lajknito

Zimní období patří bezesporu k období, kdy některým z nás, z cukroví a méně pohybu, praskají kalhoty ve švících (zcela přirozené…;-)). A nejsou to jen kalhoty, které praskají ve švech, ale i pracovní portály, a to se svou obrovskou nabídkou brigád.


Proč tomu tak je? Samozřejmě za to mohou blížící se Vánoce. Ty ovšem v některých marketech začínají už těsně po létě :-D. Ale co si budeme vykládat, ono to vlastně už i na našich fajn-brigádách začíná tak nějak pozvolna těsně po tom, co dofrčíte z poslední letní dovolené... Převážně jde o před-rezervaci brigád na stáncích vánočních trhů nebo o typický prodej stromků a kaprů u obchodních center... A my jsme si teď pro vás našli osůbky, které se těchto zimních brigád účastní pravidelně a odhodlaly se nám říct, jak to na nich chodí a zda to všechno za to stojí :-).

Pavlína, vánoční stánek s trdelníky

K této brigádě jsem se dostala na vysoké škole, našla jsem si ji přes internet. Sháněli na zimu lidi, kteří by byli ochotní u tohoto stánku po celou dobu vánočních trhů stát a trdelníky vyrábět a prodávat. Vždy si ale najdou brigádniků víc, takže někdy děláme jen jeden týden – jedna dvojička. Zaučení proběhlo rychle. Nahodili nás do téměř dobových kostýmů, nasadili nám něco jako pekařskou čepici, seznámili nás s grilem, vysvětlili, jak se co dělá. Netušila jsem, že takovou práci může dělat v podstatě kdokoliv. Podmínkou je ale potravinářský průkaz, což bylo na vybavení rychlovka. Vždy čerstvé těsto je potřeba  namotat a vyválet na trdlo (palička, na které těsto pak kyne), pak se těsto pomaže bílkem, „ponoří“ do cukru a nechá se na stojánku nakynout. Pak se vloží do speciální trouby a po vytažení se vyválí v příchuti, kterou si zákazník zvolí (vede skořicová :-)), zabalí se do papírového pytlíku a je to. Zpočátku mi to trvalo, jak se do toho ale člověk dostane, tak valí. A když je nátřesk lidí, tak mu nic jiné ani nezbývá. Pořád je ale nutné myslet na maximální hygienu a zároveň i na to, abychom každého zkasírovali tak, jak máme. Někdy to byl pěkný frmol. Já ale ráda komunikuju s lidmi, kolikrát jsme se nasmáli, popřáli si hezké Vánoce a do toho ta vůně trdelníku a svařáku ze stánků od vedle... Má to svou neskutečnou atmosféru. Já jsem kvůli škole chodila vždy jen na jeden týden, peníze jsem si vydělala ale hodně slušné. A brigáda je to opravdu zajímavá, jsem tak trochu pyšná, že jsem toto v podstatě kuchařské řemeslo zvládla :-).

 

Trdelníky

Markéta, vánoční stánek s výrobky z vlny

Brigádu na stánku jsem si sehnala přes kamaráda v hospodě. Brigáda trvala přesně měsíc. Chodila jsem na ni 7 let po sobě. Prodávala jsem spoustu výrobků, všechno se to motalo okolo ovčí vlny. Každé ráno v osm jsem přijela na stánek, otevřela si ho a mohla začít prodávat. Ze začátku to bylo vždy slabší a zboží sem musela lehce vnucovat, těsně před vánočními svátky to byl ale pěkný frmol. Stánek jsem zavírala pozdě večer. Velice nepříjemná byla zima, ani sebelepší oblečení a zimní boty s kožichem nezabránily mírnému promrznutí prstů. V tomto to bylo opravdu náročné. Na stánku jsem byla sama a zajít si na wc byl tak problém. Byly tam jen toy-toy budky a zboží mi v době, kdy jsem si potřebovala odskočit, hlídal prodavač v sousedním stánku. Pokud měl ale plný stánek lidí, musela jsem to risknout. Byla to velká odpovědnost, která mi do života hodně dala. A také už vím, že bych nechtěla mít obchod :). Zato výdělky stály za to, v nejlepším období jsem měla za měsíc víc jak 50 tisíc Kč a nakoupila si třeba kuchyňskou linku, kolo pro manžela. Občas jsem zažila na stánku i opruz, lidi (a spousta lidí) si například myslelo, že velikost uvedená na vlněných papučkách je cena, že se prodávají po jednom kuse a podobně. Pak se ale naši lidi, kteří se ve zboží vyžívali, byli hrozně milí a vděční, když jsem jim něco doporučila. Po celou dobu jsem myslela na mé děti, domov. Místo toho, abych v toto kouzelné předvánoční období byla s nimi a zdobila dům, mrzla jsem ve stánku. Vidina peněz nebo třeba hezké dovolené za ně však byla silná. Časem se ale tržby snižovaly. Lidí, mám pocit, na trzích ubývá, nebo tam i jsou, ale méně nakupují... Takže jsem to časem nechala být, možná bych si vydělala s jiným zbožím víc. Každopádně velká zkušenost do života. A kuchyň mám dodnes, za ty omrzliny
mi to stálo :-).

