Do Švýcarska na Erasmus? Právě pro Švýcarsko se rozhodla studentka Bára, která si z něj odvezla nejenom krásné vzpomínky, ale posléze také problémy s uznáním studia. Na rozhovor s Bárou se teď můžete podívat.
Hledala jsem zemi, ve které je školství a celková životní úroveň vyšší než v Česku, kde zároveň budu moct studovat v angličtině a mít možnost výuky němčiny. Tyto náročná kritéria nakonec splňovalo jen Švýcarsko, Německo a Rakousko. Prostudovala jsem si obory na konkrétních univerzitách a zjistila, že švýcarská University of Applied Sciences and Arts Northwestern Switzerland FHNW má zkrátka co nabídnout. Navíc jsem ve Švýcarsku nikdy nebyla a delší dovolená by sem byla drahá.
Na této universitě nebo lépe řečeno Fachhochschule jsem studovala fakultu School of Business, obor International Business Management (IBM). Fachhochschule není klasická universita, ale spíše vyšší odborná škola, která je prakticky zaměřená a výuka probíhá v menších třídách. Klasické přednášky zde nejsou, řeší se případové studie s lidmi z praxe a přístup je více osobní. Nás bylo ve třídě max. 30, na jazyky tak polovina. Ještě něco málo k IBM. Jedná se o trilinguální obor, který studují Francouzi, Němci a Švýcaři. Poměrově je třída dost vyrovnaná. A aby se člověk „nenudil“, studium probíhá každý semestr v jiné zemi a v jiném jazyce. Já měla to štěstí, že jsem se zrovna trefila do semestru, který probíhal ve Švýcarsku v angličtině. Další byl poté ve Francii v Colmaru a celý ve francouzštině. Což byl hlavní důvod, proč jsem nemohla svůj studijní pobyt prodloužit. Celkem nás zde studovalo pouze 7 Erasmáků. Více škola nepřijímá z hlediska kapicity tříd. Všechny předměty jsem měla v angličtině. Až na španělštinu, ta byla vyučována v němčině. Když jsem tuto kuriozitu řekla svým kamarádům v ČR, každý se smál. Tento předmět jsem však během 2 měsíců musela vzdát. Nebylo možné přepínat z jednoho jazyka do druhého. U žádného předmětu jsem se v životě tak nezapotila :D
Škola byla dost náročná, jak z hlediska času, tak učiva. Upřímně řečeno jsem byla první týdny dost mimo. Jako Erasmus studenta vás zde nikdo nebere. Automaticky je člověk zařazen mezi ostatní, kteří spolu jako jedna třída studovali už 2 roky.
I když jsem měla rozvrh většinou od pondělí do čtvrtku/pátku, tak se čas na cestování našel. Téměř každé dva týdny se totiž rozvrh měnil, jelikož výuka probíhala blokově, a tak se někdy naskytly i 4 dny na výlet. Většinou po zkoušce, která daný blok zakončila. Tím pádem bylo cestování i dost zasloužené.
Celkově jsem získala 550 euro na měsíc, což je cca. 680 švýcarských franků. Za ubytování jsem dala 500 franků a zbylé peníze použila na jídlo a cestování. Oblečení a jiné materiální záležitosti jsem si zde dovolit nemohla. Ale mám-li své výdaje zhodnotit, vedla jsem si své vlastní účetnictví (každý frank), vyšla jsem úplně bez problému. Samozřejmě na tom měla obrovský podíl moje rodina. Od prarodičů jsem dostala marmelády a všemožné zavařeniny, rodiče se mnou nakoupili už v ČR těstoviny a další potraviny, které neprochází rychle expirací. A do Basileje mě dovezli autem.
Měla. A velký. Na naší univerzitě mě dost zklamal přístup mezinárodního oddělení. Celý Erasmus jsem si v podstatě zařídila a odkomunikovala sama s universitou v Basileji. Po příjezdu jsem řešila hromadu problémů, jak s kredity, tak s pomalou komunikací naší školy. Vše dobře dopadlo, alespoň jsem si to myslela. Na začátku třetího ročníku mi bylo při zápisu sděleno, že stále nemám uznaný druhák, a že kredity nesplňují potřebné minimum. Nevěřila jsem svým uším. Ostatní, kteří byli ve Španělsku, Portugalsku atd. si dovezli 40 kreditů, a to měli školu jen zřídka. Měla jsem pocit, že spousta lidí dělá všechno a nic. Každý mi něco odkýval a ujistil, že je to vyřízené, a nebylo. Po zdlouhavém vyřizování to vše nakonec dopadlo dobře, ale bylo to dost o nervy.
