Přinášíme vám další inspirativní rozhovor se zakladatelem slevového portálu Slevici.cz.
"Nenechejte se odradit a běžte si svou cestou," říká mladý podnikatel Jiří Švirák, zakladatel Slevíků.
Stručně řečeno, začátky vypadaly tak, že jsem dal na svou vůli a intuici a neposlouchal své okolí. To bylo pro první úspěchy zásadní, jelikož z okolí jsem slyšel spíše negativní zprávy a rady typu "zrovna ty a v tak mladém věku, to víš že jo...".
S vysokou školou jsem skončil po 8 dnech. Táhlo mě to za každou cenu do businessu a po pár dnech a školních přestávkách vyplněných neustálým telefonováním s partnery jsem zjistil, že to dokáži jen těžko skloubit, pokud chci podnikat naplno.
Internetovým podnikáním. Před 3 lety jsem založil portál Slevici.cz, to byl můj první velký internetový počin. V té době jsem nevěděl prakticky nic o internetu, ale vstoupil jsem do toho s nadšením a velkou chutí něco dokázat.
V 19 letech a koupil jsem si za něj nové BMW, to byl můj první splněný klukovský sen :-)
Jsem ve své firmě BLUE 88 zaměstnaný, takže kromě všech povinností společníka firmy plním i běžnou pracovní dobu, ta mi začína v 8:30 hod v kanceláři ve Zlíně. Sídlo firmy máme v Praze na Revoluční, tam funguji především s partnery a konzultanty několikrát do měsíce.
Přes týden je to většinou celý den, končím v průměru kolem deváté hodiny večer. Víkendy už nepracuji tak tvrdě, během nich totiž nedělám exekutivní práci, ale spíše se sebevzdělávám, studuji nové věci, snažím se získat všeobecný přehled apod.. Prostě věci, na které přes pracovní týden nemám čas.
Pokud chcete vybudovat něco velkého, je to o obrovském kvantum práce - zpravidla větší, než si na začátku člověk sám připustí. Stojí mi to za to i za cenu toho, že se to nepovede nebo neuspěji - to vnímám jako hlavní rozdíl mezi myšlením mladých lidí v ČR a např. v Silicon Valley, které je pro mě v tomto směru inspirací. Mám osobní heslo "lituji toho, co jsem neudělal" - takže za pár let "fňukat" nad tím, že jsem měl skvělý nápad, ale neuskutečnil jsem ho, to by mě mrzelo více, než udělat maximum pro jeho naplnění (i za cenu neúspěchu).
Ano, zažívám několikrát do roka pocit "stojí mi to za to"? Nejsou výjimkou chvíle, kdy ve své firmě nejvíc pracujete a máte z toho sám pro sebe nejmenší odměnu. Ale ve chvíli kdy se daří, člověk je na vytoužené dovolené, splní si nějaký sen, udělá si volno kdy potřebuje a nemá nad sebou žádného šéfa...tak to si řeknu "ANO, stojí to za to!" U mě je motivací a hnacím motorem hlavně nutnost "něco" budovat a vidět za sebou výsledky, to je hlavní zdroj mé motivace.
Dneska vnímám obecný problém ve společnosti, že stará poučka "dobře se uč a najdi si dobře placenou práci" přestává postupně platit. Sám to vidím na kvantu životopisů vysokoškoláků, kteří se nám hlásí na pozice, kde bych lidi s vyšším vzděláním vůbec neočekával. Takže poradil bych: Dokažte, že jste dobří a že umíte něco navíc. Dokažte to praxí, nejlépe konkrétními zkušenostmi. Posílat životopisy a čekat, až mě někdo zaměstná, to je samozřejmě lehká cesta. Naopak prokázat své schopnosti konkrétními činy, to je věc, kterou už Vám nikdy nikdo nevezme! Já osobně nehodnotím zaměstnance podle titulů, ale podle celkového přínosu do firmy. Jak pracovního, lidského, prostě jakou hodnotu daný člověk přináší a v čem je lepší, než další desítky nebo stovky přihlášených zájemců.
Děkujeme panu Švirákovi za zajímavé informace a přejeme za celý tým Fajn brigád hodně dalších úspěchů!
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
