lajknito

Sám sebe nazývá „nanášeč barev“, je to práce, která ho baví a živí a taky o sobě klidně řekne že vlastně „nic neumí“... Není to tak :-). Pokud se v tom nevyznáte, je to jednoduché. Přečtěte si rozhovor s člověkem, který je schopný udělat z klasické zdi, zeď, na kterou vám okamžitě padnou oči, když půjdete kolem. Z obyčejné helmy na motorku, helmu, jakou nemá nikdo jiný na světě a z nudného pokojíčku, pokojíček, který rozzáří dětské oči na několik let, protože se dítko může dennodenně dívat na svého „hrdinu“ nebo na zeď plnou kvítek a princezen.
Tak jak to celé je a bylo? Čtěte, jak vzniká takové dílo...


Honzo, kdy ses k malování vlastně dostal, jak to celé začalo?

 

I když jsem k tomu nebyl nikdy nijak veden, maloval jsem rád a z počátku samozřejmě nelegálně. Fixama na veřejných WC a ve vlacích zevnitř a časem jsem přitvrdil sprejem zvenku vlaku :-). Čili nejprve to byli tegy, pak grafity... Bylo mi tehdy tak 13 let. Lákal mě na tom ten adrenalin, byly to výtvory, co vznikaly za 5-15 minut.

 

A jak ses propracoval do stadia, kdy ti tento job plně vydělává?

 

No postupem času mě začalo bavit si s tím víc hrát, což není úplně možný, když vás může kdokoliv kdykoliv někde čapnout. Tak se ze mě coby sprintera stal běžec na dlouhé tratě a já začal malovat známým dětské pokojíky, zpočátku tedy jen za pár piv nebo láhev tvrdého... A hlavně teda za fotky, abych měl nějaký portfolio. Takže určitě to nezačalo hned za peníze. Tehdy cca v 18 letech mě živilo to, co jsem vystudoval (elektrotechnika), brzo ale přišlo prozření. Vysvětlím to tak trochu v číslech. Dělal jsem za 15 000 měsíčně práci se slaboproudem a pak někdo, kdo vlastní v Brně hospody a herny zjistil, že umím malovat. Tak jsem po večerech po práci chodil na tom pracovat. Majitel to zavřel, řekl, že potřebuje udělat design za 24 hodin, tak jsem nakoupil Redbuly, kafíčka ať to zvládnu a už to šlo. Domů jsem se kolikrát nad ránem vracel taxíkem. Chtěl jsem za to 30 000 Kč, majitel ale přišel a dal mi takto za večer 45 000 Kč, protože se mu to opravdu líbilo. A tak jsem pochopil, že je dobrý se věnovat tomu, co mě baví naplno. A na tehdejší práci jsem se vykašlal :-).

 

auto

 

Jaké výtvarné techniky při své tvorbě používáš? Je to nákladný?

 

Záleží, co konkrétně zrovna dělám, ale většinou je základ sprej. S tím ale neudělám tenký čárky a tehdy přecházím na airbrush. Což je nanášení barvy v proudu vzduchu pistolí. Těch technik je spousta. Nákladný to je, pořád investuju do vybavení, co je v této době k mání a hlavně do svého času (dokud se jistou techniku naučím). Z toho důvodu nerad říkám, co všechno umím, protože si myslím, že ještě nic neumím. Když se pak podívám na všechny ty mistry jednotlivých technik, tak mi to tak opravdu přijde. V době, kdy jsem začínal s airbrushem, mi nikdo neporadil. Míchali jsme sprej s ředidlem, abychom měli vůbec nějakou barvu, to vše s nejlevnějšími pistolemi. A pokud jsme se do něčeho pustili, trénovali jsme pokusně celý 2 dny na papíru 3m2 dlouhým. V této době, kdy existuje Youtube, je to už jinde a v deseti krocích v 50 vteřinovým videu, vím, co jak udělat.

 

plakat

 

Kdo jsou převážně tví zákazníci? A co žádají?

 

Nejprve to byli jen kamarádi z hospody. Ale Brno je malý, když viděl majitel hospody, nebo ti co dodávají zásoby, obraz, rozkřiklo se to hned a začalo to fungovat už úplně samostatně. Ti, co něco chtěli, si mě našli, já si sám zákazníky nikdy nehledal a ani to dělat nebudu. Jinak teda maluji na zdi, na auta, motorky a helmy. Dělám třeba i mozaiky, různé práce s kamínkama, skládám kachle, vypaluju reklamní nápisy do dřeva...

 

Popiš nám postup třeba při malování helmy.

 

Zákazník si vymyslí, co chce, já vytvořím návrh na PC, pak to spolu probereme, doladíme... Projektorem pak promítnu návrh na plochu. Načrtnu si to pentelkou, následně barvím vzdušným štětcem a nechám zalakovat.

 

helma

 

A co maluješ nejraději?

 

Popravdě, až tak 90% práce, kterou dělám, není pro mne významný. Splním sen někomu jinému, ale pořád jsou to jen ruce, co to udělají, ale ne tak, jak bych já chtěl. Pak mi ale nějaký borec dá udělat helmu, nebo pomalovat motorku, nechá mě do toho vložit i něco mého, taková titěrná práce a to vnímám jako opravdové dílo, v tom se vyžívám. Nebo teď třeba maluji obraz pro velmi dobrého kamaráda na plátno a tam jsem zakomponoval spoustu věcí, které ho charakterizují. Takže jsou tam stavby z města, ve kterém působí, čas a datum jeho narození, motorka, která ho baví, želvy, jelikož je jejich vášnivý chovatel. To je těch 10%, co mě opravdu naplňují.

 

Nějaké negativum tvé práce?

 

Člověk musí být hodně trpělivý a mít velký smysl pro detail. A mám docela problém dělat s některými zámožnými lidmi, co pro to nemají vůbec cit. Vymyslí si, co chtějí, mně se to nelíbí, ukážu jim jak to může být lepší, udělám návrhy a stejně trvají na tom svém , který vypadá příšerně. A pak jsou to lidi, kteří mi chodí s prací pomáhat, kolikrát ale nespolehliví. Popíjí večer víc alkoholu a pak se ráno s klepajícími ruky snaží o nějaké „dílo“. Nebo ještě lepší, nepřijdou vůbec.

 

Můžeš sám sebe po tolika letech malování nazvat umělcem?

 

To si nedovolím vůbec říct. Umělec je pro mě člověk, co umřel a prodává teď obraz za sto milionů. Osobně si myslím, že říct o sobě, že maluju opravdu dobře, bude možné nejdřív 70 letech:-). Teda doufám :-). Já teď prostě jen vezmu barvu a nanesu ji na něco. Zkrátka nanášeč barev :-).