaci výhod lépe placené práce v Rakousku a bydlení na Slovensku. Není výjimkou, že v obchodech a restauracích do 100 km od hranice potkáte Slováky.
Já jsem se však před 12 lety rozhodl v Rakousku i žít. Náklady na život jsou přirozeně vyšší, ale kromě lepších platů stát nabízí rodinám a občanům různé sociální benefity a příspěvky. Pro mě a moji rodinu se Rakousko stalo domovem. A přináší nám tu nejlepší možnost žít, a pro děti vyrůstat, v moderní, mentalitou západní krajině a současně být stále v blízkém kontaktu s rodiči či sourozenci na Slovensku.
Rakousko je multikulturní, silně sociální a tolerantní země. Myslím, že s tím by sem i každý měl přicházet. Stojí za to poznat jejich tradice, humor, kulturu a gastronomii.
Island: Ivan
Island je krajina vzdálená, chladná a nádherná. Není pro každého, dalo by se říct, že sem chodí pracovat dost lidí, ale na trvalé bydlení to nevidí. Přijde mi, že zde dokážou, kromě místních, žít primárně introverti, kteří hledají životní klid bez davu lidí a nevadí jim život ve „tmě“, větru a chladu. Já jsem na Island taky přišel vydělat si, bez plánu zůstat tu navždy. A povedlo se, nechal jsem se zaměstnat v restauraci s apartmány na samotě, a to jsem jen umýval nádobí a uklízel. Tímto jsem si zde dokázal za dva roky vydělat na rodinný dům v České Republice :-). Takže koho láká vysoký výdělek v krátkém čase, zkuste to. Nutno říct, že je tu vše mnohem dražší než u nás, i tak se ale na Islandu dá krásně našetřit na to, po čem toužíte. Nadřel jsem se, ale stálo to za to.
Anglie: Vilo
Nyní pracuji ve stavebnictví na různých místech v okolí Swindonu. V Anglii jsem zůstal žít. Tak v první řadě je to o vzdělávání se (cizí jazyky) a naučit se soběstačnosti a samostatnosti. V druhé řadě je to o lepším výdělku a přístupu k zaměstnancům. Také vítám mnoho možností rozvíjet se profesně a postupovat v práci výše, v čemž vás podporuje i zaměstnavatel. Automaticky probíhá pravidelné zvyšování platů a jiné benefity. Navíc jsou velmi ochotní pomoci i na jakýchkoli úřadech, když potřebuji něco vybavit. Tady mám pocit, že se mi každý snaží pomoci, jak umí, a mám i větší pocit jistoty. Doporučuji to tu zkusit všem mladým, jako dobrý základ do života.
Egypt: Olga
Pracovala jsem v Marsa Alam jako animátorka. Předtím jsem zastávala stejnou pozici v Řecku, takže mám i srovnání. Jsou tu krásné pláže a teplé počasí, ale kulturní rozdíly jsou značné a je důležité, být na to připraven. Práce animátora není lehká, chce to hodně kreativity i energie. Plánovala jsem aktivity a zábavu pro ubytované, primárně pro děti. V Egyptě je vše orientované hlavně na turismus. Vyděláte si cca 20 000,- měsíčně, ale máte zdarma ubytování, stravu a taky volné dny jen pro sebe. Egypt má bohatou historii, specifickou kulturu, ale je potřeba být obezřetný, co se hygieny a bezpečnosti týče.
Keňa: Zuzka
V Keni jsem se zabývala dobrovolnictvím. Práce zahrnovala pomáhání ve škole a organizování výletů pro chudé, ale nadané děti ze slumu, jako motivační program do dalšího studia.
Člověk v Africe se musí obrnit trpělivostí, hlavně co se týká time managementu. Schůzky plánované na konkrétní hodinu snadno můžou začít o jednu až dvě hodiny později. A protáhnout se do nekonečných hodin, čas se zde počítá na hodiny, ne na minuty.
Lidé jsou všeobecně nápomocní. Nevím přesně, jestli je to tím, že bílý člověk září na míle daleko, nebo tím, že pokud se nebojíte sociálního kontaktu, můžete si povídat prakticky s kýmkoliv na ulici nebo v autobuse. Anglicky se hravě domluvíte. Je to druhý oficiální jazyk a ve většině úřadů se stejně jedná anglicky.
