Život na anglické farmě - „basket, please!“

Dnes se přesuneme asi o 2 000 km dál, do malé vesnice v severním Yorkshiru, kde má farmu jedna anglická rodina. Každoročně k nim jezdí desítky brigádníků z Čech a Polska, aby jim pomohli s úrodou chřestu, jahod, malin a mnoho dalšího.

Já jsem tam vyjela úplně na slepo, bez nějakého ověření (tímto nikoho nenabádám, aby to dělal stejně, sama bych zpětně už do takového rizika nešla), naštěstí hned v autobuse z letiště jsme potkali českou skupinku, která mířila na stejné místo. Život na farmě nám více přiblíží má kolegyně Nikča z jahodového řádku :-)

Niki, jak tě napadlo vyjet na farmu? Kolik let jsi trávila na jahodových polích?

Na farmu jsem vyjela díky mému příteli, který tam jezdíval se svojí partou kluků ještě předtím, než jsme byli spolu. Tenkrát když mi o tom vyprávěl, lákalo mě tolik zážitků, srandy, a hlavně vydělaných peněz.

Když jsem jela poprvé, přítel mě tenkrát na to moc nepřipravil a byla to trochu jiná práce než ta, na kterou je člověk běžně zvyklý. Po dvou měsících jsem se vracela domů s jistotou, že to bylo naposled, bolavá záda, zničená kolena, ale za rok jsem se vrátila znovu, a pak ještě párkrát. Celkově jsem na farmu jela 5x za sebou a zpětně to hodnotím velmi kladně. Rozhodně nelituji žádného léta tam, každý rok se parta lidí o někoho rozrostla, někdo ubyl a každý rok přibyly nové zážitky.

Jak se žije na takové farmě, jaké jsou podmínky k životu?

Bohužel nemůžu porovnat, pouze z povídání z okolních farem můžu říct, že na této farmě byly podmínky k bydlení perfektní. Na kraji vesnice, kde měl farmář své pole měl také velký, tradiční anglický dům s pokoji, kuchyní, koupelnou, záchodem a obývacím pokojem. Také jsme měli k dispozici velkou zahradu s posezením a nádherným výhledem. K dispozici byly také dva „red boxy“, což byly dva obytné kontejnery a dva poměrně útulné karavany. Na bydlení si rozhodně nemůžu stěžovat. Na konci sezóny nám farmář u něj doma vždycky udělal velkou „barbecue party“, po které většina pickerů odjíždí.

Popiš nám jeden den na farmě?

Start dne se řídil obecně počasím. Pokud nehrozila horka, vyráželo se na pole okolo 6.30 hod., ale také si pamatuju na jedno léto, kdy v Anglii padaly teplotní rekordy. To jsme vyráželi už v 5 ráno, aby bylo ovoce co nejdříve sklizeno. V horku se hůře sbíralo a v takovém horku by ovoce ani moc dlouho nevydrželo. Naopak v dešti, pokud nějak extrémně nelilo, tak se nasadila pláštěnka a prostě se šlo sbírat. Co taký pěkně potrápilo ruce byla ranní rosa, ruce zmrzlé na led. Ale teď zpět k typickému dni na farmě. Běžně se vycházelo na pole okolo 6.30–7.00 hod., kdy farmář rozdělil, kdo co bude dělat a kde. Někdo šel na jahody, někdo na maliny, někdo musel zajišťovat odnos nasbíraného ovoce z řádků a mužskou sílu občas stáhl i do rostlinné výroby.

Ovoce se sbíralo přibližně do oběda, v průběhu je jedna pauza na poli na svačinu, na oběd se šlo zpět do domu. Každý picker (sběrač) měl svůj dřevěný košík, kam se vlezlo 6 plastových vaniček, které se plní jahodami. Jakmile má picker plný koš, zavolá si „basket, please“ (pozn. věřte, že to slovo po dvou měsících nenávidíte) a určený člověk, který má zodpovědnost za skupinu doběhne s nachystaným basketem a odnáší vám plný. Jahody přeskládá do bedýnky. Odpoledne se jahody sbíraly jenom výjimečně, spíše se šlo na jiné ovoce nebo krájet ovoce na džem. Večer jsme většinou trávili na zahradě, a tak pořád dokola. Občas jsme dostali „day off“ (den volna), kdy jsme byli buď na farmě a odpočívali nebo jsme vzali kola a vyrazili na výlet. Na day off nám občas majitel objednal autobus, dal na výběr nějaká místa k výletu a měli jsme celodenní výlet. Volné dny byly taky, když fakt hodně lilo. Jak jsem zmiňovala, k dispozici jsme měli také kola, tak v den volna se dalo vyrazit na výlet nebo po práci do města. To bylo sice dál, ale na kole se dalo bez problému zvládnout.

Teď zpětně, když se na to podíváš, je něco, co ti to dalo do života?

No, rozhodně si člověk váží své práce teď. Práce je opravdu fyzicky náročná, tak je rád, že se tím nemusí živit celý život. Přibližně 5–6 hodin denně, 6 dní v týdnu, na kolenech v řádcích jahod, kdy občas nedohlédne ani na konec toho řádku. Dá se navíc říct, že za každého počasí. Na druhou stranu člověk pozná mnoho nových lidí, musí se naučit s nimi vycházet, ve volnu může poznávat okolní místa, vydělá si celkem slušné peníze a v řádcích jahod zažije srandu.

Máš nějakou historku nebo příhodu, na kterou ráda vzpomínáš?

Za ty roky těch historek a vzpomínek mám opravdu hodně, ale ráda vzpomínám na moji naivitu a neznámo, když jsem jela poprvé. Jak jsem zmiňovala výše, přítel mě moc nepřipravil, do čeho jdu. Sbalila jsem si sebou nějaké lehké tepláky, jako kdybych jela někam na zahradu. Po prvních dnech jsem věděla, že to byl vážně hloupý nápad. Nezbylo mi nic jiného než vytáhnout mé značkové džíny, v kterých jsem dojela. Bylo mi jich neskutečně líto, ale pro to teplo a kolena jsem se rozhodla je obětovat. Džíny byly asi fakt kvalitní, protože jsem v nich „odpickovala“ 5 let, co jsem na farmu jezdila. To oblečení pro nováčky bylo vždycky nejhorší, sama jsem byla ráda za galoše, které jsem našla na půdě po někom z předchozího roku.

Ono po příjezdu člověk velmi rychle přijde o představu a spadne do reality a buď se adaptuje a užije si léto na farmě nebo bude trpět.

Proto všem, kdo má to možnost a šanci, určitě se toho nebojte a jeďte!

Všechny nabídky brigád do zahraničí najdete ZDE >>. Pouze ověřené firmy/agentury! :-)