Parádní. Kromě Erasmus kamarádů, se kterými jsem bydlela, jsem měla hlavně kamarády za Švýcarska. Ti nás neustále zvali k nim domů, rodiče nás hostili a pomáhali s plánováním a zařizováním výletů. Cítila jsem se všude jako doma. Navíc kohokoliv se člověk na něco zeptal, mile odpovídal a snažil se maximálně pomoci. Za své předsudky o chladné povaze Švýcarů jsem se posléze dost styděla. Byla jsem připravená na úplně jinou mentalitu. Tito lidé mě ovšem tak nadchli, že se chci do Švýcarska vrátit. Pozn. Záleží ovšem i na oblasti. Francouzká města, jako třeba Ženeva, jsou více nacionalistická. Italská města jako Lugano zase popírají pravidla a preciznost jakou jsou Švýcaři pověstní. Já se více pohybovala v německých částech jako je např. Bern nebo Basilej, zde jsem se cítila nejlépe.
Po příjezdu do Basileje mě dost překvapily hromady materiálů, které mi došly poštou. Každý popisoval jiná pravidla, kterými se jako dočasný přistěhovalec musím řídit. Třídění odpadů bylo popsáno na více jak 15 stranách. Vše jsem musela podepsat, pro souhlas, že jsem s daným pravidlem srozumněná. Například papír není tříděn pouze jako papír, ale záleží na to, jestli má třeba krabice aluminiový vnitřek nebo je od pizzy nebo se jedná o časopisy. Vše má jiný čas odvozu a třídí se separátně. Dále jsem musela první týden podstoupit „výslech“ na imigračním úřadě. Ptali se mě, proč jsem se rozhodla studovat právě ve Švýcarsku, jestli zde plánuju pracovat, jaké mám bydlení a dost se zajímali i o rodinu. Nakonec jsem je asi přesvědčila, kartičku jsem po půl hodině dostala a nadšená jsem vyrazila do školy.
Lidi, příroda a kultivovanost. Vše má řád, ale není to na sílu. I když jsem v předchozí odpovědi mluvila o spoustě „otravných“ papírů, pochopila jsem později jejich smysl. Jako cizinci nejsme zvyklí tyto věci dodržovat a oni se snaží člověka o všem informovat, aby se rychleji začlenil. Co se týče městské hromadné dopravy, nikdo si ani nedovolí jet na černo, mají všechny postupy, jako koupě lístku atd., zautomatizované. Jediní, kdo jezdili na černo, byli Erasmáci, a taky na to doplatili. Můj táta hned po mém dovozu do Basileje dostal pokutu za parkování. Stál hodinu v modré zóně, která dovoluje stání pouze na půl hodiny, což nevěděl.
Rozhodně Raclette a sýrové fondue. Na ty nás jako Erasmáky pozvala škola. Vzhledem k tomu, že nás bylo jen 7, starali se o nás jako o VIP skupinu. Koupili nám drinky v nejlepších barech ve městě, kam bychom si sami nemohli dovolit jít a snažili se nás podpořit v poznávání finančně náročnějších atrakcí. Jednou z nich byl i Europa park. Ostatní Erasmáci, asi 150 lidí, chodili na University of Basel, ta už zastávala spíše anonymnější přístup, ale organizovala party a tématické akce jako např. Running dinner.
Jednou z hlavních historek je tzv. party H. Jednalo se o tématickou akci pro Erasmáky, kterou organizoval náš dům. Každý měsíc se tahalo z klobouku jedno písmeno, na které poté musel začínat kostým příchozích. Masky byly opravdu unikátní- Hanibal, Hooligans, Homeless. Já šla za Holy shit, celá potřená pravou švýcarskou čokoládou, kterou mi v obchodě doporučili, že bude dobře držet. Musím říct, že to byla akce, na kterou v životě nezapomenu.
Bylo to úžasný! Moc doporučuju! I když je člověku chvílemi smutno po domově, zábava, kterou tento studijní pobyt nabízí, to přebije.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