Ubytování se dá snadno najít v evropském stylu i s personálem a stojí prakticky pár korun.
Určitě doporučuji vyjet do Afriky, člověk si pak váží všech „samozřejmých“ maličkostí, které u nás fungují na 100 %. Třeba tekoucí voda z kohoutku, která může kdykoliv přestat téct, to stejné i s elektřinou a internetem. Výpadků u nás tolik nikdy nezažijete.
Největší zkušenost, kterou jsem si přivezla, je sociální soudružnost rodin a přátel. Jejich vřelost je neskutečná. Pokud projevíte skutečný zájem o jejich život a kulturu, otevře se vám neuvěřitelný pohled do jejich soukromí. Já fandím celé Africe, pro mě jsou to milí lidé s velkým srdcem, kteří jsou zvyklí šetřit svoji energii, takže se někdy může se zdát, že jsou líní. Ale nemyslím si, když dojde na věc, dokážou zabrat a pracovní náležitosti splnit.
USA: Petr
Během studia jsem využil možnosti Work and Travel (WAT) v USA. Mojí hlavní motivací bylo vylepšit si anglický jazyk, poznat zemi a vydělat si pár peněz. Na program WAT jsem vyrazil přes agenturu, která zajišťovala vše od letenky, pojištění, víz a sehnání práce. Byla to má první velká cesta na jiný světadíl, ale vše klaplo na jedničku a pořádně jsem si to užil. Byl jsem přidělen jako údržbář na dětský tábor ve státě Maine, který se ohledně podnebí podobá naší české kotlině. Děti na táboře bydleli v chatkách, uprostřed byla hlavní budova, potom tělocvična, různá hřišťata a atrakce mezi stromy. Já jsem měl přidělenou vysílačku a golfové nákladní vozítko a podporoval jsem chod tábora, což znamenalo: odvoz odpadků, úklid venkovních hřišťat od popadaného jehličí a šišek, ale také řešení ucpaných toalet a drobných oprav na vybavení. Nejvíc mě bavila rozmanitost mé práce a fakt, že jsem byl v kontaktu s místními lidmi, mohl se zdokonalit v angličtině a krapet proniknout do jejich života. Byl jsem příjemně překvapen, jak jsou Američané tolerantní k jiným kulturám a nevyčítají vám, že vaše angličtina má značné mezery. Byla to rozhodně skvělá zkušenost, na které jsem dál stavěl. Zároveň bych ji doporučil všem, kteří rádi zkouší nové věci a chtějí mít zajímavou položku ve svém životopise.
Indonesie: Darča
Před několika lety jsem se během několikaměsíční cesty po jihovýchodní Asii dostala k celkem zajímavé práci. Na indonéském ostrově Sulawesi mě majitelka místního guesthousu dala kontakt na lidi, kteří by pro mě a mého partnera mohli mít nějakou práci na odlehlém Togeánském souostroví. Vydali jsme se tedy na cestu - několika autobusy, malým trajektem a nakonec typickou úzkou lodičkou s motorem jsme se dostali do ráje na zemi. I když o našem příjezdu majitelé malého resortu na jednom z ostrovů neměli tušení, padli jsme si do noty a rychle se domluvili na náplni naší práce a odměně. Resort s názvem Lia Beach se skládal z pouhých dvou bambusových bungalovů a klientela byla převážně z Francie. Majitelé, místní potápěč a sympatická Francouzka, nabízeli hostům kompletní dovolenou s ubytováním, třemi jídly denně a šnorchlovacími výlety. Naší prací byla údržba, čištění pláže, pomoc v kuchyni a hlavně založení zeleninové zahrady, což byl v exotickém prostředí i přes naše bohaté zkušenosti vcelku oříšek. Za tuto činnost jsme dostali jídlo, mohli doprovázet hosty na atoly a přespávat v chatce na pláži. Taky nám patřil podíl ze zásob místního piva Bintang. Když jsme se po několika týdnech loučili, věděla jsem, že to nebude navždy. Po dvou letech jsme se do ráje vrátili, překvapili naše staré známé a tentokrát už v pozici přátel jsme opět několik týdnů vařili a pomáhali se starat o pohodu hostů.
