lajknito

Studium v zahraničí mě vždycky lákalo. Cestování a poznávání nových míst je něco pro mě. Proto, když jsem se dozvěděla, že můžu vyjet na jeden semestr do cizí země a přitom nezmeškat školu (čti: neprodlužovat studium), okamžitě jsem po takové možnosti skočila. A kam mě má cesta zavedla? Do centra Evropy – do Bruselu.


 

Rozhodně jsem na začátku neměla v plánu vyjet zrovna sem. Lákalo mě Norsko, Švýcarsko a Nizozemsko. Studuji marketingové komunikace na UTB ve Zlíně a můj obor neměl uzavřené smlouvy s žádnou školou ve Švýcarsku, ani v Nizozemsku. Tak tyto dvě země padly. Zbylo Norsko. Prozkoumala jsem pár webů, zeptala se kamarádů, co už v Norsku byli. Výsledek? Norsko taky padlo. Zima jako v Rusku, neskutečně vysoké ceny a hodně dlouhá tma. To už se mi tak nelíbilo. Přemýšlela jsem tedy, kam jinam vyrazit a moji pozornost upoutalo právě město, které je (alespoň v rovině EU) centrem Evropy – Brusel

Papírování je na draka

Dopředu upozorňuju, že zařizování takového pobytu v zahraničí není žádná procházka růžovým sadem. Výběr školy – done, podání přihlášky – done, přijímací řízení – done. Nejdůležitější věci jsem měla za sebou, ale rozhodně ne ty nejvíce lezoucí na nervy. Vyřizování finanční dohody, přijetí na zahraničí školu, dohodu o uznání předmětů atd. Na to by měl mít člověk nějaký kurz. Nicméně nemožné se stalo skutečností a po několika měsících nekonečných koleček (mezinárodní oddělení, fakulta, mailem zahraniční delegát) jsem byla přijata na zahraničí školu. Tedy jako výměnná studentka na jeden (zimní) semestr. Nebyla jsem ovšem přijata sama. Se mnou byli přijati ještě další 3 studenti z mojí fakulty a přímo z mého oboru, které jsem všechny moc dobře znala. Na jednu stranu paráda, na druhou stranu nezažijete takové dobrodružství, jako kdybyste se museli vydat úplně na vlastní pěst. 

 

Dál přišlo na řadu vyřizování „méně náročných“ věcí, jako doprava, ubytování, pojištění atd. Škola začínala 26. září a do Bruselu jsem přijela 21. září. Ideální doba na lehké aklimatizování. Samozřejmě, že jsem si zvolila letadlo, jelikož v té době ještě do Bruselu lítal z Prahy Wizzair, takže letenka stála pár kaček a mohla jsem mít asi za 4 stovky kufr o hmotnosti 32 kg. Což se opravdu velmi hodí, když se snažíte zabalit na celý semestr a ještě k tomu na zimu. Všem velice doporučuju (hlavně holkám), abyste si pořídili sfukovací pytle. J Stojí pár korun a díky vysavači do něho nacpete opravdu spoustu věcí, které se vám můžou v zahraničí hodit.

 

studentské ubytování kolej

Ubytování

Ubytování jsem si zařizovala už dopředu. Přišla nám (naštěstí) nabídka přímo ze zahraničí školy, jestli se chceme ubytovat na koleji. Samozřejmě jsme chtěli. Proč? To je jednoduché. Je poměrně složité najít v Bruselu dobré ubytování z České republiky, aniž byste museli zaplatit neskutečné peníze. Bydleli jsme tedy všichni 4 na koleji s ostatními studenty. Koleje sice nebyly v nejlepším stavu, ale ve výsledku to byla ta naprosto nejlepší volba. Celé patro totiž obývali „erasmáci“, takže jsme spolu mohli být neustále v kontaktu. Každý student měl navíc svůj samostatný pokoj i s umyvadlem a ledničkou! Koupelny, záchody byly společné pro kluky i holky a byly na patře. Stejně jako kuchyně, kde se každý večer scházeli studenti k přípravě večeře. Prádelna byla v přízemí kolejí. Pračky fungovaly na žetony, které se za peníze daly získat v kanceláři kolejí. 

