Sezona sluníčka a teplíčka začala a s ní i výskyt opravdu velké nabídky brigád na pozici instruktor / vedoucí dětských táborů. Kromě výdělků vám tento druh brigády přinese ale i mnohem víc než jen vůní peněz!
Doživotní zážitky, týden až dva v přírodě, praxi do budoucího rodinného života a třeba dokonce i rodinu :-)! Martin, účastník táborů nejdříve jako dítě, pak i jako vedoucí, nám krásně popsal, jak to tam chodí a proč tato brigáda opravdu stojí za to! A není to jen inspirace pro zájemce o brigádu, ale i pro samotné rodiče, kteří váhají, kam dát děti o prázdninách a proč :-)...
No, postupně. Začal jsem coby dítě, těšící se na dva týdny skvělé zábavy v přírodě a s věkem jsem postupně „dozrál“ až do pozice instruktora a potom na oddíláka a hlavního vedoucího.
Instruktor je mladší vedoucí, méně pravomocí, méně odpovědnosti. Prostě praktikant. Oddílový vedoucí je hlavní šéf oddílu, nad ním je už akorát programák a hlavas .Hlavas je táborový top, náčelník :-). Ten za to celé odpovídá. Programák řídí program, sestavuje celotáborovku a řadí jednotlivé části programu za sebe.
Posloupnost vedení od vrchu je:
hlavní vedoucí (=hlavas)
programový vedoucí (=programák), vedoucí hospodář, zdravotník
oddílový vedoucí (=oddílák, nad 18 let), kuchař, technik (má na starost rukodělné práce, ale třeba i odpad)
instruktor (nad 15 let)
Nutno podotknout, že je možnost funkce sloučit, není nutné mít na každou jednoho člověka a většina táborů nemá funkci technika. Ale takový zdravotník musí být vždy k dispozici. Kromě čekání na úraz řeší hygienu, jak dětí, tak na celém tábořišti, boduje stany (úklid) a rozdává pravidelné léky. Do programu se může taky zapojit, akorát si vezme lékárničku :-). Jo a kafrá do kuchaře kvůli vhodnému sestavení jídelníčku.
Podmínky jsou v podstatě dané zákonem. Oddílový vedoucí musí být starší 18ti let a musí být zdravotně způsobilý. Většina organizací navíc vyžaduje kurz oddílového vedoucího, ale ve většině případů vám to zařídí. Instruktor musí být starší 15ti let, zdravotně způsobilý a taky se často požaduje kurz nebo zaškolení. To se hodně liší podle organizace.
Tábory děláme už dlouho. Od roku 1999, ale i dřív, jen pod jinou „značkou“. Trvá 14 dnů, teď už spíš 13, necháváme si den na oraz. Máme klasický stanový tábor. Tedy louka, stany s podsadami, jídelna, kuchyně. Žádná elektřina. Každý rok máme jinou, tematicky zaměřenou celotáborovku. Dřív jsme dělali rukodělky, ale dneska se vracíme k zálesáctví a pohybu. Dnešní děcka už skoro neznají nože, pily a sekery z domu. Učí se i zatloukat hřebíky. Děti bereme od ukončení první třídy do patnácti let (pak už může přejít jako já na instruktora atd.), ale záleží taky na domluvě.
Ráno vstaneme, rozcvička. Prostě klasika. Vstává se kolem osmé, spíš před. Podle toho, jak děcka dokážou držet klid. Když spí, tak klidně budíček posuneme :-). Dostávají pět jídel denně, přes den probíhají dva hlavní programové bloky, nástup, hry po oddílech i mimo, když je pěkně, tak se koupeme, když je hnusně, tak něco tvoříme. No a večer kolem desáté naženeme děcka spát a je klid :-). Vaříme na vojenské polní kuchyni, na dřevě. Kuchaři pomáhají děti, které mají ten den službu, a dřevo se dělá za odměnu nebo za trest - podle okolností :-).
V nejholejší podstatě jde o zajištění bezpečnosti a zábavy dětí po 24 hodin denně a udržení si zdravého rozumu. A pak záleží na funkci. Instruktoři jsou prakticky neustále s oddílem, postupně si zvykají na odpovědnost za oddíl a coby pravá ruka oddíláka se sami učí vést. Oddíláci, ti ručí životem, a snaží se předat maximum z toho, co sami vědí. Děckám i instruktorům. Plánují výlety, koordinují s programovým vedoucím celotáborovku, chystají etapy a zejména jsou ceněnými oponenty v bojovkách. Děcka versus vedoucí, to funguje vždycky :-).
