Hajný je lesa pán! Mnoho lidí ale vůbec neví, co taková práce obnáší a co tito zelení mužíčkové ve skutečností dělají.
Proto jsme oslovili hajného z Resslovy hájovny nedaleko Brna, který nám přiblížil, jak krásná, ale i těžká dokáže taková práce být.
Ve zkratce se dá říct, že mám na starosti svěřený lesnický úsek (v mém případě je to cca 700 ha lesa) a zodpovídám za vše, co se zde odehraje. Organizuji veškeré práce v lese jako těžbu, expedici dříví, pěstování lesa (zalesňování, péče o mladé kultury, výchovné zásahy...), ochranu lesa. Tyto práce zadávám zaměstnancům nebo živnostníkům, kontroluji, platím. Mimo výše uvedeného je součástí mé práce také myslivost, provádění exkurzí, lesní pedagogika a zajišťování odborných praxí pro studenty lesnických škol.
V mé práci prakticky neexistuje typický pracovní den. Mám sice oficiální pracovní dobu od 7:00 do 15:30, ale v praxi je to jiné. Někdy do práce vyrážím kvůli expedici dříví již v pět, nebo naopak nakládám kamion ještě v šest večer. Většinou ale začínám v sedm, kdy nastupují do práce moji zaměstnanci. Ty zavezu na pracoviště, zadám úkol na den. Následují kontroly vykonaných prací, expedice dříví, vyznačování těžebních zásahu, kontrola porostů. Jak nad tím přemýšlím, opravdu asi nejsou dva stejné dny.
Největším plusem je lokalita práce – pořád v přírodě. Člověk k ní musí mít kladný vztah od plínek, a pak ji dokáže dělat dobře. Pracovní doba je flexibilní a práce velmi různorodá, ovšem má i své stinné stránky. Neexistuje špatné počasí, jenom špatně oblečený lesník :-). Je to práce v terénu za každého počasí, často s těžkou technikou, takže možností úrazu (a často bohužel fatálních) je více než dost. Také je zde riziko například nemocí jako borelioza, encefalitida, alergie. Obnáší to i velkou zodpovědnost - to, jak les vypadá, je hajného vizitka.
Samozřejmě, že hajného může dělat každý. Každý, kdo má příslušné vzdělání, fyzičku, kladný vztah k přírodě. Každý, kdo má pod čepicí (kloboukem)... A bohužel taky ten, kdo neočekává obrovské výdělky. Peněz se v lese moc neválí. Tedy pokud to děláte poctivě.
Dostal jsem se k tomu přes myslivost. Od dětství mě rodiče vedli k přírodě, její ochraně... S tátou jsem už jako pětiletý kluk chodíval na čekanou, museli jsme po tichu a bez hnutí sedět. Bylo tak slyšet každé šustnutí listí a zvuky "divočiny". Nadchlo mě to a bylo mi to bližší, než hrát si do večera s děckama před domem. Po gymnáziu jsem se na "lesárnu" přihlásil právě kvůli myslivosti. Velmi brzo jsem ale zjistil, že práce v lese a s "lesem" je celkově tak zajímavá a krásná, že bylo rozhodnuto.
Samozřejmě. Sázení stromků, úklid klestu a další pěstební práce byly součástí mé praxe na vysoké škole. Pak jsem souběžně se studiem dělal i klasického lesního dělníka, což je těžká manuální práce. Díky tomu už i jako nadřízený lesních dělníku vím, že to není peříčko, a tak k nim i přistupuji.
Nechybí, lidí ve své práci i v lese potkávám více než dost. Mám úsek v těsném sousedství Brna, a tak je tady někdy více lidí než na Svoboďáku (známé náměstí v Brně, pozn. autora). A sám nejsem, mám manželku a děti - ti mají díky pobytu na hájence nádherné dětství v čistém prostředí bez aut a sousedů, kterým by vadily jejich hlasité hry:-). Manželka se nejprve bála, teď by to ale neměnila, někdy je to i docela romantika. Taková věčná dovolená na samotě u lesa :-). Jediná nevýhoda je nutnost auta (ideálně dvou), děti musíme všude vozit.
Lesnictví je klasické povolání, má svou historii a tradici. Oblečení musí být funkční, praktické. Samozřejmě, převládá zelená a hnědá barva. Dnes se ale například prosazují reflexní prvky na oděvu. Je to součástí bezpečnosti. Pokud na mne například spadne strom, tak reflexní oranžovou okolojdoucí turista uvidí lépe než zelenou. A že jsem v zeleném skoro pořád je jenom proto, že tím žiji. Je to životní styl.
Občas například pomáháme policii dohledávat pohřešované lidi a, bohužel nejednou i s výsledkem: oběšenec na stromě. Nebo mne zavolají lidi k nemocné nebo poraněné zvěři pro ukončení jejího trápení. Taky je mým úkolem honit nezodpovědné motorkáře, kteří si pletou lesní cestu se závodní dráhou. Nebo nám vjede cyklista do tlupy divokých prasat a pak se diví. Nestává se to často, ale i takovéhle případy musíme řešit.
Je to nesmysl. V dnešní době je večerní procházka lesem mnohem bezpečnější než vyrazit si do centra města byť i v poledne.
LESU ZDAR!!!!!
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
