Většinou zde máme rozhovory a články o konkrétní brigádě nebo práci. Narazili jsme však na člověka, který je doslova přeborníkem, co se brigád týče a zažil toho opravdu spoustu. Zde je jen malý střípek zážitků a pocitů z toho, kde všude pracoval, byl a nyní je a třeba ještě bude. Doporučujeme přečíst všem začátečníkům v brigádničení, abyste věděli, jak se dá začít, co se dá zažít a kolik různých zkušeností mít. A taky o všech Adamových NEJ ;-)
Ahoj, jmenuji se Adam a je mi 25 let. Pocházím z Prahy a před několika lety jsem se přestěhoval kvůli novému zaměstnání na Moravu, konkrétně do města Brna, kde jsem pracoval jako montážní dělník ve firmě zabývající se tiskem, zpracováním a montáží reklamních bannerů. I když jsem po čase práci změnil, už jsem se nevrátil zpátky, protože mi Brno přirostlo k srdci. Našel jsem si tu spoustu fajn přátel a hlavně svoji milovanou přítelkyni Janičku, tímto tě zdravím Jani a posílám ti velkou pusu :-* Před rokem se nám narodila krásná dcera Eliška a teď si tu žijeme jako šťastná rodinka.
Po završení mých patnáctých narozenin jsem o prázdninách před nástupem na učiliště dostal příležitost jít na brigádu pracovat do obchodu v naší ulici. Byl to malý obchod s potravinami a ještě menší drogerií. Zkrátka takový ten, co stojí na každém druhém rohu a když člověk něco rychle potřebuje, najde to tam. Byla to moje první oficiální brigáda. Dostal jsem na starost doplňování zboží. Práce to byla jednoduchá, ale na druhou stranu zodpovědná. Veškerý sortiment byl v mé režii a jen já jsem se staral o to, co můžeme nabídnout našim zákazníkům. Samozřejmě pod neustálým dohledem provozovatele a prodavače v jedné osobě. V té době jsem se dost vyžíval v knížkách od Tolkiena, tudíž pro mého vedoucího jsem vymýšlel různé přezdívky na motivy Pána prstenů, nakonec se uchytil familiérně – Sauron. Po několika dnech jsem se zapracoval a v sortimentu našeho obchůdku bych mohl nakupovat i poslepu. Potom přišlo na řadu vyzkoušet si práci za pokladnou. Tu jsem přes počáteční obavy zvládl a tímto jsem se stal, alespoň v mých očích, plnohodnotným pracovníkem smíšeného zboží na rohu naší ulice. Neměl jsem ještě věk na to prodávat samostatně, takže to bylo spíše takové ozvláštnění pod vždy bdícím okem Sauronovým, abych si to alespoň vyzkoušel na paní Novákové, která přišla jako každý den pro chleba, hřebíky a na kus řeči s naším pánem temnot. Byl jsem na to tenkrát dost hrdý a označil bych to za kariérní úspěch mé rané zletilosti. Dodnes na to rád vzpomínám, i když už tam dávno nebydlím a obchod padl pod tlakem říše vietnamských večerek. Občas si vyměním pár zpráv se Sauronem, který obchod provozoval a s nímž jsem zůstal do dnešních dnů v kontaktu. To on mě naučil základům „jak to chodí v práci", za což mu děkuji.
Tak to můžu říci zcela přesně – ruční mytí aut. Vím, může se to zdát jako ne zrovna bůh ví co. V té době jsem ještě neměl řidičský průkaz, natož auto. Ač jsem po něm toužil, tam jsem si mohl denně do několika z nich při práci alespoň sednout. Byly to často prémiové značky úspěšných podnikatelů, vrcholových manažerů a luxusní vozy politiků a jejich příbuzných. A já jsem se samozřejmě jejich miláčky při čištění bažil a ještě jsem za to dostal velmi dobře zaplaceno. Jednou při vyzvedávání svého vozu si jeho majitel všiml mého „zájmu" a ten den jsem se poprvé povozil jako spolujezdec v novém Porsche po přilehlém parkovišti. Kdybych v tu chvíli umřel, bylo by to s úsměvem na tváři a v autě snů s poslancem dnes již zaniklé politické strany, který by mi dělal řidiče.
