„Nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.“ – Hláška krále Miroslava z jedné z nehezčích českých pohádek Pyšná princezna. Ještě by bylo vhodné dodat „a s nikým se nesrovnávej.“ A v tomto citátu bude tkvít podstata tohoto článku. Je určený pro všechny, kteří náhodou o sobě někdy pochybovali, protože dělají manuálně a třeba mají jen základní vzdělání. Dále článek věnujeme těm, kteří se na tyto lidi dívají skrz prsty.
Určitě ale nechceme shazovat nikoho, kdo se poctivě vypracoval na vyšší funkce. Studovali, aby byli odborníci ve svém oboru. Bez nich by to taky nešlo. Chtěli bychom jen poukázat na to, jak je každá práce užitečná a že žádná podřadná práce neexistuje. Proč? Protože je bohužel mezi námi spoustu lidí, kteří neuznávají manuální práci, tyto lidi dokonce shazují, považují za méněcenné, nazvou je jen „obyčejným dělňasem“… Časté je i vyvyšování se kvůli vysokoškolskému titulu. Někdy se naopak shazujeme nevědomky sami, např. když cítíme určitý druh nervozity při potkání se s panem docentem, doktorem atd.
Čím to může být způsobeno? Asi dobou... Všude na nás koukají samé motivační články, jak se dostat na vrchol, jak být top manager, jak mít více peněz, jak být někdo víc než ti ostatní „obyčejní“ lidé… A k tomu obletují svět fotky z Karibiku s pánem na lehátku a popis „Téměř bez práce jsem se dopracoval až sem ( na toto lehátko)“! A jak se dívá na tento článek člověk, který maká vlastníma rukama, pracuje tvrdě den co den, aby uživil svou krásnou rodinu? Jsou tři možnosti. Buď nijak, protože je to člověk, který stojí nohama na zemi. Je spokojený a rád za práci, kterou má. A je si dobře vědom toho, že i ti výš postavení by bez jeho manuální práce mohli být ztracení. Pak jsou lidi, kteří jsou nešťastní, chtěli by to změnit, jít po vzoru těchto motivačních myšlenek, nakonec ale zjistí, že každý člověk je jiný a ne pro každého platí tyto stejné univerzální rady a postupy… No a pak jsou ti, kterým to opravdu pomůže a dokonce se posunou někam dál. Třeba ne přímo do Karibiku na lehátko (a třeba i tam), ale intenzivní prací na sobě a touhou po změně opravdu získají vysněnou pozici.
Ale pořád platí, že i člověk manuálně pracující může být šťastný. Ať jsme kdokoliv a děláme cokoliv, neměli bychom dělat rozdíl mezi člověkem v kravatě a v montérkách. Vzájemně jsou tyto pozice totiž dokonale propojené. Uvědomme si, že dělník je ten, kdo zhmotní nápad inženýra. A tak se dostáváme k otázce - co bychom dělali bez dělníků ve fabrikách, prodavaček, pokladních, cestářů, uklízeček, kuchařek, zemědělců, strážných, řemeslníků, lesníků, skladníků, atd..?
Například dělníci ve fabrice. Denně používáme výrobky, které vyrobili zaměstnanci v různých závodech. Navíc v továrnách se někdy dá vydělat i víc než třeba v kanceláři. Ve fabrikách se dělá většinou na směny, z práce ale na rozdíl třeba od řídících pracovníků, chodíte domů s čistou hlavou.
Bez prodavaček bychom byli občas taky pěkně ztracení. A pokladní? Kromě toho, že nás kasíruje, abychom z obchodu vůbec mohli s čistým svědomím odejít, často se na nás usmějí a popřejí pěkný den, přesto, že kolem nich projdou tisícovky lidí denně.
Kuchařky a kuchaři zase vaří našim dětem, když jsme v práci, ale i nám samotným v závodních kantýnách a restauracích. Díky nim míváme (většinou) příjemné gurmánské zážitky, když se nám nechce doma vařit, nebo jdeme na romantickou večeři.
A co takoví cestáři. Mnohdy se traduje, jak jsou na tom silnice špatně, ale kdyby jich nebylo, tak se nikdo z nás do práce nemusí dostat vůbec :-).
Řemeslníků všeho druhu je v dnešní době, přes to, že řemeslo má zlaté dno, bohužel míň a míň. Jenže v životě nás obklopují věci, které když se porouchají, opravdu sami nespravíme. A taky nepostavíme, neuděláme (i když respekt všem kutilům, kteří si dům postaví jen svépomoci). Proto doufejme, že se situace zlepší a instalatéři, elektrikáři, kováři, zedníci, truhláři a další z tohoto světa nevymizí...
A uklízečky? Představte si ty veřejné prostory a záchody... Samozřejmě by pomohlo, kdybychom po sobě uklízeli i jinde než jen ve svém domě. V dnešním světě je to ale nereálné. Buďme rádi, že tuto práci někdo dělá. Jinak by to byl jeden velký bordel.
A mohli bychom pokračovat dál a dál...
Pokud vám přijdou tyto odpovědi na to, co bychom dělali bez určitých profesí a lidí, jako automatické, výborně :-)! Třeba si to jen pár lidí neuvědomuje. Aby to ale nevyznělo tak, že snad inženýrů a ředitelů není potřeba, tak to určitě je! A buďte pyšní na to, kam jste se vypracovali. Buďte pyšní i na to, pokud vám už nějaký článek (nebo člověk) pomohl, nebo jste ho ani nepotřebovali a změnili jste svůj život natolik, abyste byli šťastní i po pracovní stránce... Stejně tak ale buďte pyšní na to, pokud jste spokojeni tam, kde jste a nikdy se za práci nestyďte. Pořád jste totiž ti, kteří se rozhodli něco dělat a nesedíte doma na zadku se spoustou řečí, jak to nejde a co dělat nebudete a nemůžete...
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
