Přes léto v Anglii jako au-pair? Výsledek rozhodování mnoha dívek z České republiky. Stejně se rozhodla i Luck, která byla v Anglii přes letní prázdniny u skvělé rodiny, na kterou stále v dobrém vzpomíná. Jak to probíhalo, si přečtěte v rozhovoru.
Anglii/VB mám dlouhodobě strašně ráda, možná i kvůli tomu, že je moje mamka učitelkou angličtiny a od malinka mě láskou k Anglii "očkovala". Potom jsem jednou prostě dostala nápad tam jet na nějakou delší dobu a z toho se postupně vykrystalizovalo, že pojedu na léto a že budu dělat au-pair.
Začala jsem hledat na internetu, jaké jsou možnosti. Zjistila jsem, že je mnoho agentur a portálů, které hlídání dětí v Anglii zprostředkovávají, někde si člověk dokonce rodinu vybírá sám, ale nakonec jsem vsadila na jistotu a zvolila jsem služby Student Agency.
Chtěli byste také vyzkoušet práci v zahraničí? Podívejte se na aktuální nabídku volných pozic.
Nejdřív jsem musela vyplnit oficiální přihlášku. Ta byla poměrně obsáhlá, bylo třeba dodat spoustu náležitostí. V přihlášce mysleli i na to, na co má uchazeč alergii, jestli je ochoten řídit, jestli dokáže vařit i pro děti se speciálními dietami atd. Mimo to jsem musela dodat i několik doporučení a to jak od někoho blízkého, tak od někoho, komu jsem např. pomáhala s hlídáním dítěte. Jakmile byla moje přihláška akceptována, začaly aktivity na straně SA. Byla jseme obeznámena s tím, že je o něco méně rodin, které chtějí aupair pouze na pár měsíců v létě, proto může hledání trvat trochu déle. Asi po dvou měsících jsem dostala email s tím, že je tu pro mě rodina. Tím ale ještě nebylo vyhráno - každá rodina si vybere podle dotazníků 2 "finalisty", s kterými absolvuje telefonické pohovory, a až pak si vybere svoji budoucí aupair.
Rodina si mě vybrala, já vyřídila finální papíry se Student Agency, a dál už jsme komunikovali napřímo s "maminkou". Domluvili jsme se na pevných datech mého příjezdu a odjezdu, koupila jsem si letenku a vyrazila jsem. V podstatě letenka a poplatek za služby SA byly jediné dva náklady.
Já jsem byla nadšená, připadala jsem si fakt jak v ráji, všichni kolem mě najednou mluvili anglicky, bylo to super přiletěla jsem ve všední den, takže mě vyzvedávala jejich končící chůva, která mě dovezla domů, ukázala mi dům (který byl velikostně spíš hrad), seznámila mě s důležitými členy rodiny - psy a kočkami, ukázala mi, kde budu mít svůj pokojíček atd. Taky mi předala a projela si se mnou takový materiál, který pro mě přichystala maminka Clare a kde byly všechny důležité informace o tom, kdy co je potřeba dělat atd. Samozřejmě se dostavily i takové pocity nejistoty - člověk je v cizím domě, ještě nikoho nezná, má před sebou tisíc úkolů, které na papíře vypadají samozřejmě mnohem děsivěji, než jaké jsou ve skutečnosti. Ale tyhle pocity byly prakticky úplně pryč, když jsem poznala celou svou novou rodinu.
Sedla? Já bych řekla, že jsme se do sebe všichni navzájem zamilovali. Opravdu, vážně, naprosto od první chvíle to zafungovalo, jak mělo, určitě to bylo dáno i tím, že rodiče jsou oba úžasní, vzdělaní a slušní lidé a stejně vychovávají i své děti. Malý osmiletý chlapeček Ewan mi měl tendenci pořád všechno ukazovat a starat se o mě, aby se mi u nich líbilo, v desetileté Maddy jsem viděla i kousek sebe, byla akční, trochu celou rodinu (v dobrém!) dirigovala. No a nejstarší dvanáctiletá Izzy byla trošičku nastupující puberťačka, ale spíš než v chování se to projevovalo tím, že byla velká parádnice, měla tak desetkrát víc šminek než já! S tou se mi zase parádně povídalo o módě a nakupovalo.
V kontaktu jsme rozhodně, píšeme si průběžně celý rok, loni (tedy po dvou letech od mého pobytu) jsem za nimi jela v létě na týden na návštěvu a letos tam jedu zase, tentokrát na dva týdny. A nemůžu se dočkat!
Ano, byli jsme předem domluvení, jakým způsobem budu placená. Dostávala jsem každý týden na ruku 70 liber, a když měly děti prázdniny, dostávala jsem ještě víc.
No, bylo to hodně o ježdění a o venčení psů. Ráno se vstalo, nějak jsem obhospodařila děti a snídani a potom se nasedlo do auta a odvezla jsem je do školy. Po návratu mě vždy čekalo prádlo na pověšení a logicky i neustále prádlo na žehlení. Taky jsem musela každý den vysávat a vytírat hlavní místnost domu, což byl takový kuchyňo-obývák. V mezičase jsem podle potřeby venčila pejsky. Po obědě jsem jela děti vyzvednout ze školy a nastal největší jezdící maraton, protože měly děti spoustu kroužků, naneštěstí každý v jiném městě, takže to byl někdy opravdu logistický oříšek - zavézt Maddy, jet rychle pro Ewana, s Ewanem rychle ještě pro Izzy, společně pro Maddy, do toho nezapomenout vzít nějakou svačinu, protože děti byly hladové, a pak tedy slavnostně domů, kde nastal ještě maraton vařící. Clare navíc velmi dbala na to, aby se děti stravovaly zdravě. Takže se to rozhodně nedalo odbýt něčím rychlým. A po tomhle maratonu to pro mě vlastně skončilo, děti už se zabavily samy a já měla čas pro sebe.
No leháro to nebylo a určitě se někdy dostavily i krize - lítáte s dětmi od čerta k ďáblu, pak z posledních sil uvaříte něco (dle vašeho soudu) dobrého a děti se v tom hrabou, dělají xichty a to vám na náladě nepřidá. Naštěstí byli tak dobře vychovaní, že aspoň vždycky po jídle poděkovali. A 7 dní jsem určitě nepracovala, měla jsem úplně volné víkendy + ještě dvě odpoledne v týdnu, kdy měla Clare volno a obstarala tak vaření a vyzvedávání.
Na 100% ano! Možná jsem příliš zaujatá tím, že jsem měla opravdu skvělou rodinu a bylo to pro mě sice pracovní, ale i opravdu úžasné léto, ale doporučila bych to všem. Naučíte se kromě jazyku a práce s dětmi i spoustu věcí o sobě. Člověk si uvědomí, že třeba i doma dostatečně neděkoval a nepomáhal mamince a uvědomí si, co to znamená, když někdy říkala "vždyť já jsem se celý den nezastavila!". Nadto vám to dá i pohled na výchovu dětí, což může člověka ovlivnit i ve vlastní budoucnosti. Určitě jeďte a zažijte to, je to zkušenost na celý život.
Autor: Huňová
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