Indonésie je neuvěřitelně rozmanitá země s bohatou historií, různorodými etniky a jazyky a nádhernou přírodou, která bohužel mizí před očima. Togeánské ostrovy u východního pobřeží Sulawesi jsou místem, kde si místní lidé uvědomili, že jejich bohatství a významný zdroj příjmů závisí na ochraně přírody, zejména podmořského světa. Proto na souostroví působí několik zahraničních organizací i jednotlivců pracujících s domorodci.
Vzhledem k odlišné mentalitě, práce s místními není často jednoduchá. Indonésani z odlehlých oblastí, jako byla tato, žijí ze dne na den. Velmi často se v "našem" resortu stalo, že zaměstnanci po vyplacení první mzdy už nepřišli do práce. I přes to Francouzka Marion, nyní držitelka trvalého pobytu, na Indonésany nikdy nezanevřela a snažila se jejich důvody pochopit. Pro mě to byla obohacující zkušenost a do Indonésie jsem se zamilovala.
Sydney: Radek
V prvním řadě bych chtěl všem zájemcům o práci v Austrálii říct, že je potřeba myslet na dostatečnou finanční rezervu na start. Není vůbec jednoduché se sem dostat, ani se zde udržet. Musíte si zařídit to správné vízum, panuje tu velká byrokracie, aby bylo všechno splněné. Vyváží vám to mnohem vyšší hodinovka než u nás, průměrně cca 550 Kč / hodinu. Taky se klade důraz na vyvážení pracovního a osobního života. Budete sice makat, ale taky mít dostatek odpočinku od práce a studia. Krajina je nádherná, životní úroveň je vyšší a můžete si užívat příjemné teplo.
Já jsem v Austrálii studoval Collage školu a současně pracoval jako lektor latinsko-amerického tance, plus jsem vypomáhal v kuchyni. Jinak bych neměl šanci i něco ušetřit, vše dáte na školu a živobytí. Domů jsem si odvezl ale určitě víc krásných zážitků a nových přátelství než peněz. Klidně bych tam zůstal, ale to v Austrálii není vůbec jednoduché. Nicméně nikdy na Sydney a vše, co jsem tam zažil, nezapomenu.
A teď opravdová třešnička na závěr, sehnali jsme i někoho, kdo pracoval zde:
Ostrov Jamesse Rosse: Šárka
V letech 2012-2014 jsem se účastnila 3 expedic na ostrově Jamesse Rosse (neplést s Rossův ostrov – ten je na druhé straně Antarktidy), kde je umístěna Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela (známá také jako Mendelova polární stanice), kterou spravuje Masarykova univerzita v Brně. Byla jsem součástí týmu vědců, který řešil různé vědecké otázky, a mým úkolem bylo studovat parazity antarktických ryb.
První rok jsem si sama s pomocí kolegů lovila ryby. Ze zodiaku jsme spouštěli tenatní sítě a po několika hodinách je vytahovali. Pro pitvy jsem potřebovala ryby co nejdéle živé, a tak jsme je dávali do kádí, odkud se postupně odebíraly. Další dva roky jsem už měla s sebou i ichtyologa, a tak mi odpadla starost se sháněním ryb.
Vlastní práci venku ztěžovaly teplotní a povětrnostní podmínky, ale hodně práce se odehrávalo na polární stanici v „teple“ a suchu. Taky bylo nutné vycházet se všemi členy expedice a nepodlehnout ponorkové nemoci. To se nám naštěstí vyhnulo a byli jsme super parta.
Náročné bylo udržet si vztah na dálku, protože to nebyla jediná cesta do zahraničí v tom roce a navíc byla celkem dlouhá. Když člověk není skoro půl roku doma, tak to drahou polovičku může přestat bavit. Komunikace s domovem byla možná jen přes satelitní telefon a maily, které byly omezené počtem znaků, kvůli drahému přenosu dat.
Ale úplně nejnáročnější pro mě bylo přežít cestu na ledoborci přes Drakeův průliv s mojí obří kinetózou.
A co jsem si z toho vzala? Každá cesta člověka obohatí, a to platí i o cestě do Antarktidy. Potkali jsme na cestě super lidi, procvičili si jazyky a zažili úžasné chvíle. Uvědomila jsem si, že se dá splnit každý sen a stačí se jen snažit a jít si za ním.
Tak co, už balíš kufry :-)?
Děkujeme všem, kdo se na tomto článku podíleli a podělili se s námi.
Zdieľajte so svojimi priateľmi Sdílejte se svými přáteli
