Někdy člověka zavane osud na místo, na které by ani nepomyslel. Tak se to stalo i Ivě, která se dostala na Erasmus do Turecka. A jak to dopadlo? Jako její nejlepší životní zážitek!
Prvním cílem bylo si zkusit žít sama za sebe a taky zlepšit si angličtinu. Angličtina se zlepšila, ale daleko důležitější byl pocit, že když musím, tak se o sebe postarám. A Turecko na mě trochu zbylo, jelikož jsem si říkala, že mi vyjde první škola (Dánsko) a druhá možnost byla spíš jako kdyby náhodou. Nakonec nejlepší zásah ruky osudu.
Jela jsem úplně sama. V daném semestru jsem byla z fakulty jediná.
Zařizování bylo spíše na dlouho než složité. Prvním krokem bylo přejít přes výběrové řízení. Dokumenty k pobytu byly vyplněny docela lehce. Nejtěžší bylo najít předměty, které by seděly do mého domovského rozvrhu a zajistit si jejich uznání jednotlivým učitelem. Důležitý byl akceptační list, seznam předmětů, které bych chtěla studovat apod. Už přesně si to nepamatuji a taky se to vždy trochu liší rok od roku.
Stipendium bylo kolem 300 euro na měsíc. Základní věci to pokrylo, ale celkově se do pobytu z mé kapsy muselo dát kolem 25 000 tisíc + nějaké pomocné náklady ze strany rodičů. Bez nich bych to neutáhla.
Letenka tam a zpět (Vídeň – Izmir – cca 5 000 Kč - zpáteční), ubytko jsem měla za 350 tureckých lir za vlastní pokoj plus energie. Drahé bydlení, ale já jsem preferovala vlastní pokoj. Jídlo bylo celkem v pohodě, k poměrům z Česka to bylo docela stejné. Akorát alkohol byl drahý.
První reakce mého tatínka bylo, že nikam nejedu. Přítel, se kterým jsem byla 4 měsíce, to taky neviděl rád, ale vše jsme zvládli a po Turecku jsem se k němu nastěhovala a klape nám to stále. A jinak pro holku to tam není problém, když dodržuje aspoň nějaké zásady. V noci chodit sama by neměla a v klubech vždy s někým ve skupině. Jinak v Turecku výborně fungují vyhazovači v klubech. Holka jen naznačí a tito pánové zakročí. Západní Turecko je vcelku v pohodě. Pouze zrzky jsou tam brány jako prostitutky, kvůli holkám z Ruska. Ale to je asi jediný problém, který tam měla kamarádka, která byla zrzka. Pískali na ni chlapi apod. Ale výrazný bezpečnostní problém jsem tam pro holku neviděla.
Místní lidé byli to nejlepší na celém pobytu. Obrovsky nápomocní, hodní, milí. Jakýkoliv problém se hned řešil. Když jsem měla otravu jídlem, byl to právě můj turecký kamarád, který mě vezl do nemocnice a o vše se tam postaral. Žádný problém jsem tam nezažila, asi jsem měla vážně hodně štěstí.
Pohostinní, hodně vázaní na rodinu a děti, velmi rádi se setkávají s rodinou. Mají silně v sobě své kořeny. Jsou také hodně starostliví. Pro kluky jsou holky ze západu něco neskutečného a obrovská atrakce. Ale Turci, kteří pracují nebo jsou v kontaktu s cizinci, jsou velmi přátelští. Ale tureckého chlapa bych doma mít nemohla. Stále je tam cítit velký vliv mužů na ženy.
Byla jsem v Izmiru, což je 3. největší město Turecka. Západní pobřeží.
Něco bylo náročnější, něco ne. Bylo super, že vše bylo formou diskuze a preferovala se výuka v malých skupinách. Ale hodně se komunikovalo přes internet. Učebnice se kopírovaly a spíše se poslouchalo. Problém byl pouze ten, že v hodině se přednášelo anglicky, ale látka se vysvětlovala i turecky – z menší části.
Skupina, ve které jsem fungovala, byla úžasná. Doteď jsem s lidmi v kontaktu. Jezdíváme na srazy po Evropě, když se podaří. Hromada společných akcí, cestování, párty, každý týden společná akce v klubech. Dělali jsme hromadné oslavy narozenin. Kupovali jsme dárky. Ta skupina byla kolem 20 – 25 lidí. Díky lidem byl Erasmus nezapomenutelný.
Byla jsem třeba v EFESU, na pammukalle, v Řecku, Bodrum, Chesme, Adana, Tarsus apod. Turecko je na cestování úžasná země.
Já jsem to moc neprožívala, jelikož zkoušky tam byly na dvakrát - v polovině semestru a na konci. Samozřejmě z nějaké zkoušky jsem měla strach. Něco bylo hodně primitivní. Ale nebylo to nic těžkého.
Já jsem žádný problém neměla. Jelikož jsem dopředu věděla, které předměty budu mít uznané. Na zbytek jsem měla individuální plán. Potvrzení od učitele toho předmětu jsme museli mít už před odjezdem do zahraničí.
Tak zážitek byl výlet do Tarsusu s mou kamarádku Neslihan. Na půl holka z Turecka a na půl Britka. Cestu tam jsme absolvovaly v autě a na zpět v letadle. Byla jsem pozvaná k ní do rodiny se podívat na tradiční svátky. Byla jsem na ovčím trhu a pak jsem viděla, jak obětovali 7 ovcí pro zdraví a blahobyt. Úžasný zážitek. Právě tady jsem poprvé jedla venku na zemi a bylo to považováno za slavnostní jídlo. I snídaně byla na zemi. Celá rodina tam seděla a každý si bral, co chtěl. Byla to má první zkušenost s ovčím masem. Výlet byl super, akorát jsem pak skončila s otravou jídlem v nemocnici. Ale doteď na to vzpomínám, a je to takový zážitek už napořád.
Já bych použila jen superlativy. Každý kdo může, ať vyjede. Je to zkušenost obrovská a člověku to přinese obrovský nový rozměr nad vlastním životem. Pro rozvoj osobnosti je to naprosto úžasné a Turecko můžu doporučit, jako super místo pro Erasmus!
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
