Pracovní pobyty v jižních zemích jsou stále velmi populární. Sbírání ovoce spolu s dobrou partou a pěknými výdělky láká velký počet mladých lidí z celé Evropy. Jak se na takovou zkušenosti dívá s odstupem času student Ondra z Havlíčkova Brodu? Zjistíte v následujícím rozhovoru.
Ahoj. Hlavní důvod byl ten, že jsem si chtěl něco vydělat a přišlo mi, že v zahraničí si vydělám víc. Takže určitě vidina vyššího finančního příjmu, než tady v ČR na běžné brigádě, která se navíc docela špatně shání.
Nevydával jsem se úplně na neznámé místo. To jsem ani nechtěl. Chtěl jsem něco aspoň trochu prověřeného. Se Španělskem měla zkušenosti spolužačka z gymplu, měla tam známé, kteří nám sehnali ubytování a práci. Přece jenom v dnešní době člověk nikdy neví, na koho narazí, takže jsem to nechtěl nechat úplně na náhodě.
Ano, zajišťovali ji ti kamarádi. Něco jsme ale museli řešit i na místě v závislosti na počasí a postupném dozrávání ovoce. V této práci jste velmi odkázaní na přízeň a nepřízeň počasí. Stane se, že makáte od rána do večera a ani se nezastavíte, kolik máte práce. Někdy ale nemáte celý den do čeho píchnout a to se potom vydělává docela špatně.
Ano, jeli jsme na vlastní pěst. Rozhodně se to bez problémů dá. Jako neříkám, že přes agenturu by to bylo horší. Kdybychom tam neměli ty známé, asi by nám nic jiného nezbylo, ale takhle se to prostě nabízelo. :-)
Nic hrozného to nebylo. Řešili jsme akorát pojištění, jízdenky a nějaké plné moci pro rodiče, protože to bylo zrovna v době, kdy jsme řešili zápisy na VŠ. Ale to nebylo nutné pro práci v zahraničí, pouze pro naše úspěšné přijetí na VŠ. Pokud se vydáváte na takový pracovní pobyt po čtvrťáku, tak na plnou moc pro rodiče určitě nezapomeňte. Není špatné ji napsat, i kdyby dopředu nebyla úplně potřeba. Přece jenom kvůli sbírání ovoce se potom nedostavit třeba na zápis a tím pádem nebýt přijat na školu není úplně skvělý scénář.:-)
Pouze za jízdenku, jinak jsme neplatili nic. Žádné zálohy za ubytování ani nic takového nebylo potřeba.
Jeli jsme autobusem Eurolines na trase Praha – Llerida. Cesta probíhala v pohodě. Jedinou výjimkou bylo to, že až cestou jsme zjistili, že v Barceloně přesedáme na vnitrostátní linku. To bylo docela nepříjemné překvápko, vzhledem k tomu, že jsme neuměli španělsky.
Ubytování zařizovala kamarádka. Naštěstí jsme měli možnost bydlet u známých. Těm jsme pouze přivezli nějaké dárky z Čech a nemuseli jsme nic platit. Oni byli rádi, že mají nějaké rozptýlení. Jsou velmi otevření, takže jim vůbec nevadilo, že u nich byl někde navíc. Řekl bych, že právě naopak. :D
Pracovali jsme za 4,50 – 5 Euro na hodinu, podle zaměstnavatele. Trhali jsme broskve a nektarinky.
Pracovali jsme cca 8-9 hodin denně, 4 hodiny dopoledne, pak jsme měli přes oběd siestu a pak cca od půl páté do večera. Volno bylo, když nebylo co trhat, když nebylo dozrálé ovoce. Za měsíc jsme toho ale zvládli dost, nejen práci.
Že to je docela náročná práce a hlavně vůbec neubývá, furt jen nekonečný sad. Už bych to asi znovu dělat nechtěl, ale nikdy neříkej nikdy. :D
Obecně nemám problém s lidmi, navíc jsem sám temperamentní, takže mi jejich jižanský styl života vyhovoval. Jsou hodně přátelští, a i když jsem španělsky uměl pár slov a oni zase většinou neuměli moc anglicky, nějak jsme se vždy domluvili. Co bylo nejlepší, tak jejich siesty, nekončící párty pro celou vesnici…
No, angličtinu určitě ne, protože tam opravdu lidi moc anglicky neuměli. A španělsky jsem se naučil pár slov, takové ty potřebné fráze jako lichotky děvčatům a objednání v hospodě.
Určitě zkušenost… Po návratu jsem ji bral jako hodně špatnou, hlavně kvůli nižšímu výdělku než jsem na začátku předpokládal. S odstupem času toho ale určitě nelituji…
Určitě, i když bych nedoporučoval práci na sadě. :-)
Uvažoval jsem o tom, rád bych zkusil třeba animátora nebo práci v oboru. Uvidím, kam mě ještě život zanese.
Aktuální nabídky brigád ze Španělska
Autor: Huňová
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
