I. Česká vicemiss 2007 Eva Čerešňáková si za své první vydělané peníze koupila brusle. Zjisti, jak si na ně vydělala a jak vypadala její cesta k Miss. To a více se dozvíš v rozhovoru :-)
Mojí první brigádou byla práce pokojské v tříhvězdičkovém hotelu. Bylo mi patnáct, brigáda byla na dva týdny, v průběhu léta, a byla to pořádná makačka. Venku bylo nádherně a já uklízela jeden pokoj za druhým - od stlaní či převlékání postelí, vysávání koberce i kompletní úklid koupelny. Při této manuální práci jsem si uvědomila, jak je nesmírně důležité vzdělání a proč se vyplatí i v momentech, kdy škola člověka nebaví, přemoct se a studovat. Pochopila jsem, že manuální prací se živit nechci. Za svoji první výplatu jsem si tehdy koupila kolečkové brusle - čtrnáct dnů jsem manuálně pracovala, abych si mohla koupit jedny brusle! Přesně takové chvíle učí člověka, aby si vážil jak každé koruny, tak všeho, co má.
Mám pozitivní přístup k životu a už od dětství jsem byla aktivní a bavilo mě sbírat zkušenosti. Člověk nikdy nic neztratí - otevírají se mu obzory, špatnými zkušenostmi se učí a těmi pozitivními se inspiruje pro další rozvoj. Od šestnácti let jsem doučovala menší děti češtinu a matematiku, pracovala jako hosteska, postupně čím dál více i jako modelka, po přesunu do Prahy jsem kromě toho soukromně vyučovala cizí jazyky a v jednadvaceti letech začala na částečný úvazek spolupracovat s PR agenturou, jako account manager pro několik klientů. To dalo směr mému dalšímu rozvoji. Modeling byl po celá ta léta příjemný přivýdělek.
Okolnosti :-) Ještě, když mi bylo šestnáct, chtěla jsem se stát lékařkou. Nevím přesně kdy, ale nějak se to ve mně zlomilo a cizí jazky mě začaly bavit více než chemie. K jazykům jsem si zvolila ekonomický směr, pak přišel úspěch v soutěži Česká Miss, spousta nových zkušeností v oblasti reklamy, marketingu a PR a uvědomila jsem si, že mě to vlastně baví:-)
Nikdy nic není úplně snadné a každý z nás si tu vlastní cestičku k cíli musí pracně vyšlapat. Někdy se nám kráčí jednodušeji, jindy se ubíráme z posledních sil, ale je důležité klást si v životě cíle, vědět za čím jdeme a jít si za tím. I já jsem čelila mnoha překážkám. Je jedno, jestli to bylo zkombinování mnoha pracovních a školních povinností a nedostatek spánku, nebo třeba střet s nepřijemnými či nefér lidmi, kteří mě zklamali nebo podrazili nohy, ale zastávám názor, že bychom se překážek neměli zaleknout, ale zdolat je. Jedině to nás posouvá v životě dál.
Jako malinká jsem se samozřejmě toužila stát princeznou, později mě bavilo
hrát se na paní učitelku a následně jsem mnoho let věřila, že ze mě bude
paní doktorka.
Vysokoškolský titul z VŠE pro mě má svoji hodnotu a určitě by se neměl podceňovat. Významné jsou i kontakty, které člověk během studia získá. Ale abych byla upřímná, tak podstatně více těžím ze školy života a nejrůznějších zkušeností než z teorie, kterou jsem se naučila na univerzitě. Při tom, co dnes dělám - myšleny aktivity mimo modeling a moderování, tedy marketing, PR a produkce, jsem určitě ráda za ekonomické znalosti, i když oproti vystudovanému mezinárodnímu obchodu jsem se přeci jen ubrala trochu jiným směrem.
Klást si v životě cíle a jít si za nimi.
Nevzdávat se a umět bojovat.
Umět v životě přijímat nejen vítězství, ale i prohry.
A hlavně dělat to, co nás baví, naplňuje a v čem vidíme svůj potenciál. Byla by opravdu škoda se jednou ohlédnout za svým životem a zjistit, že jsme se celý život věnovali něčemu, co nás nebavilo, nikam neposouvalo a z čeho jsme neměli radost. Přeji tedy všem, ať najdou ten správný směr, dělají, co je baví, a jsou šťastní.
Inspirace úspěšnými lidmi - ať obecně, nebo jejich postoji a přístupem k životu. Také určitě víra v Boha, odvaha ke zkoušení nových věcí, trpělivost a vytrvalost. Vždyť koláče nejsou bez práce ;-)
PS: Líbí se ti článek? Tak neváhej a sdílej :)
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