Nepříjemný zážitek z brigády se mi stal v Rakousku, kousek od hranic naší republiky. Krátce po dokončení učňáku za mnou přišel kamarád, jestli si nechci vydělat nějaké peníze, ještě než nastoupím do zaměstnání. Jeho známý tam podnikal ve stavebnictví a šlo o výpomoc na stavbě. Musím se přiznat, že jsem z toho byl nadšený a v podstatě jsem neváhal ani minutu. Byla to skvělá příležitost, jak si přivydělat a mít trošku i zážitek. Problém byl v tom, že náš zaměstnavatel po příjezdu s námi odmítal cokoliv řešit a jednal s námi velmi arogantním, až zastrašujícím způsobem a neplnil to, co slíbil. Když po týdnu situace vykrystalizovala již pro mě do neúnosných mezí, sbalil jsem se a vrátil se zpět do vlasti. Proto bych chtěl všem brigádníkům doporučit, aby si svého zaměstnavatele nebo agenturu prověřili, na internetu se dá najít spoustu důležitých informací, existují i různé databáze a rejstříky atd. Podobným situacím se dá tímto způsobem předcházet.
Vyloženě trapný moment teď asi úplně z hlavy nevím, ale napadá mě série situací, do kterých jsem se dostával při doplňování zboží v jednom supermarketu z dob, když jsem ještě bydlel v Praze. Jen tak mimochodem, tento obchod měl údajně největší nápojové oddělení, co se týče různorodosti nabízeného sortimentu i rozlohy, ze všech z celé naší země. A pravda je, že již nikdy a nikde jinde jsem nic takového už neviděl. Pracoval jsem v úseku nápojů a měl jsem na starosti, aby bylo všeho všude dost. A když toho nebylo dost, mělo tak alespoň vypadat. Pro příklad, džusů bylo „jen" kolem třiceti druhů. Vyznejte se potom ve vínech, pivech, minerálkách a všem ostatním. Problém byl, když se mě někdo zeptal, kde co je. Já jsem teoreticky věděl oblast, kde se „to" může nacházet, ale kde přesně to ne a to hlavně ze začátku mého působení. Vznikaly pak situace, že to zákazník našel dřív, než-li já a to nebylo dobré. Někdy mi to dávali dost sežrat.
To se takto těžko řekne nejvtipnější… Paradoxně na té brigádě v Rakousku, ze které jsem se musel předčasně vrátit, byl k vidění zajímavý jev. Ukrajinec, který tam pil jako Dán, měl za úkol házet cihly do vzduchu, do úrovně prvního patra domu, kde je měl chytat jakýsi Moldavan, který byl ale též zlitý jako carský důstojník. Oni dva spolu totiž pařili minulou noc až do rána v těžce východním stylu. Když jeden vyhodil cihlu, přičemž se sám málem zabil o hromadu suti, ten druhý nahoře ji samozřejmě nechytil a padal dolů. Cihla se vracela ladným obloučkem zpět k Ukrajinci, válejícímu se na zemi v kopě suti a dopadla kousek vedle jeho hlavy. Mezitím Moldavan nahoře zápasil o holý život a snažil se vyškrábat zpátky do patra. Naštěstí se stačil nějak zachytit rukama a z patra mu visely jen nohy, kterými marně šlapal vzduch do té doby, než mu spadly kalhoty ke kotníkům. Oba dva přitom strašně řvali, smáli se a nadávali si zároveň. Překvapivě v tom pokračovali obdobným způsobem i nadále a ještě překvapivější bylo, že se oba dožili večera.
