Roky jsem sledovala blog, který Terka psala a nakupovala jsem z jejího úspěšného e-shopu s módou. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem ji potkala na jednom marketingovém školení. Kdo je Terka Václavíková?
Teda Jani, začínáš zostra :-) Ano, to jsem podnikla už v létě 2013. S animátorstvím jsem neměla žádné zkušenosti, ale se 2 kamarádkami jsme si řekly, že to zkusíme. Původně jsme tam letěly na 6 týdnů. Ve zkratce, šlo o to, že nám byly přislíbeny nějaké pracovní podmínky v hezkém 5* hotelu, kde jsme měly zajišťovat zábavní program pro hosty. Brala jsem to jako fajn letní brigádu, ale zvrtlo se to do neočekávané roviny, kdy jsme Egypťany, kteří tvořili součást i vedení týmu, nebyly jako ženy absolutně respektovány, měly jsme jiné podmínky, neměly jsme mít dny volna, dělali nám naschvály, nesměly jsme se s nikým bavit. Začal to pro nás být neustálý stres a boj. A protože nejsem člověk, který by si nechal líbit nefér jednání, tak jsem se po asi 6 dnech ozvala, z čehož byl okamžitý vyhazov s tím, že se mám jít zavřít do pokoje, nevycházet ani na jídlo, s nikým se nebavit. Druhý den se za mě postavila kamarádka a řekla, že odchází. Pak v noci přijel šéf animátorů, řekl nám, že se máme během 5 minut sbalit a vypadnout z hotelu. Nutno říct, že byla noc, hotel byl na úplné samotě, několik kilometrů kolem nebylo nic jiného než písek a poušť a Hurghada byla vzdálená 60 km. Navíc po nás, z důvodu předčasného ukončení pracovního poměru, chtěli po každé zaplatit v přepočtu 10 000 Kč, což jsme samozřejmě odmítly. Nakonec jsme se dohodli, že můžeme v hotelu ještě přespat a ráno do 9 hodin máme vypadnout. Moc jsme tu noc nespaly, bály jsme se, co bude, jestli nás vůbec ráno pustí nebo jestli někdo nepřijde do našeho pokoje, od kterého měli klíče. Přes Facebook jsme se navíc od jedné slečny, která tam pracovala před námi, dozvěděly, že firma neexistuje, nevyplácí žádné peníze, že jí a její kamarádce dokonce sebrali pasy a zavřeli je v nějakém kumbále, nakonec se jim podařilo utéct. No, byly jsme vyděšené a ráno nás opravdu nechtěli pustit. Volaly jsme na českou ambasádu v Egyptě, nikdo to nezvedal, nakonec do hotelu zavolala česká kriminálka, se kterou byla ve spojení má rodina a díky tomu nás propustili. Běžely jsme z hotelu, s kufry, stoply si taxíka – jiného, než který nás sledoval z hotelu. A na 6 dní, než poletí další letadlo domů, jsme si zaplatily ubytování v hotelu v Hurghadě. I tak jsme se ale pak dozvěděly, že nás sledovali, věděli, kam jsme kdy z toho hotelu šly apod. Nakonec jsme v pořádku odletěly a doma jsme se to ještě snažily řešit, i právně, ale bylo by to tak složité, zdlouhavé a to, co se nám dělo, těžko prokazatelné, že nám bylo doporučeno se do toho nepouštět a prostě si z toho vzít ponaučení. Dokonce o to měla zájem Česká televize, ale ta nakonec upřednostnila nepokoje v Egyptě, které začaly pár dní po našem příletu zpět. Tohle se mi stalo před téměř 7 lety, od té doby jsem v Egyptě nebyla, ale nemůžu říct, že bych kvůli jedné zkušenosti s určitou skupinou lidí zanevřela na celou zemi. Nedělám z toho nějaké všeobecné závěry, byla jsem ráda, že jsme to přežily a určitě jsme se poučily v tom, abychom si další brigády vybíraly s rozmyslem, potenciální zaměstnavatele si více prokleply a nutno dodat, že tento zážitek tenkrát určitě posílil naše kamarádství. Zároveň to byl zážitek, kvůli kterému jsem si tehdy založila blog. Abych o něm mohla napsat a holky (i kluci) si dávali pozor na takové „zábavné“ letní brigády u moře.
Ano, od asi 17 let jsem se angažovala ve správě webu pro basketbalový klub a psala jsem články, pak jsem začala pracovat jako asistentka marketingu ve farmaceutické společnosti s doplňky stravy, v 18 letech jsem celé léto pracovala v call centru. Zkusila jsem si i MLM pro německou kosmetickou společnost, ale ta asistentka marketingu před založením e-shopu byla moje dlouhodobá brigáda, kde jsem měla stále více pravomocí i úkolů a bavilo mě to.
Ve 20 letech. Musím říct, že jsem to nebrala úplně tak, že začínám podnikat v oblasti módy, jen jsem vypozorovala, že ve Spojených státech mají obrovské množství zajímavých módních kousků (pamatuju si tehdy třeba na džínové kraťásky s bílou krajkou) a chtěla jsem to dopřát i nám, Čechům :-) Jsem poměrně tvrdohlavá a cílevědomá, takže když jsem si to vymyslela, tak jsem si to taky sama zprovoznila. Ze začátku, když jsem měla ještě jen Facebookovou stránku a bylo období před Vánoci, mi občas pomohly mamka s babičkou nebo kamarádi, ale jen s balením a posíláním balíků. Vše ostatní jsem si dělala sama, to mě bavilo. Komunikace se zákazníky, komunikace s dodavateli, objednávky, přidávání nových věcí do e-shopu, správa Facebooku, posty. Zabíralo mi to téměř všechen volný čas, který jsem u studia měla, ale měla jsem z toho dobrý pocit a naplňovalo mě to.
