lajknito

Pro tentokrát bychom vás, naši milí brigádnici, rádi inspirovali příběhem z našeho skvělého týmu lidí, kteří pro vás Fajn brigády dělají ... A možná vám všem ukázali, že naše heslo „od první brigády k práci snů“ je založeno na základě skutečných událostí :-). Ať vám je následující příběh motivací do pracovního života nebo motivací se s námi taky podělit o svůj příběh.


 

Celé moje středoškolské studium na gymnáziu směřovalo k tomu, abych se úspěšně připravila na nějakou vysokou školu. V prvním ročníku, ještě jako „odrostlé dítě“, jsem neměla absolutně představu, co chci v budoucnosti dělat. Všechno se to začalo formovat až postupem času, kdy mě některé předměty opravdu chytly a moc bavily a taky jsem si zároveň uvědomila, co mě fakt neba a co mi prostě nejde, kdybych se na hlavu stavěla :-). Vzešla z toho zajímavá kombinace. Milovala jsem biologii, chemii a bavilo mně psát slohy, i když s chybami, ale poutavě :-). Taky jsem byla hodně aktivní sportovec. Přišel čtvrtý ročník a kromě maturitních předmětů, ve kterých jsem měla jasno, bylo na čase uvažovat i nad VŠ. Takže jsem se rozhodla pro medicínu, i když tam je třeba i fyzika, která mi zas tak moc nevoněla. Maturita dopadla výborně, zkoušky na 4 vysokých školách na medicínu bohužel už ne. Fyziku jsem do hlavy nestihla natlouct. Měla jsem tedy v záloze i školu, kde jsem věděla, že mě vezmou na základě dobrého průměru známek z gymnázia a maturity bez přijímaček. A skončila jsem na zahradnicko–potravinářské škole, 120 km od mého domova, v Brně ...

 

Nedosáhla jsem úplně toho, čeho jsem chtěla, ale v té době, jsem to až tak neřešila. Těšila jsem se na studentský život dál od rodičů, na nové lidi a jelikož nám na VŠ profesoři už vykali, cítila jsem se najednou i dospěleji ... Všechno klapalo, jak mělo, byl to úplně jiný život ... Neproběhl ale ani měsíc a já zjistila, že bujarý život na kolejích stojí docela dost peněz. Rozhodně víc než dosahoval příspěvek „hlavně na jídlo“ od rodičů. Cigára, hektolitry piva a vstupné na koncerty třikrát v týdnu ve studentské hospodě se na mém finančním stavu výrazně podepsali.Uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde. Samozřejmě jsem ani na chvíli neuvažovala nad tím, že bych se takového života chtěla vzdát nebo ho omezit. Bylo potřeba víc peněz. Bez práce ovšem nejsou koláče. Takže jsem ráno před začátkem školy s nechutnou kocovinou usedla k mému noťasu a zagooglila. „Brigáda pro studenty, Brno“.

 

A pak se to stalo. Můj první kontakt s Fajn brigádami :-D. Bylo to hned na první příčce, otevřela jsem celkem hezké přehledné stránky, oranžová barva mi bila příjemně do očí. Najela jsem na Brno a mezi prvními inzeráty stálo „Pomocný pracovník v potravinářství“. Dlouho jsem neváhala, pekařství bylo kousek od kolejí, hodinová mzda v celku slušná a navíc i tak trochu v mém oboru ... Odepsala jsem a na odpověď nečekala dlouho. Přišla jsem ihned do agentury, kde jsme podepsali, co bylo třeba a já si hrdinsky naplánovala svou první brigádu v životě. (Na střední škole jsem nikdy nic nedělala, bydlela s rodiči a dostávala kapesné.Tak na co, že jo? :-) ). A hned první směna – noční. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, když dokážu prochlastat celou noc, dokážu v noci i pracovat. Velký omyl! Nasadili mi pekařského kulicha a poslali urovnávat na stroji rohlíky. Po třech hodinách se mi docela začali křížit oči. A ta nádherná vůně čerstvého pečiva už nebyla tak nádherná, měla jsem jí plný kecky, ale nevzdávala se. Blížila se jedna hodina ranní, když jsem poprosila Mistra, zda mě nedá někam jinam, protože už na ty rohlíky opravdu nevidím.

Tak mě dal ke kroasantům, které jsem měla plnit pudingem. Bylo to mnohem příjemnější, ale taky to nešlo dělat pořád dokola. Takže mě hodili k vánočkám, které jezdily na pásu. Jezdící pás pro mé unavené oči taky nebyl zrovna ideální a z 10 vánoček se časem stávala jedna vcelku :-). Pak přišlo vysvobození. Dostala jsem se do expedice, kde jsem jenom dávala štítky na balený chléb...Čas mi tam uběhl rychle a bylo 6 hodin ráno. Jupííí! Mazala jsme na koleje se vyspat. Celou cestu domů, jsem přemýšlela, zda to zvládnu, odpracovat všechny naplánované směny. Ale nedalo se nic dělat. Peníze jsem potřebovala jako sůl. Byla jsem v pekárně ještě -třikrát, dokud jsem si nezvykla. Časem už mi to ale nedělalo problém. To, že někde při škole brigádničím, jsem už brala jako samozřejmost, odměnou mi byla vysokoškolská zábava, na kterou nikdy nezapomenu. Časem jsem toužila po změně.

