Každý o ní mluví, šíří se všude kolem nás, ale hodně lidí ji zaměňuje s obyčejnou leností. Prokrastinace je v současnosti obrovsky oblíbeným pojmem. U studentů vysokých škol, ale nejen u nich, je toto slovo na denním pořádku. Občas musíme proti prokrastinaci bojovat všichni, ale jak na to?
Na úvod bychom si měli stručně objasnit, co tedy prokrastinace vlastně znamená. Podle profesora Kohoutka je prokrastinace tendence odkládat plnění svých povinností na později. Není žádným tajemstvím, že se tento fenomén týká převážně nepříjemných povinností a úkolů, kterým se snažíme za všech okolností vyhnout. I když ve skutečnosti si samozřejmě vůbec nepomůžeme.
Místo toho, abychom se na nepříjemný úkol vrhli okamžitě a měli ho, jak se říká z krku, odkládáme ho a odkládáme. Ve většině případů ale na tuto obtíž nepřestáváme myslet a tím si přiděláváme další problémy, které můžou mnoha lidem způsobit špatnou náladu nebo dokonce depresi. Všem je jasné, že odkládat důležité, i když nepříjemné věci, je prostě zbytečné a naprosto kontraproduktivní. I tak můžeme všichni ve svém okolí nalézt plno lidí, jejichž druhým jménem by mohla být právě prokrastinace. Některé studie dokonce uvádějí, že prokrastinací trpí již 30% obyvatelstva. Zejména tedy vysokoškoští studenti, kteří mají větší volnost a je jen na nich, jak si naplánují své aktivity a povinnosti.
„No, já si vždycky najdu nějakou jinou práci, než abych udělala to, co opravdu musím. Obzvlášť, když mě to nebaví nebo mě to stresuje. Znáte to, chvilka na Facebooku, chvilka přeskládání oblečení v šatníku, něco uvařit, poklidit dům. Všechno je lepší než psát diplomku. Prostě si nemůžu pomoct. K té důležité práci prostě ne a ne se dokopat.“ Vysvětlovala své problémy s prokrastinací studentka Veronika ze Zlína.
„Když mám na úkol do školy třeba týden času, nikdy by mě nenapadlo, že bych začal s prací hned den po zadání. Proč taky? Když je tolik času a můžu dělat jiné věci, které jsou mnohem příjemnější a práci si prostě nechat na čas, kdy už mi opravdu nezbyde nic jiného, než se na to vrhnout? Jo, občas je to i pro mě stres, ale nezměním to.“ Doplnil se smíchem Veroničin spolužák Adam.
Pro prokrastinaci je tedy naprosto charakteristické, že lidé se začínají věnovat těm nepříjemným úkolům za pět minut dvanáct. Někdy dokonce pět minut po dvanácté. V případě opožděného důležitého telefonátu možná dostanete napomenutí, nebo se na Vás druhá strana bude dívat jako na člověka, který neudělá nic v čas. Pokud ale necháte zajít prokrastinaci příliš daleko např. u diplomky nebo bakalářky, riskujete, že celá práce skončí „v koši“ a vy třeba vyhozeni ze školy. Stojí to tedy za to? Určitě ne. Raději si přece jenom udělejte trochu času a nenechte prokrastinaci ničit váš život i zdravý rozum. Vždyť určitě nikdo z nás o sobě nechce slyšet slova jako lajdák, flákač a jiná nelichotivá označení.
Každý občas potřebuje trochu oddechu od práce, na tom není nic špatného. Pokud se to ale zvrtne, může se pomalu začít jednat právě o prokrastinaci. Pokud si ale nejste jisti, zda už máte tento problém či nikoli, můžete si vyzkoušet různé internetové testy, které by vám měly na tuto otázku odpovědět. Např. Centrum adiktologie Psychologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy vám na svých stránkách právě takový test nabízí.
Za prvé bychom si měli uvědomit, že úkol, který odkládáme je důležitý a udělat ho prostě budeme muset tak jako tak. Častý problém bývá právě v plánování důležitých aktivit. Každý den (nebo podle potřeby) bychom si měli udělat určitý plán aktivit, které musíme udělat. Vůbec neuškodí, když bychom si je i přímo časově rozdělili. Tedy, že od 8 hodin do 10 musím udělat tuto prezentaci, od 10 do 11 tuto prezentaci. Tak by se dalo pokračovat dále a dále.
Rozdělení povinností na jednotlivé dílčí a menší úkoly je velmi ku prospěchu. Vždy se můžete alespoň trochu zaradovat, že máte jednu část spleněnou a díky tomu se posunout zase dále. Jsou pro vás tyto úkoly i tak náročné? Dopřejte si po každém z nich malou pauzu nebo nějakou odměnu. Máte rádi čokoládu? Takový kousek dobré mléčné čokolády za splněnou práci určitě potěší. A navíc, když už sami sebe přemluvíte, že si vezmete papír a tužku, je mnohem jednodušší začít psát. Dílčí úkoly opravdu mohou velmi pomoct.
Na škodu vůbec není, když si jednotlivé úkoly i barevně označíte podle důležitosti. Následně se doporučuje začít ráno vždy tím nejhorším a pro nás nejtěžším úkolem. Po ránu jsme ještě čerství, plní energie a elánu.
Dalším doporučením je odstranit si z pracovního stolu nebo z místa, kde pracujete všechny zbytečné a hlavně rozptylující prvky, které by vás od práce mohly odlákat. Je sice krásné mít na stole různé fotografie, ale pokud vás rozptylují, pryč s nimi!
Takže i když Vám ještě nějaký ten čas do odevzdání chybí, zkuste tentokrát začít o trochu dřív a nepodlehnout prokrastinaci. Uvidíte, že ze sebe budete mít mnohem lepší pocit a poznáte to i na vaší práci.
Správný okamžik je teď. Tak na nic nečekejte a žijte naplno!
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