Miroslav, prodej kaprů

Mě tedy oslovil kamarád, který o mně věděl, že jsem vášnivý rybář, a možná mě to proto zaujme. Měl jsem nad čím přemýšlet, protože jsem v té době měl už rodinu, malinké dítě a práci na HPP. Nakonec jsem ale neodolal - sliboval pěkné peníze, prý už to dělá dlouho. Nakonec to nebyl takový problém, tato brigáda se totiž dělá od 20.12. do 23.12, každý chce přece čerstvou rybu. Je to teda krátká, ale hodně intenzivní brigáda :-). Takže si v práci beru dovolenou. Děláme vždy ve dvojici. První den přijdeme na určité místo, k určenému supermarketu, a postavíme si za asistence vedoucího stánek. Pak nám dovezou ryby, které si odvážíme, a začneme prodávat. Domluvili jsme se, že já budu ten „vrah“, zatímco kamarád je spíše obchodník ukecaný, takže bude dělat s pokladnou. Lidi si ještě živou rybku v kádi vyberou, kámoš ju vyloví, dá ji na váhu a začne kasírovat. Já zatím kapříka dle přání zpracuju (zabít, vykuchat, stáhnout z kůže, rozpůlit, když je čas dělám i filety a podkovičky). Toto vždy probíhá na kuchacím pultu, který musí být oddělený a z etických důvodů nesmí být na tyto práce vidět. První den je vždy takový slabý, lidi spíš chodí okolo a ptají se, dokdy tam budeme, zda můžou přijet zítra či pozítří, je to spíš takové seznamovací :-). Druhý den už chodí lidí více a taky my začínáme hodně brzo – s otvíračkou supermarketu, a končíme okolo sedmé, osmé. Večer opět přijede auto, zváží se zbytek ryb na stánku (jinak se ryby vozí průběžně i přes den) a ryby se odvezou na sádky. Poslední den po prodeji dojde k vyúčtování. Vedoucímu odevzdáme peníze za čistou prodanou váhu ryb. Náš výdělek činí paušálních tisíc Kč za každý den, které dostaneme, i kdybychom neprodali ani šupinu. Plus peníze, které si vyděláme dalšími úkony (kuchání atd...) a dýška. Většinou si v konečným důsledku za brigádu odneseme, každý zvlášť, 20 tisíc Kč. Tuto brigádu už dělám pořád se stejným kamarádem deset let a je z toho předvánoční tradice. Nyní jsme pro Brno jeden z nejúspěšnějších stánků (je to hodně i o šikovnosti a rychlosti) a ve dvojici prodáme 2 tuny kaprů za 4 dny. Brigáda to ale opravdu není jednoduchá. Máčím si ruky 4 dny v ledové vodě, většinou to končí milou vánoční chřipečkou, ruce dořezané, ubolené mrazem... Brigáda končí 23. 12. pozdě večer, takže jsem ukrácený o hezké chvíle s rodinou. A dárky? Ty nakupuji 24.12 narychlo, nebo je občas nakoupit ani nestihnu. Rodina mi to ale vždy odpustí, protože pak z toho máme hezkou lyžovačku :-). Za 4 dny práce...

 

Prodej kaprů