 

Brigáda v lese

 

FAJN portál na fajn-brigady.cz se osvědčil, takže jsem neměla důvod hledat jinde. Vyměnila jsem rohlíky za knížky. Obrovský sklad s knihami, které jsme měli například balit, vkládat do různých strojů, srovnávat, vyřazovat poškozené ... Nic náročného, dobře zaplacené. Třikrát v týdnu, občas v sobotu a na vánoční dárky bylo vyděláno. V průběhu prvního ročníku jsem takto vystřídala ještě spoustu jiných brigád, uklízela jsem autobusy a tramvaje, sázela stromy v lese, třídila papriky, prodávala o víkendech na hradních slavnostech medovinu ... Některé brigády byly náročné, jiné skvělé, všechny mi ale něco daly – zkušenost. Pak se ale stalo něco nečekaného, v studentské hospodě se objevil zajímavý kluk, slovo dalo slovo a ... člověk ani nevěděl jak, a byli z nás rodičové :-). Nijak extra mě to nerozhodilo, věděla jsem, že školu nějak dostuduji, nenapadlo mě ji ani přerušit. A taky mě nenapadlo, že bych už jenom koukala do skript a čekala na porod. Místo vydělávání si na zábavu, jsem začala vydělávat na kočárek, postýlku ... Při výběru brigád jsem už musela ale brát ohled na to, že stát někde 8 hodin na nohách, zvedat těžké věci, sklánět se k sazeničkám v lese už nebude to pravé.

 

Děti

 

Začala jsem na Fajn brigádách pátrat po něčem, co můžu v klidu zvládat i s mimčem v bříšku. Nestačila jsem se divit. Jelikož jsem už v ČR žila nějakou dobu a původně jsem Slovenka, oslovila mne brigáda: Překlad českého e-shopu do slovenského jazyka. Okamžitě jsem na inzerát odpověděla, samozřejmě „pekne v slovenskom jazyku“. Pán mě pozval k pohovoru, kde mě prozkoušel z překladu i když sám moc slovensky neuměl :-). Pak už jsme si jenom ujasnili podmínky a já jsem mu za krásných 200Kč/hodinu překládala celý e-shop. Za měsíc jsem si mohla dovolit i kvalitnější kočárek. Nastalo zkouškový období, takže jsem už ve shánění brigád polevila. I tak jsem ale chodila nakukovat na nové nabídky a opět mi to nedalo. Už ani ne tak pro peníze, ale protože jsem narazila na fakt zajímavou jednorázovou brigádu. Opět to souviselo s překladem do slovenštiny, tentokrát jsem ale měla namluvit českého robota. I teď se povedlo, asi jsme se ozvala mezi prvními. Robot v podobě spárovací hmoty mluvil na zákazníky česky. Měl se ovšem dostat i do slovenského obchodu, takže musel mluvit i slovensky. Byla to neskutečná zábava, kde jsem si procvičila krom mého rodného jazyka i schopnost napodobovat, intonovat, přednášet a vcítit se do robota :-). Dvě hodiny mluvení, velký zážitek a relativně vysoký výdělek. 

 


Čas plynul a při studiu jsme s manželem stihli vytvořit ještě dvě další děti:-). Škola se vystudovala, MD skončila a bylo na čase hledat něco na HPP. Nebudu vám nic namlouvat, byl to trochu boj, chyběla mi praxe, kromě (i když úžasných) brigád jsem nebyla nikde zaměstnána na plný úvazek. Dostávala jsem se na pohovory i z oboru mé školy, ovšem bez několikaletých pracovních zkušeností mi šanci nechtěli dát. Posílala jsem denně životopisy, četla různé motivační články o tom, jak práci najít. To všechno na starém známém fajn brigádnickém portálu. Až se to jednou stalo. Zrovna když jsem opět brouzdala po tomto portálu, narazila jsem na nabídku, kde byl zaměstnavatel – samotné Fajn brigády! Vtipně a otevřeně napsaný inzerát o tom, jak hledají do svého týmu nového člena mě okamžitě zaujal. A zaujal natolik, že jsem okamžitě odpověděla. V motivačním dopisu jsem se snažila být svá, otevřená a plná nadějí – přesně tak na mě působil i samotný inzerát. Hned mě napadlo, že toto může být opravdu osud, a portál, přes který jsem našla tolik brigád, by mohl být jednou mým zaměstnavatelem na hlavní pracovní poměr! A jak to dopadlo? No přesně takto :-). Dnes pro vás píšu články, dělám rozhovory, schvaluji inzeráty, snažím se vás občas pobavit na facebooku :-). Kolem sebe mám úžasný tým, kde má každý svou funkci,vzájemně si vypomáháme, podporujeme se, pravidelně děláme zábavné teambulidingy,

kde řešíme hlavně vás a vaši spokojenost.

 

Tým Fajn brigády

 

Nakonec tedy nedělám nic v oboru, ale to, co mě opravdu baví a naplňuje ... Krůček po krůčku se člověk dokáže dopracovat tam, kam chce. Stačí jenom chtít. Proto se nevzdávejte. A myslete na to, že tam, kde vás nevezmou, nevědí, o co přichází :-). Na každého čeká někde něco skvělého, pokud na tom pracuje.

 

Teď vám dáváme možnost zviditelnit se přes naše stránky. Napište nám i vy, čím jste si prošli, jaké FAJN brigády jste absolvovali, co jste na nich zažili, co vám dali :-) Váš příběh uvidí mnoho návštěvníků Fajn brigád a nikdy nevíte, zda mezi nimi nebude i váš budoucí zaměstnavatel :-). A co víc, možná i mnohým lidem hledajícím brigádu nebo práci pomůžete, nakopnete je a ukážete jim cestu. Protože FAJN BRIGÁD je mnoho, stačí jenom hledat...:-).

 

 

Vaše příběhy nám prosím pište na eliska@fajn-brigady.cz a do předmětu dejte „Můj příběh“. Pokud byste chtěli, abychom vás my sami vyzpovídali a udělali s vámi rozhovor, do předmětu napište „Rozhovor“.

 

Děkujeme a těšíme se na Vaše reakce!