Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán… Pro tyto i jiné případy se náš svět neobejde bez profesionálních hasičů – záchranářů, můžu riskujících svůj život pro ten náš…
Udělali jsme pro vás rozhovor s členem "Záchrannej brigády Hasičského a záchranného zboru Malacky", aby případní uchazeči o toto úctyhodné povolání věděli, do čeho jdou.
Ne, nebyl to žádny dětský sen, jenom jedna velká náhoda. Dělal jsem na nynějším útvaru ještě před vojnou jako občanský zaměstnanec (nabíjel jsem autobaterie do vojenské a hasičské techniky). Pak mi přišel povolávací rozkaz a musel jsem narukovat. Po vojně se mi ozvala má známá, jestli nechci jít nazpátky na to samé místo, nebo bych mohl vyzkoušet místo hasiče. A tak jsem vyzkoušel a jsem tady už 12 let :-).
Pro toto povolání musí uchazeč mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, musí být stoprocentně zdravý fyzicky i psychicky. Součástí přijímacího pohovoru jsou rozsáhlé návštěvy u všech možných lékařů, včetně psychologa. Pak následují testy fyzické zdatnosti, které tvoří asi 12 druhů cviků, hodnocené bodově nebo na čas. Například shyby na hrazdě, sedy-lehy, kliky, plavání, běh na 100 m, běh na 12 minut, skoky z místa a podobně. A na konec je nutno podstoupit pohovor s nadřízenými, kteří rozhodnou o přijetí nebo nepřijetí jednoduchou většinou (z 10 hlasů je potřeba mít alespoň 6).
Má pozice je hasič záchranář - specialista, navíc teď také zastávám funkci technik specialista – chemik. To znamená, že mám na starosti výjezdy hlavně k zásahům, kde se nachází neznáma látka. Mým úkolem je ji analyzovat a pokud se dá určit co to je, tak vykonat patřičné opatření na její likvidaci nebo dekontaminaci.
Hasič záchranář dnes ale chodí ke všemu, od ohně až po kočku na stromě. Nejvíc zásahů je při požárech, pak následují autonehody. Záchranářská činnost není v našem regionu tak častá jako v horských oblastech. Vyskytují se hlavně zásahy jako prasklé potrubí, vyprošťování lidí při autonehodě, chemické zásahy a výstavba humanitárních táborů.
Možná to bude pro někoho znít děsivě, ale má pracovní doba je 24 hodin :-). Neznamená to ale, že jsem 24 hodin na nohách.. Pracovní den začíná v 7.00 hod ranním rozdělením techniky, její kontrolou a přidělením úkolů jednotlivým hasičům. Káva, oběd, trénink ve výcvikovém areálu, trojhodinové školení s různým zaměřením. Po večeři pak hrajeme karty, ping pong nebo se věnujeme jinému sportu:-). I když to vypadá, že se jenom bavíme, jsme a musíme být všichni celý den i noc připravení na případný výjezd. Ve 22:30 můžeme jít spát, kdyby se ale něco dělo, okamžitě musíme být na nohách. Když k zásahu nedojde, v 5.30 hod je budíček, udělá se údržba hasičské stanice a v 7:00 hod je odchod domů.
Je to různorodé, v létě máme někdy i víc jak 4 za den, to pořád někde hoří. Pak ale někdy nemáme 2 dny po sobě nic.
.jpg)
Každý hasič se občas dostane do nebezpečné situace a může se dostat i do situace, kdy riskuje svůj vlastní život. Já jsem chemik a při těchto výjezdech mnohokrát nevíme, jaká chemikálie se na místě nachází. Jednou jsem zasahoval při údajné dekontaminaci lidí antraxem a omylem jsem si roztrhnul ochranný oblek. Naštěstí se nakonec o antrax nejednalo, ale nebylo mi všechno jedno. Strach je přirozený a neobchází ani mne. Je to normální, každý máme své rodiny a hrdinů jsou plné hřbitovy.
U hasičství se říká, že to není zaměstnání, ale povolání. Jsme povoláni k tomu pomáhat v nouzi druhým, stát před ohněm a někdy i v něm, neleknout se, být odhodlán k tomu udělat všechno proto, aby se zachránilo co a kdo se dá. Tento pocit při zásahu je pro mě největším zadostiučiněním. Práce je různorodá, nikdy nevíte dopředu co vás čeká, nenudíte se. Náročná je po psychické stránce, přijímací psychotesty mají svůj důvod. Stresových faktorů je u nás víc, než v jiných povoláních. No a nejtěžším je pro mne občas překousnout nesmyslné rozkazy nadřízených . Ale to tak má občas každý :-).
Benefitem jsou například vstupenky do aquaparku, zoo, na sportovní akce, do divadla. Pro některé uchazeče může být lákadlem i to, že máte garantovaný nástup do důchodu po 25 letech služby. Platově osobně spokojen moc nejsem, myslím, že k povaze povolání by si zasloužili hasiči víc. Po 12 letech služby mám 25 tisíc hrubého. Začínal jsem na 14-ti tisících. Ale tahle práce není o penězích…
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