Musím přiznat, že v těch 20 letech jsem s žádnou strategií nezačínala. A taky že to ze začátku bylo stylem pokus omyl, hodně věcí jsem odhadla špatně, nezvolila správné dodavatele, nezvolila správné řešení problémů, když nastaly. Ale postupně jsem se učila ze svých chyb, ze zpětných vazeb, až jsem si určitou strategii vytvořila. Ale hlavně jsem reflektovala přání zákazníků, která mě přiváděla na stále nové nápady a rozšiřování i obměňování sortimentu, až se mi tehdy bez jakékoliv reklamy podařilo mít na Facebookové stránce 18 000 fanoušků. Ale to byl Facebook ještě úplně jiný, hlavně co se týče jeho algoritmu a zobrazování příspěvků. V roce 2014 jsem si k Facebookové stránce nechala vytvořit webovou stránku s e-shopem, začala jsem spolupracovat s grafičkou a nastálo už i s kamarádkami, které balily balíky.
E-shop jsem prodala po 3,5 letech, když jsem cítila, že mě ta práce přestává naplňovat a začala jsem být spíše jejím otrokem. Nemohli jsme si vyjet na pohodový víkend na chatu bez toho, abych nechytala signál a nemusela potvrzovat objednávky. Neuměla jsem nechat vyřízení e-mailů od zákazníků na pracovní týden. A tak jsem si řekla, že buďto s e-shopem úplně skončím nebo jej celý musím předělat a celé to postavit jinak. Nápady jsem měla, o těch jsem dokonce napsala bakalářskou práci, ale nakonec jsem se rozhodla pro upřednostnění studia a e-shop se všemi 2600 nahranými a detailně popsanými položkami i menší skladovou zásobou prodat. Cítila jsem obojí, úlevu i bolest, bylo to opravdu moje vypiplané „dítě“. Takže jsem ještě pár měsíců sledovala, jak s ním noví majitelé nakládají a mrzelo mě, že jej nakonec celý položili. Naprosto obměnili sortiment, čímž ztratili pečlivě získané kontakty a nakonec to logicky vyústilo v úplné ukončení e-shopu půl roku po jeho prodeji. Bylo mi to líto, ale to už byl opravdu jejich boj a následek jejich rozhodnutí.
.jpeg)
Dalo by se říct, že v oblasti reklamy působím už od dob brigádničení pro společnost s doplňky stravy, takže od asi 17 let. Určitě to pak bylo i vodítkem při výběru zaměření na jedné z VŠ, kde jsem studovala podnikovou ekonomiku a management se zaměřením na marketing. Pro brněnskou gastro skupinu pracuji už 2,5 roku a náplní mé práce je on-line i off-line marketing. Takže úplně vše, co tě napadne v oblasti propagace aktivit restaurací, cateringu ale i dovozu vín. Naše působení se neustále rozšiřuje, vymýšlíme nové akce pro naše zákazníky, takže je pořád co dělat. Každá z restaurací má svůj roční plán speciálních nabídek, pro které zajišťuji podklady, plakáty, nabídky na stoly. Neustále tedy s grafikem ladím vizuály pro tištěné materiály i on-line posty, s fotografem fotíme jídla ze speciálních nabídek, dělám korektury textů a překládám je do angličtiny, spravuji obsah na našich webech, odpovídám na recenze a zprávy našich hostů, spolupracujeme s agenturou na PPC kampaních, s influencery na sociálních sítích, plánuji a píšu příspěvky na blog, na Facebook i Instagram. To mě baví, ta rozmanitost toho, co dělám a možnost si vše organizovat tak, jak mi to dává smysl. Zároveň ráda zkouším novinky z on-line světa, naposled ze školení na Instagram, které mě naprosto naspeedovalo a hned jsem začala vymýšlet, co bych mohla dělat jinak a lépe. Pořád je co dělat a kam se posouvat a rozsah mé práce je opravdu široký.
Lákala mě, než jsem tam nastoupila. V druhé půlce prváku mě to opustilo, ve třeťáku zase chytlo. Záleželo na předmětech, které jsme ten daný semestr měli. Ale během studia jsem zjistila i díky tomu, vedle koho jsem studovala, že mě dráha právníka neláká. Že se necítím v této sortě lidí sama sebou a že neumím chodit přes mrtvoly, což je bohužel tak nějak v základním balíčku dovedností dobrého právníka. Vím, že bych si všechny případy brala osobně, tzv. „domů“, a že by mě to vysálo. A taky že to spoustu lidí vysává a spousta právníků tu práci dělá už jen pro peníze. Ze studia práv jsem si vzala to, co jsem potřebovala, tedy přehled v zákonech, právních možnostech řešení určitých situací, zkušenosti z praxe v advokátní kanceláři. Ale více jsem se zhlédla v oblasti podnikání a budování businessu, marketingu, propagaci i psaní, což mě naplňuje.
Terce děkujeme za rozhovor a vám ostatním popřejeme hlavně klidné brigádničení, které může stejně jako u Terky nakonec vést k vysněné profesní dráze, která vás bude naplňovat.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