Donedávna jsem pracoval v malé rodinné firmě, která bohužel neustála tlak trhu a musela svoji činnost znenadání ukončit. Je mi to hodně líto, protože jsem tam byl spokojený, měl jsem svoji práci a kolegy rád. Bohužel jakýkoliv delší výpadek mého příjmu do našeho rodinného rozpočtu po ztrátě mého zaměstnání by měl minimálně katastrofální následky, musel jsem okamžitě jednat. První věc, co člověk udělá po ztrátě zaměstnání, je hledání nového. Ale tento proces si žádá nějaký ten čas a ten je v nejlepším případě potřeba vyplnit – brigádou. Přes Váš portál jsem si našel hned druhý den pohodovou a dobře placenou brigádu kousek od bydliště – v Zásilkovně v Modřicích.
Mělo to rychlý spád a trvalo to asi hodinu, několik vyměněných e-mailů a jeden telefonát a hned další den jsem odcházel na směnu „brigádničit". Docela mě překvapilo, jak to funguje rychle a jak snadné to je. Tento rozhovor, který právě děláme, je z mé strany i poděkováním za perfektní a rychlou službu, kterou jste mi poskytli při hledání brigády.
Zde se můžete v zásadě setkat se dvěma věcmi. Tou první věcí jsou, snad to nikoho nepřekvapí, zásilky, a to v různých formách – od dopisních obálek až po několika kilogramové balíky rozličných tvarů a rozměrů. Tou druhou věcí jsou kartonové krabice. Jsou všudypřítomné a všechny stejné; slouží k tomu, aby se do nich vkládaly zásilky a po zabalení byly rozváženy po výdejních místech města Brna i jeho okolí, kde si je mohou vyzvednout jejich nedočkaví příjemci. Práce probíhá ve třech směnách, jejichž pracovní náplň se někdy více a někdy méně liší, ale základní poslaní zůstává vždy stejné – dodat zásilku včas a s úsměvem :-D Brigádník má možnost si vyzkoušet všechny tři typy směn a rozhodnout se, která mu vyhovuje nejvíce. Já jsem vyzkoušel všechny a neměl jsem nikde s ničím problém. Po příchodu se mě ujal vedoucí směny a všechno mi ochotně vysvětlil, popřípadě mi poradil zaměstnanec či zkušenější brigádník. Celá brigáda se nese v takovém týmovém duchu a pocitu sounáležitosti, který v dnešní době bývá spíše vzácností a musím říci, že je to velmi příjemné. Je nás tu opravdu mnoho, jak chlapců, tak dívek, žen i mužů všech věkových a sociálních skupin. Pod dobu mého působení se zde opravdu nenudím.
Dozvěděl jsem se třeba něco o množení genetických informací pomocí plazmidů z úst roztomilé zrzky prvního ročníku navazujícího studia na VUTéčku. Zúčastnil jsem se o přestávce hinduistického rituálu, ale také jsem se zájmem pozoroval člověka na prahu dospělosti, jenž poprvé v životě drží v ruce smeták a pokouší se dělat něco, čemuž se ve slušné společnosti říká zametání... Práce v Zásilkovně ale není těžká ani monotónní, člověk se během směny dostane na řadu pracovních pozic a řeší rozličné úkoly, takže se naučí i něco z toho, „jak to vlastně chodí ve skladu". Naučit se něco nového v příjemném prostředí, kde mi za to ještě solidně zaplatí, zní jako dost dobrá brigáda.
Tak moje brzká budoucnost je co nejbližší nástup na HPP do práce. I když mně nějak přirostly k srdci víc ty brigády, mám rád změny a dá se tam zajistit si stejně solidní příjem jako v klasické práci. Můj střednědobý výhled je rozšíření řad naší rodiny a dlouhodobě mám v plánu žít šťastně až do smrti :-)
Doufáme, že vás tento rozhovor motivoval k tomu, abyste se nebáli a třeba vás nastartuje k první brigádě a prvním vydělaným penízkům. Ten pocit stojí za to. Přejeme všem mnoho spokojenosti v pracovní činnosti, do které jste se pustili nebo to teprve plánujete!
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
