Každý se už dostal do situace, kdy se cítil hrozně a nejraději by se propadl samou hanbou pod zem – prožil typický trapas :-). Výjimkou nebývají ani faux pas z pracovní sféry a to hned ze startu – na pracovním pohovoru.
Máme pro vás zážitky několika lidí, aby jste se necítili nemožně a jako jediní na světě, když se Vám něco "zdaří" nebo už "zdařilo".
Hlásila se na pozici Správce webových stránek. "Stalo se mi to jednou v životě, ale stalo. Přišla jsem na pracovní pohovor s otřesnou kocovinou a pán, resp. kluk, co mě uvítal v kanceláři, byl večer v té samé hospodě :-). Vypadal ale podstatně lépe jako já. Hned jsme si potykali, pamatoval si mě, ale dělal, že ne... Pracovní místo jsem získala. Být na pohovoru po kalbě mělo jednu velkou výhodu - nestihla jsem být ani nervózní. Možná mi pomohlo právě to. Dodnes pracuji na stejné pozici a můj šéf se mi přiznal, že mu tehdy taky nebylo nejlíp :-)."
Hlásila se na pozici Asistentky v administrativě. "Po příchodu do kanceláře mě pan manažer usadil a vyžádal si moji občanku. Když jsem občanku vytahovala z kabelky, spadnul mi na stůl omylem i kondom, co jsem kdysi dostala k 15. narozeninám. Trvalo tak 10 sekund, co jsme se na sebe koukali, než jsem ho sebrala ze stolu a schovala. Ani jeden jsme nevěděli, jak se tvářit. Nakonec to ale byl moment, který asi "prolomil ledy", pohovor byl vedený uvolněně a práci jsem dostala :-)."
Hlásil se na pozici Technologa. "Nikdy se mi nic trapnějšího nestalo. Na pohovor jsem byl dobře připraven, byl jsem trochu nervózní, ale nechybělo mi zdravé sebevědomí. Byl jsem si jist, že mám velkou šanci. Elegantně nahozen jsem vstoupil po vyzvání do místnosti, kde mě čekal ředitel firmy a paní personalistka. Ihned po usazení jsem ale zacítil nepříjemný zápach. Opravdu nepříjemný! A nebyl jsem sám, znejistěni byli i ředitel a personalistka. Vedli jsme rozhovor, kdy se ale ani jeden z nás nesnažil dát najevo, že v místnosti opravdu něco smrdí. Pak se to stalo: změnil jsem pod stolem polohu nohy a na koberci uviděl hnědej flek. A bylo to jasný Psí exkrement na mé botě! Nohu jsem nenápadně ohnul, do toho zároveň odpovídal na otázku "Proč zrovna naše firma?"... Bylo to opravdu čerstvé, musel jsem do toho šlápnout těsně před vstupem do budovy a přes nervozitu jsem si toho nevšimnul. Pohovor byl velmi stručný, bylo zjevné proč, taky jsem se těšil až odejdu. Totálně mne to znejistilo, už ani nevím, jak jsem na co odpovídal. Zůstal po mně jenom hnědej flek. Místo jsem nedostal a popravdě jsem za to rád."
Hlásila se na místo recepční v hotelu."Mám tři děti, dlouho jsem si nemohla najít práci. Nemělo by se to, ale ptali se mne na to na každém pohovoru. Začala jsem mít dojem, že je to důvod, proč jsem práci pořád nesehnala. Takže jsem se rozhodla, že jednou zkusím zalhat a při této otázce, která mě opět neminula, jsem řekla že děti nemám a zatím ani neplánuji. Celý čas to vypadalo nadějně a i závěr pohovoru byl překvapivý! Řekli mi, že tam ještě nikoho takového neměli a splňuji úplně všechno, i když bylo kandidátek habaděj. S vynikajícím pocitem jsem šla domů, na druhý den mi zavolali, že by byli rádi, kdyby jsem nabízenou pozici obsadila já. Celá natěšená jsem řekla že samozřejmě, už jsem projednala s babičkou i hlídání děcek... Nastalo ticho z obou stran. Uvědomila jsem si, co jsem vyslovila, a paní, co se mnou vedla pohovor, určitě taky. Ten pocit štěstí, že konečně něco vyšlo, byl najednou pryč. Rozbrečela jsem se a omluvila, že jsem lhala, ale pro každého na pohovoru to byl problém. Paní na mne pokojně promluvila, ať se uklidním, že je sama maminkou a chápe mě. Na děti se prý ptala jenom proto, aby se ujistila, že mám přes odpolední směny hlídání a že byla pro mne rozhodnuta tak či tak. Moc mě to potěšilo, dodnes v hotelu pracuji."
Hlásila se na pozici Účetní. "Čekala jsem v společenské místnosti, přišel za mnou nadřízený, kterému jsem měla účetní dělat. Uvolněný krok, ležérní oblečení, měla jsem dobrý pocit. Řekl mi: "Zdravím, Kuba." Tak jsem odpověděla: „"Těší mne, Veronika." Pán se zarazil, ale usmál. Na pohovoru se pak provalilo, že Kuba je jeho příjmení. Na tohle místo mě ale pan Kuba přijal, dnes už mu říkám Jirko :-)."
Hlásila se na pozici Office manažerka. "Pan ředitel byl Slovák a na pohovoru se zeptal, jestli mám "vodičák." A já, naprostý neznalec slovenského jazyka jsem mu odpověděla: "Vodičák?" Jako na psa? Psa mám, takže jo." Ale ředitel se zasmál a místo jsem dostala. Teď už vím, že se ptal na řidičák."
Pohovor na pozici Obchodní zástupce. "Nevím jestli to nazvat trapasem, ale asi jo. Čekal jsem na chodbě, kde mě měla zavolat asistentka, že můžu vstoupit do kanceláře. Byl jsem poslední uchazeč, všichni už byli pryč. Bylo léto, dusno, potil jsem se ne jenom z nervozity, ale fakt i počasím. Stalo se to jako naschvál, už jsem dlouho čekal a každou chvíli jsem očekával, že mne slečna asistentka přijde vyzvednout. A přišla v tu pravou chvíli, čichal jsem si k podpaží, protože jsem měl na košili i mokré skvrny. Bylo to hodně viditelné, slečna asistentka se netajila pobavením. Zůstalo to ale mezi námi a pohovor jsem zvládnul na jedničku."
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
