Vyzpovídal jsem pro Vás Margaretu Křížovou, investorku z populárního pořadu Den D.
Pokud mají dobrý nápad, zkusila bych podnikání. Není nutné rozjíždět zpočátku obrovský business. V některých, ale opravdu jen v některých případech, je to možné i při práci. A dokud je člověk mladý a nemá rodinu, je jednodušší pracovat i večer a o víkendu.
Byla jsem zaměstnaná, jedno z mých prvních zaměstnání bylo na pražské DAMU, nastoupila jsem tam 21. srpna 1989. Zajímavá doba. Pak jsem pracovala v americké advokátní kanceláři White & Case v Praze.
Šíleně :-) ráno si musím dát kafe, abych naskočila. Přečtu si noviny a napíšu, na co nesmím zapomenout. Píšu si všechno a pořád. Jakmile přijdu do kanceláře, nastává kolotoč. Mám svoje „to do“ seznamy, a ty se snažím na konci každého týdne splnit. Člověk odchází v pátek večer z kanceláře s lepším pocitem.
Snažím se nepracovat déle než 10 hodin. Ono to v podstatě ani nejde. Nejsme roboti a život je taky o zábavě.
Jsem člověk, který se těžko vejde do zaběhnutých škatulek. Typický vodnář. Mám ráda nezávislost, svobodu a možnost rozhodovat o svém vlastním životě. Představa, jak svůj nápad musím obhajovat manažerům na různých úrovních je pro mě děsná. Takhle je to větší zábava. Nové nápady proberu se svými partnerkami ve firmě, a pokud se shodneme, jdeme do toho.
Nabídku podílet se na rozjezdu firmy jsem dostala v době, kdy jsem byla dost mladá. V tomhle věku peníze zas až tolik neřešíte. Odcházela jsem z dobře placené práce, ale dala jsem přednost adrenalinu, dobrodružství a svobodě.
Začínala jsem s kolegyní, Američankou, která do začátků přivedla investory. Začínaly jsme s jednou pevnou telefonní linkou, blokem a obrovskou chutí uspět. Měla jsem obrovské štěstí, že moje kolegyně byla asi jedna z nejchytřejších lidí, které jsem kdy potkala. Pracovat s ní byla obrovská škola. Na začátku jsem dělala úplně všechno, vařila kafe, zvedala telefony, vystavovala faktury. Snažily jsme se mít co nejmenší náklady, pracovaly jsme tvrdě, ale bez toho to prostě nejde.
Trošku více, je to tvrdá práce i o víkendech. Není to ale o tom, že sedíte v kanceláři. Je to o tom, že čtete, hledáte informace a spojujete je dohromady, vymýšlíte nové věci a sledujete, co se děje na trhu.
Baví mě to tak na 90%. Těch 10% se vztahuje na případy, kdy mě někdo naštve. Pak si říkám, jestli to mám zapotřebí, jestli by nebylo lepší sedět na pláži a pít mojito. Ale vydržela bych to tak dva dny. Takže práce mě baví (skoro) každý den.
Zastávám názor, že každý by měl dostat svou šanci. Já jsem ji dostala před dvaceti lety, a proto bych měla teď dát šanci zase dalším lidem. Navíc lidi, kteří mají chuť rozjet podnikání jsou většinou ti, kteří se chtějí postarat sami o sebe a nečekají, co jim kdo nadělí. A to je mi sympatické.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