 

Na pokoji byl internet, který sice nebyl úplně nejrychlejší, ale bohatě stačil. Jediné minus měly koleje v lokaci. Naše koleje Jette Studenthome se nacházely opravdu na okraji Bruselu. Takže jsme každý den museli do školy jezdit autobusem a ještě metrem. Každý den tedy hodina do školy a hodina ze školy. Díky velmi podobnému rozvrhu jsme mohli všichni „erasmáci“ jezdit skoro vždy společně. 

 

Další obrovská výhoda kolejí v Bruselu? Žádné „kolejbáby“. Každému bylo jedno, jestli si někoho přivedete, kdy přijdete. Záleželo pouze na našem uvážení.:-) Nebylo tedy žádným problémem, když mi v půlce pobytu přijel přítel. Nemusel platit žádné peníze navíc.

Zase chcete prachy?

No jo, všechno něco stojí a ne jinak tomu bylo i v Bruselu. Díky stipendiu jsme si mohli dovolit vyrazit, protože bez něj by většina z nás musela zůstat sedět na zadku doma. Stipendium do Belgie bylo stanoveno na 404 Euro na měsíc. Říkáte si, že je to paráda? Tyto peníze vystačily na naprosto základní věci. Jenom ubytování na koleji nás stálo 270 Euro na měsíc. Připočtěte k tomu kartičku na metro a autobus – 100 Euro na pobyt, dopravu do Bruselu, zálohu na ubytování, nějaké to jídlo, pití a nemáte vůbec nic. Rozhodně tedy nejezděte do Bruselu bez dalších vlastních financí! Mohli byste zůstat pěkně na suchu!

 

Samotný život v Bruselu je totiž docela drahý. Pokud tedy nejedete nakupovat oblečení. To je v Belgii stejně drahé, jako u nás. Možná ještě levnější. Ale do restaurace jsme si zašli možná jednou. Inu, dát kolem 250 Kč za jedno obyčejné jídlo bylo na nás prostě trochu moc.

 

jídlo v Bruselu

Proč jsem sem přijela? Jo, vlastně kvůli studiu

Abych nezapomněla na to nejdůležitější. Přijela jsem hlavně kvůli studiu. J Přihlásila jsem se na školu přímo v centru Bruselu – Erasmushogeschool Brussel. Naše třída byla tvořená pouze „erasmáky“, což bylo naprosto super. Díky tomu jsme se mohli ještě více sblížit. Některé předměty jsme navíc měli ještě dohromady s místními studenty. Taky příjemný zážitek. Všechny byly navíc v angličtině. Nutno podotknout, že všichni učitelé ovládali angličtinu naprosto bravurně a ve svém oboru byli opravdu jedničkami. Celkově úroveň studia bych hodnotila jako vyšší, než v ČR. Místní studenti mají školu od rána do večera (nekecám), nemají ani chvilku volna. Jsou rádi, že se vůbec stihnou najíst. A počet jejich seminárek a dalších prací bych ani nespočítala. Jo, rozhodně se musí otáčet.

 

Škola probíhala podle předem stanoveného rozvrhu, který byl ale skoro na každý týden úplně jiný. Pravidelně se konala pouze angličtina, kterou jsme měli i s místními studenty. Celkový počet hodin nebyl nijak závratný, takže jsme se mohli věnovat i krásám okolí. Průběh semestru byl tedy v pohodě. Až na některé výjimky, kde jsme měli několik seminárek s místními studenty a bylo trochu těžší se s nimi nějak domluvit. Mnohem, ale opravdu mnohem horší bylo zkouškové. To je v Bruselu v lednu, stejně jako u nás. Takže po načerpání energie o Vánocích v České republice jsme se vrátili téměř na „popravu“. Musím říct, že více méně celý leden jsem byla zavřená na pokoji a učila se. Zkoušky byly opravdu hodně náročné, mnohem náročnější než v ČR. V Belgii je jiná hodnotící stupnice. Nehodnotí se A-F, ale na stupnici 20-0 bodů. Nejlepší je 20 bodů, což ovšem nemá téměř nikdo. V našem semestru opravdu nikdo (v žádném předmětu). Do 18 bodů je A, taky velmi výjimečné. Většina lidí si odvezla známky C až E. Nejmíň bodů na získání našeho E je 10 bodů.

 

 

I když je místní studium náročné, rozhodně stál pobyt za to. Budu si ho pamatovat do konce života a už teď se těším, až se do Bruselu vrátím a zjistím, co je nového. Protože místní vafle, hranolky a hlavně piva jsou prostě delikátní! 

 

 

Autor: Huňová