Někteří se ze studijních pobytů vrací se smíšenými pocity, někteří s krásnými vzpomínkami a touhou si to v zahraničí zopakovat. Ke druhé skupině patří studentka Tereza, která se vydala na sever Portugalska přes letní semestr.
Částečně. V minulosti jsem už jeden delší pobyt v zahraničí absolvovala, navíc přímo v anglicky mluvící zemi. Z toho důvodu myslím, že jazyk nebyl úplně primární důvod. Na druhou stranu jsem ale byla moc ráda, že si angličtinu téměř po dvou letech pořádně zopakuju, protože když ji člověk nepoužívá, tak ji rychle zapomíná. Takže v mém případě to bylo spíše takové „oprášení“ jazyka.
Teď už ano, ale před pobytem ani ne. Nikdy mě nějak zvlášť nelákalo, ale chtěla jsem studovat někde na jihu. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku probíhá výuka většinou pouze ve španělštině, tak se Portugalsko nabízelo jako podobná varianta, navíc se studijním programem v angličtině.
Spíše psychicky – portugalská škola potřebovala všechny dokumenty zaslat poštou, podepsané a s razítkem. Měla jsem pocit, že pořád jen něco vyplňuju a čekám, až zastihnu určité osoby v kanceláři, abych mohla vše odeslat. Dlouho jsme čekali na oficiální odpověď a potvrzení přijetí, které nám přišlo až cca měsíc před začátkem semestru v Portugalsku. Od toho se potom i odrážela o něco vyšší cena letenek a podobně.
Dostala jsem 348 Euro měsíčně. Za tyto peníze bych tam pokryla bydlení (180 Euro/měsíc) a jídlo, ale určitě by mi moc nezbylo na cestování a zábavu – a to by podle mě nebyl ten pravý Erasmus.:-)
Letenku jsem si kupovala rovnou zpáteční za 6 700 Kč (z Prahy do Porta přes Lisabon a zpět) a bydleli jsme spolu s dalšími studenty v pronajatém domě. Každý jsme měli vlastní pokoj a cena včetně energií byla 180 Euro na měsíc.
Řekla bych, že náročnost byla srovnatelná.
Daly, ale byly postavené jinak, než jsme zvyklí u nás. Testy byly vždy formou cca 5 obsáhlých otázek, na které měl člověk napsat svůj názor, a ten si obhájit. Spíše než teorii požadovali učitelé příklady z praxe a vlastní poznatky.
Angličtinu jsem si opravdu procvičila a portugalsky jsem se také něco málo naučila. Měli jsme totiž 2x týdně portugalštinu v rámci našeho normálního studia.
Přátelští, ale na naše poměry většinou příliš pomalí, možná i líní a přehnaně flegmatičtí. Nikdo nechodí na čas, ani většina učitelů. Je to prostě jižanský národ.
S pár lidmi ano.
Docela dost. S kamarádem Portugalcem jsme občas jezdili na výlety do hor a s dalšími zahraničními studenty jsme si 2x pronajali auto a procestovali téměř všechna známá a zajímavá místa a města.
Poznala jsem pár nádherných míst, kde jsem navíc byla mimo turistickou sezonu, takže jsem si je mohla opravdu v klidu vychutnat. Nejvíc jsme si asi zamilovala Porto, které má naprosto nepopsatelnou a úžasnou atmosféru, a také malé přímořské letovisko Nazaré, kde jsou nádherné útesy a maják, ze kterého je krásný výhled na celé město a Atlantický oceán.
Docela ano, ale na druhou stranu – mě chutná docela všechno. :D Nejvíc si na své přijdou milovníci ryb, protože ty tvoří základ portugalské kuchyně.
Začátkem března jsme jeli na víkend právě do Nazaré. Byla zima, měli jsme šály, rukavice a teplé boty. Procházeli jsme se po pláži a koukali na nádherné obrovské vlny. Samozřejmě jsme chtěli mít s takovou velkou vlnou pěknou fotku. Tašky jsme si nechali v písku a šli pózovat. Vlna se blížila a my jsme si uvědomili až moc pozdě, že stojíme příliš blízko…..smetlo nás to až do půl pasu a všechny tašky odplavilo, takže jsme je museli lovit asi v metrové hloubce. Vzduch měl asi 15 stupňů, voda o něco méně, takže jsme docela prochladli. Od té doby mám z vln hluboký respekt a na památku tuhle pěknou momentku.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
