Práce v zahraničí je snem mnoha lidí. Před samotným zajišťováním práce v zahraničí a odjezdem je ovšem potřeba si zjistit spoustu informací. Kde sehnat práci, kde sehnat ubytování, do jakého města se vlastně vydat? Bude se mi tam líbit? Budu vycházet s místními lidmi? Je toho hodně. A co může nejlépe pomoci než osobní zkušenosti někoho jiného? Proto jsem dnes vyzpovídala Katku, která pracuje v Praze a rozhodla se na nějakou dobu vycestovat do Paříže. Jak se jí tam líbilo a co ji nejvíce překvapilo? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Ahoj, nejednalo se o žádný velký sen, vydat se zrovna sem. V Paříži je centrála reklamky, ve které pracuji u nás doma v Praze.
Ano, chtěla jsem jet na pracovní stáž do zahraničí, a protože centrála firmy je právě v Paříži, dohodla jsem se s vedením, že mě vyšle právě do Paříže na zkušenou. Bylo to jednodušší, než řešit třeba odchod z práce a hledat si práci až potom. Věděla jsem, že po návratu se chci určitě vrátit zase zpět k nám do Prahy, takže tohle byla nejjednodušší a pro mě určitě nejvýhodnější možnost.
Vůbec. To je výhoda, když váš vyšle přímo vaše firma, ve které pracujete. Jenom si koupíte letenku a vyrazíte. Žádné papíry jsem řešit nemusela. V Paříži o mně po příjezdu věděli, takže mě hned zařadili do pracovního týmu. Žádné zbytečné zdržování neproběhlo.:-)
Nikdy jsem nebyla dlouhodobě v zahraničí, např. na škole a chtěla jsem to zkusit. Proto jsem se rozhodla, že by to mohlo být to pravé. Chtěla jsem získat další zkušenosti a také si zlepšit angličtinu a francouzštinu. Tahle zkušenost mi ještě chyběla, tak jsem se rozhodla, že to chci napravit.
Ubytování jsem si hledala sama, přes portál airbnb.com, kde se nabízejí jak krátkodobé, tak dlouhodobé pronájmy bytů. Bydlela jsem ještě se svojí kolegyní, která vyrazila do Francie se mnou a ještě s jedním Francouzem, kterému byt patřil.
Je výrazně dražší než v ČR. Třeba 2x až 3x dražší než v Praze. Ubytování je v Paříži extrémně drahé. Ale zase je určitě zajímavé bydlet ve francouzském bytě s Francouzem. Mají jiný smysl pro design a celkově je zajímavé vidět, jak bydlí. Na pokoji jsem bydlela se svojí kolegyní a dohromady jsme za pokoj zaplatily 24 tisíc Kč na měsíc za opravdu „pidi pokoj“. Ale níž ceny opravdu nejdou. Byt se nacházel na okraji centra, ale pořád to bylo spíš centrum Paříže, než nějaké předměstí.
Jsou. Obecně je tam všechno dražší. Služby, jídlo v restauraci, i potraviny v obchodě. Na druhou stranu koupíte sice dražší věci, ale jsou prostě kvalitnější. Takové ty levné nekvalitní produkty se tam vůbec neprodávají. Takže víc peněz určitě utratíte, ale získáte rozhodně lepší kvalitu.
Chtěli byste se taky vydat do Francie za prací?
Ve Francii je hrozně moc afroameričanů. Více méně stejný počet jak Francouzů. Byl to pro mě ze začátku určitý kulturní šok. V Paříži jsou přímo vlastně i jejich čtvrti, což je pro nás z ČR trochu nezvyk. Byla jsem tam přes dva měsíce, ze začátku si člověk přijde trochu nepříjemně, přece jenom úplně jiná mentalita a zvyky, ale po nějaké době mi to už vůbec nepřišlo.
Extrémně špatně všichni mluví anglicky. I vzdělaní nebo mladí lidi. Buď mluví špatně, nebo vůbec nemluví. Obecně prostě anglicky mluvit nechtějí. Obecně ani mladí lidi moc necestují a mají dost omezené znalosti o okolním světě, což mě taky hodně překvapilo. Člověk si řekne, že mladí Francouzi budou mít takový všeobecný přehled, ale moc ne.
Rozmluvila jsem se anglicky, protože spolubydlící mluvil anglicky dobře. Ale s ostatníma to byl problém. Vídala jsem se ještě s jednou Češkou, která měla hodně mezinárodních kamarádů, takže s nimi jsem taky mluvila anglicky a trochu francouzsky. S francouzštinou je tady ale taky trochu problém. Jak místní vidí, že nemáte perfektní francouzštinu, tak vás taky moc neberou. Je to trochu začarovaný kruh.
Těžko říct. Systém je podobný. Francouzská reklama je jiná, mají na věci víc času, takže zpracování je většinou vizuálně hezčí. Nemají až tak kreativní nápady, jsou více konzervativní, ale vizuálně to vypadá opravdu hezky. Je tam celkově větší pohoda, víc času, žádný stres.
Byly jsme spíš výjimka. V celé agentuře, kde bylo asi 600 lidí, bylo jenom 5 cizinců, což je opravdu málo. Myslím, že pokud se nejedná o zahraničí firmu, která si najímá svoje lidi ze zahraničí, tak opravdu hodně prosazují samotné Francouze.
Samozřejmě jak kteří. Těžko soudit. Sami mezi sebou jsou velice přátelští, ale jinak si drží docela odstup a málo koho si mezi sebe pustí. Když už se tak stane, tak jsou opravdu velmi milí a příjemní.
Pracovala jsem od 10 do 19 hodin. Takže samozřejmě byl čas dělat i něco jiného než pracovat. J Hodně jsem chodila po Paříži, snažila jsem se toho nejvíc poznat. Procházela jsem i menší místa, která nejsou úplně turistická. Přece jenom turistická místa nejsou úplně „francouzská“. Vše je přizpůsobeno turistům, takže jsem chtěla vidět i normální život Francouzů.
Jak se to vezme. Doprava mimo Paříž je hodně drahá. Nejezdí tam autobusy, ale vlaky a ty jsou fakt drahé. Takže cestování mimo Paříž nebylo úplně na pořadu dne. Někde to vycházelo líp letecky z ČR než vlakem z Paříže.
Hlavně jsem poznala mentalitu místních úplně jinak, než kdybych tam byla na dovolené. Rozhodně se to nedá srovnat. Rozhodně bych takový pobyt doporučila všem. Je to skvělá zkušenost a člověk se alespoň nějak „otrká“.
Jo, klidně. Ale teda už ne do Francie. Paříž není zrovna místo, které by mi na 100% přirostlo k srdci. Na jiné místo bych ale vyrazila moc ráda. Poznat zase něco jiného, nového. To určitě ano. Na takový zážitek rozhodně nic nemá a člověk si to pamatuje do konce života. Rozhodně to za to stojí.;-)
Autor: Huňová
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
