Petr se věnuje skečnoutování, moderním technikám zvyšováním osobního výkonu i sebeprezentace, více než 25 let. A proto jsme ho požádali o rozhovor, ve kterém se s vámi podělí o tipy na skečnoutování.
Doufáme, že vás touto technikou nakazí stejně jako nás.
Skečnouting je efektivní metoda zápisu poznámek. Jde o vizuální poznámky kombinující ručně psané zápisky, kresby, ruční typografii, geometrické tvary a další vizuální prvky. Klasické poznámky, na které jsme zvyklí, jsou doplňovány (ale i nahrazovány) jednoduchými obrázky.
Skečnouting se objevil zhruba před třemi lety a nejvíce jej zviditelnil Mike Rhode. Nicméně principy vizualizace poznámek a informací jsou mnohem starší. Vzrůstající zájem o skečnouting, myšlenkové mapy, vizuální gramatiku a podobné techniky souvisí s dnešním pocitem zahlcenosti informacemi
a současně stále větší tendencí k vizualizaci okolního světa.
Jako ostatní techniky vizuální gramatiky lze skečnouting použít v jakékoli práci s informacemi, či při jakékoli komunikaci.
Skečnoutovat lze zápisky z přednášek, výpisky z literatury, poznámky z porad, obchodní jednání, kuchařskou knihu, plánovanou dovolenou nebo nákupní seznam. Možnosti jsou nekonečné.
Samozřejmě. Cílem skečnoutu je efektivita a jasná komunikace. Při hledání práce či pracovním pohovoru jsou tyto vlastnosti nenahraditelné. Nezapomeňte na to, že musíte být konkrétní..
Mé začátky byly docela vtipné. Na základní škole jsme měli předmět výtvarná výchova a já jsem v něm propadal. Malování sádrových jablek, porcelánových váz a milicionářů v jakékoli podobě mě neskutečně otravovalo. Nicméně sešity jsem měl neustále počmárány jednoduchými kresbičkami, od prasátek, přes tanky a parníky až po karikatury spolužaček….
Pak jsem začal studovat divadelní režii. Prof. Scherhaufer nás seznámil s myšlenkovými mapami
a bylo doslova vymalováno. Je to geniální nástroj pro komplexní myšlení, hledání nápadu apod. Jako režisér jsem neustále kreslil do režijních knih obrázky aranžmá, přechody herců po jevišti, návrhy kostýmů, karikatury hereček…
Poté, co jsem přehodil výhybku a začal se věnovat obchodu, poradenství, tréninku a vzdělávání, jsem zjistil, že obrázkem vyjádřím mnohem více, než sprškou slov a tabulek. Takže jsem v čmárání pokračoval.
Po nějaké době jsem objevil „Nápady na ubrousku“ od Dana Roama a „Doodle revolution“ od Sunni Brown. Pak bylo vymalováno definitivně.
Fascinuje mě, jak rychle se člověk dostane k nápadům, jak komplexně dokáže najednou přemýšlet, jak úžasně nakopává svoji kreativitu.
Když vedu skečnoutové workshopy ve společnostech, jsem ohromen synergií, kterou společné čmrlikání vyvolává. Najednou si všichni rozumí, všem jde o jednu věc, kreativita stoupá k výšinám a z nudných porad se stávají nevšední zážitky.
Náš mozek si z obrovského množství informací vybírá ty důležité, které ukládá do dlouhodobé paměti, a ty méně podstatné odkládá bůhví kam. Vědci přišli na to, že informaci spojenou s obrázkem náš mozek vnímaná jako důležitou. Tak proč bychom našemu mozku rovnou nepomohli? Navíc si vylepšíme paměť.
Základem skečnoutování je pozorné naslouchání a hledání podstaty věci. Teprve ta se potom zakresluje. Skečnouty nás tedy zbavují slovního balastu.
Dalším důvodem je prokázaný fakt, že při kreslení a čmrlikání zapojujeme aktivně obě mozkové hemisféry. Proto jsme najednou nápaditější, tvořivější. Obrázky jsou navíc univerzální. Takové slovo „pivo“ se řekne v každém jazyku jinak, ale zjednodušený obrázek půllitru vnímají všichni stejně.
Navíc obrázky spouštějí emoce. Komunikace s druhými prostřednictvím obrázků je tak uvolněnější i veselejší. Jak jsem zjistil u svých studentů a klientů, ke skečnoutovým poznámkám se vracíte mnohem častěji, než ke klasickému lineárnímu slovnímu zápisu.
Každá nová situace je pro mě výzvou. Sám pro sebe posouvám hranice.
Takže jsem zjistil, že se dá skečnoutovat například obhajoba bakalářských prací, nudný projev rektora na promocích, příprava menu pro stovku svatebčanů, novoroční párty 500 opilých ajťáků, obchodní jednání s představenstvem velké banky, vědecká konference o kritickém myšlení i poslední díly Teorie velkého třesku.
Zdroj:www.picling.cz
Kreslit a čmrlikat umí každý. Takže než o učení jde spíše o rozvzpomínávání.
Jistě, existují různá pravidla a různé techniky pro skečnouting, ale všechny mají jednu fantastickou společnou vlastnost. Umožňují (a vlastně i vyžadují) osobní přístup a individuální úpravu.
To, co je pro děti naprosto přirozené, z nás škola velmi úspěšně vymlátila. Zatímco se do nějakých pěti šesti let vyjadřujeme především vizuálně, počínaje základní školou jsme tlačeni k výhradně slovní komunikaci. A pak už nám ani powerpoint nepomůže.
Je zapotřebí poněkud vystoupit ze své komfortní zóny a nebát se začít čmrlikat.
Paradoxně se ocitneme v ještě komfortnějším prostředí.
Prostě začít. Třeba s čmrlikáním do diáře, podtrháváním textu barevnými pastelkami, tvorbou vlastních myšlenkových map atp. Poříďte si blok, kam budete kreslit vše, co vám přijde pod ruku.
Vytvořte si vlastní styl. Začněte „kreslit písmo“ a „psát obrázky“. Vybudujete si vlastní „knihovnu“ ikonek a obrázků. Inspirujte se ostatními.
A hlavně – buďte znovu tak trochu dětmi.
Ať vám to čmrliká.
Každý z nás má strach, že neumí kreslit. Ale skečnoutování je váš osobní styl a nemusí to být krásné obrazy od malířů. Na internetu najdete návody a tipy, jak na skečnouting. Doporučujeme začít knihou od Mike Rhodeho, kde jsou pěkně vykreslené i vysvětlené základy.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