U nás to funguje tak, že děti posílají domů klasické dopisy. Telefony jsou zakázané, ale nemůžeme jim je zabavit, ani nic neuděláme s rodičem, který trvá na denních telefonátech. V případě slziček se vždy snažíme prvně dítko uchlácholit, za čas na to zapomene. Pokud se to nelepší, ani když rodič píše dopisy, domluvím jim třeba telefonát. No a pokud to nemá žádný smysl, nastupují storno poplatky.
To záleží na situaci. Ale v podstatě vždycky se sejdeme a nějak probereme den. Ať už u jídla a pití, nebo jen tak postěžovat si a spát. Pár kvalitních večírku ale během tábora vznikne. Tady je to zase o domluvě, protože ráno musí být u každého oddílu aspoň jeden vedoucí. Někdy je to těžké. Ale oficiálně se na táboře vůbec nesmí pít (alkohol :-)).
Hlavně možnost změnit prostředí. Vypadnout ven, potkat nové i staré lidi, naučit se nové věci, vyměnit zkušenosti, vylepšit se. Zjistit, že vydržíme víc, že dokážeme víc, že všeho je víc, než jsme mysleli. Že v lidech je víc. Tím, že jste na jednom místě se stejnými lidmi delší dobu a pořád spolu, v různých situacích plníte svou roli, seznámíte se úplně jiným způsobem. A mnohdy i osudově. Já jsem tam tedy poznal i pár lásek. Sestřenka si na táboře pořídila svého současného manžela, mají dvě děti. A v pozici vedoucího je to i radost, že navzdory tomu, že se to celou dobu nezdálo, vás děcka poslouchaly a každý se něco naučil. A taky být 24 hodin denně venku je hrozně příjemná věc. Vidět celý den projít, jak se mění světlo, počasí, vzduch, nálady... Mám to rád. A oheň – každý má rád velký oheň! :-)
Na druhou stranu, kdykoli se něco semele, tak nezávisle na vašem stavu a denní době, to musíte kvalitně řešit. Prostě skvělá škola do života :-).
Tohle ode mě bude hrozně zlý, ale nemůžu si pomoct. Nejvtipnější bylo, když holkám z druhého oddílu na jednom táboře spadl kluk do kadiboudy. Nějakým záhadným způsobem propadl dovnitř a zabořil se tam. Až po krk tam zahučel. Stálo to chvilku obav, ale nakonec si ho vytáhly a stačilo důkladné umytí. Nic si neudělal. Holky jsme si potom dobírali celý zbytek tábora a některá slova spouštěla až neuvěřitelné záchvaty smíchu i po táboře.
A nejhorší? Z táborů si žádné trauma nenesu. Nejnepříjemnější je asi taková ta deprese, která člověka občas přepadne, zejména když už je unavený. Takový krizový den. To máte pocit, že ať se do těch hajzlíků snažíte cokoli nacpat, nemá to vůbec žádný efekt, že to děláte špatně. Zkoušíte po dobrým, po zlým, vychytrale, přímo, horem, dolem a furt nic. To je pak člověk tak akorát zralý jít brečet do lesa :-).
Já za to neberu nic. Děláme to, abychom mohli jet sami na tábor zadarmo. Ale hodně táborů nabírá lidi na smlouvu a platí je. Orientačně je to 5000 Kč/dva týdny, někdy i víc, ale ubytování i strava bývá zdarma.
Hrozně rád jsem jezdil jako děcko a chci jezdit pořád dál. Je to prostě možnost, jak být s přáteli dva týdny nepřetržitě venku. Tábor nám dává náplň a cíl. My se měli na táborech skvěle a byli bychom rádi, kdyby se tak na našich táborech cítili všichni. Aby každý odjel s dobrým pocitem sám ze sebe, že něco dokázal, překonal, naučil se a že se dobře bavil. A ideálně, aby se do táborů zamiloval, tak jako my, a už mu to navždycky zůstalo.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
