Strávit pár let studiem v zahraničí je jistě skvělou zkušeností. Někteří ovšem mají příležitost se podívat i do takových zemí, kam ostatní ne. Naprosto odlišná kultura, náboženství, celý život. To je Saudská Arábie. A právě tam studovala Barbora z Prahy.
V Saudi jsem studovala část střední školy. Dostala jsem tu možnost od táty - v SA pracoval již asi 3 roky v IT a nabídl mi to jako skvělou zkušenost do života a taky jako možnost naučit se jazyk.
Na střední školu se člověk určitě přes výměnné programy nedostane - do země můžete získat pouze family nebo work visa, takže turismus zde v podstatě neexistuje. Na středních školách tak studují buď místní, nebo děti těch, co přijedou za prací.
S vysokými školami je to jinak - nevím, jak je to se školami čistě v arabštině, každopádně mám osobní zkušenost s univerzitou KAUST - King Abdullah University of Science and Technology. Zde se setkávají studenti magisterského a vyššího stupně různých národností, jak muži, tak ženy - mnoho z nich zde má možnost pracovat na praxi v rámci post-doc atd. Je to v Saudi vlastně přelomová univerzita - nikdy předtím se obě pohlaví nemohla pohybovat a spolupracovat na stejném studijním poli.
Dva roky. V letech 2007-2009. Byly to poslední dva roky střední školy.
Tak na úvod - chodila jsem na americkou střední školu - DHS - Dhahran High School. Určitě se nejedná o typickou americkou střední, už kvůli tomu, že se nachází na území Saudské Arábie. Arabské kultuře se uzpůsobilo oblékání, třídy, strava, výuka atd.
K oblékání - každý student se musí oblékat podle DHS dress code - polo trička, jednobarevná, kalhoty - ne jeansy, sukně – min. ke kolenům, samozřejmě toto neplatí pro muslimské dívky. Ty do školy chodily vždy zahalené. Takovou zvláštní výjimkou je, nebo alespoň býval poslední den v týdnu, kdy si poslední ročníky mohly obléct i jeansy nebo xbarevná trička :)
Strava - kromě amerických burgerů si studenti mohou vybrat i z arabského salátu tabullah nebo hummusu, kebabu a dalších. Výuka je uzpůsobena zemi tím, že se povinně vyučuje arabská kultura a základy arabštiny. Ze zkušenosti vím, že se vyučující často vyhýbali ožehavým tématům, jako je např. homosexualita (v Saudi je homosexualita nelegální, trestná).
Kulturní šok jsem zažila, ale asi ne v nějak výrazné míře. Samozřejmě mi trvalo zvyknout si na spousty žen v černém a na zvuk mešit během motliteb. Rozléhají se po celé zemi, i během plavání v bazénu vás to nemine. Zvyknout jsem si musela na černou i já sama. Abayu – černý hábit – musí nosit každá žena, která v Saudi pobývá. Samozřejmě to se vztahuje na všechna veřejná místa mimo právě školní areál nebo kampusy.
S náboženstvím jsem já osobně žádné problémy neměla. Naprosto tuto víru respektuji, každopádně se člověk velice jednoduše dostane do sporu s místní náboženskou policií – mutawou. Pokud se žena střetne s mutawou a nemá zahalené vlasy, což je dnes velmi časté, tak se ocitne v poměrně nepříjemné situaci, kdy příslušník mutaci křičí a domáhá se ženy, aby si vlasy okamžitě zakryla. Pro ilustraci – náboženská policie je velice ortodoxně založená a již svým vzhledem vzbuzuje v člověku respekt. Mutawin má většinou dlouhou bradku, krátkou róbu a vysoké ponožky. Kdo se chce takovýmto situacím vyhnout, se prostě musí chovat podle místních pravidel.
Jsou to dvě naprosto odlišné věci. Přijedete do SA a musíte se chovat jinak. Nebo alespoň na veřejnosti. Podle arabského zákona žena nesmí na veřejnosti mluvit s cizím mužem, musí být samozřejmě zahalená, nesmí řídit auto. Donedávna ženy nepracovaly (kromě žen v nemocnicích a školách). Dnes však získávají místa v obchodech se spodním prádlem, s doplňky nebo v kancelářích. Každopádně i tento, dejme tomu, liberálnější postup má své mouchy. Ženy se dostávají do kontaktu se zákazníky mužského pohlaví nebo naopak nechtějí na postu prodavaček pracovat – moc nevydělávají a nejsou nijak motivované. Samozřejmě výrazným rozdílem je i ten český alkoholismus. V SA je alkohol nelegální, takže tam se alkoholismu jen tak nevypěstuje.
Výrazný rozdíl je i v otevírací době obchodů a všech společností. Zavírají se v době každé motlitby. Prodavač obchod zavře, dojde se do nejbližší mešity nebo modlitební místnosti pomodlit a pak opět obchod otevře. V nákupních centrech jsou umístěny vždy velké modlitební místnosti pro muže, ženy se musí odchýlit do místnosti situované na dámských toaletách, případně je máte šanci vidět modlit se i v prostoru před zavřenými obchody. Zvláštností jsou i samotné obchody a nákupní chování žen. Nakupují ve velkém, díky absenci fitting rooms oblečení nezkoušejí a většinou jej ani nevracejí. Pokud kus oblečení ženě nesedí, většinou ho udá v okruhu příbuzných.
Za ty dva roky jsem si našla spousty přátel a určitě jsou mezi nimi lidé, se kterými jsem stále v kontaktu. Na škole byli lidé z nejrůznějších koutů světa, nejrůznějších vyznání a názorů. Byla to hell of an experience.
Saudi v porovnání s ČR není drahou zemí. V určitých aspektech je levnější, někde je to naopak. Fashion i jídlo je asi na stejné úrovni, možná že kosmetiku seženete někde levněji. Nevím, jak je to s bydlením, každopádně pokud člověk vezme v úvahu vyšší výši platu, tak samozřejmě si toho jídla a všeho možného může potom zakoupit i více. Drahou ale velice oblíbenou zábavou je v Saudi potápění. A vzhledem k tomu, že si žena nemůže jen tak dojet na nejbližší pláž (nemůže řídit) a plavat v bikinách (musí být zahalená), tak je v Saudi přístupno mnoho privátních pláží. Vstupné však není vždy úplně levné, ale z vlastní zkušenosti a zkušenosti mých známých – stojí za to si připlatit.
Ano mohla, ale to „normální“ bavení probíhalo v areálech kampusu. Zde žena nemusí být zahalená. Jsou to jakési mini-nearabská města. Tam jsme se s kamarády schylovali a snažili se užít života jako jiní teens kdekoli jinde.
Vtipný byl celý můj začátek saudského života – s gymnazijní angličtinou jsem moc neuspěla a tak ty první dva měsíce byly dosti náročné. Fotky z té doby snad ani nemám, přibrala jsem pár kil a často jsem brečela. Každopádně dva měsíce se překlenuly a nová éra mohla začít. J Asi největším průserem a dnes už story k zasmání je moment, kdy jsem se se svým „přítelem“ líbala pod jedním stromem v parku v rámci kampusu a nejednou na nás rozsvítila světla auta místní policie. Z výhružky přesunutí se na policejní stanici se nakonec vyvrbilo doporučení policisty, že pokud chceme v akci pokračovat, máme se uchýlit do parku o pár bloků dál. Ten den jsme byli vážně lucky.
Jsem. Bylo to nej rozhodnutí, co jsem v těch teens letech mohla udělat.
Autor: Huňová
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
