Ne nadarmo naše firemní motto zní: „Od první brigády k práci snů“. Úplně dokonale totiž vystihuje správný postup a proces, který by měl absolvovat každý. To znamená, nejdříve si formou brigády vyzkoušet, co by nás bavilo, v čem můžeme být dobří, získat zkušenosti, a až poté zkusit hledat něco co nás bude živit nastálo.
Je jasné, že jinou brigádu si bude člověk hledat, když je mu pouhých 15 let, nebo když už je to třeba dospělý vysokoškolák, který má své priority, zájmy, časové možnosti atd.
V nižší věkové kategorii, například mezi 15. – 18. rokem bývá první brigáda spojena především s vyplněním volného prázdninového času, drobným přivýdělkem a takovou řekněme jen zkouškou života dospělých. Většinou v těchto letech hledáme pouze dočasnou brigádu, nejčastěji v pohostinství (servírka, číšník, obsluha stánku), dále třeba roznos letáků, doplňování zboží apod. Zkrátka jen něco, kde nebudeme muset trávit svůj veškerý volný čas, ale vyděláme si nějakou tu korunu k dobru.
Mladí dospělí, většinou studenti VŠ, kteří si pak hledají přivýdělek při škole, již většinou chtějí využít své volno na maximum, aby si při studiu nejen co nejvíce přilepšili, ale třeba i nabrali potřebnou praxi pro obor, který si zvolili. Tito lidé si pak hledají spíše podle svých zájmů nebo času práci s maximálně flexibilní pracovní dobou.
Nejdůležitější ze všeho je postoj k tomu, chtít si nějakou brigádu vůbec hledat. V dnešní mladé generaci je bohužel tento přístup trochu potlačen, nebo zkreslen vidinou povoláními jako jsou youtubeři, influenceři apod. Mladí lidé mají představu ideální práce „Moc se nenadřít, ale brát za to velké částky.“ Nenechte se mýlit, takhle to vážně nefunguje. Proto není na místě nad brigádou, ať je jakákoliv, ohrnovat nos. Věřte, že i lidé jako youtubeři určitě nějakou obyčejnou brigádou „rukama“ také prošli. Není třeba brát hned první nabídku, která se vám naskytne. Prostě při hledání přemýšlejte, co by vás bavilo, v čem se chcete zlepšovat a co od brigády očekáváte.
Když zabrouzdám hluboko do své paměti, vždy jsem patřila k těm, kteří se práce nebáli a těšila jsem se, až si budu moct ve svých 15 letech nějakou vyzkoušet. V té době pro mě samozřejmě byla největší motivací finanční odměna a tedy jistá finanční nezávislost na rodičích.
Jako úplně první brigádu jsem si zkusila práci v malém obchůdku. Mojí hlavní činností byla obsluha pultu uzenin a ve volných chvílích vybalování a naceňování zboží. Práce mě bavila, mám ráda kontakt s lidmi, takže pro mě prostředí obchodu a obsluha zákazníků byla super volba. Jenže to jsem ještě netušila, jak taková práce 8 hodin na nohách, s nekončícím množstvím lidí, kteří po vás pořád něco chtějí, je náročná. Jednou po mě ke konci směny, kdy už jsem se cítila jako by mě právě přejel parní válec, chtěla paní nakrájet 2kg šunky, kilo vysočiny a dalších několik věcí k tomu. V tu chvíli jsem opravdu měla chuť se sbalit a odejít. Samozřejmě jsem to neudělala. Ale dalo mi to už v tomto nízkém věku neskutečnou lekci „Nic není zadarmo“, a i když jsem to v první chvíli chtěla vzdát, na paní jsem se nakonec usmála, připravila jí vše, co chtěla a těšila se na konec směny, a vlastně i na návrat do školní lavice.
Další mojí brigádnickou zkušeností, která nakonec trvala každé prázdniny asi 3 roky po sobě, byla práce v občerstvení na koupališti. Ano, člověk by řekl, že čím jsem byla starší, přístup k práci by měl být o něco snazší. Jenže to jsem netušila, že půjde o práci v v kuchyni, kde teplota dosahovala i 60 stupňů, do toho obrovské množství hladových lidí, no šílené. Tahle pracovní zkušenost mi teprve ukázala mé hranice. Co vše dokážu, kolik věcí zároveň stihnu, jak zodpovědná zvládnu být, ale také to, že jsem schopna vést tým, jelikož jako zkušený matador jsem poslední dvě sezony dostala celou skupinu brigádníků na starost. Nakonec to byla zkušenost k nezaplacení. Opravdu.
Jedna z mých pozdějších brigád byla už při studiu vysoké školy. To jsem hledala práci, kam můžu chodit častěji, ale současně je časově flexibilní. Našla jsem si tedy brigádu v prodejně pečiva, kde jsem střídala ranní a odpolední směny podle toho, jak mi to nejvíce vyhovovalo. Zde jsem se vyškolila zejména v komunikaci a jednání s lidmi, ačkoliv tedy brzké ranní vstávání pro mě jako studenta nebylo úplně tak komfortní.
Poslední pracovní zkušeností před nástupem na HPP byla práce spojená s mým studiem na vysoké škole. Našla jsem si pozici, kde jsem se mohla nejen zdokonalovat v tom, co jsem studovala, ale také jsem zde měla vidinu možného pracovního místa po zakončení studia. A taky to tak bylo. Ihned po završení státnic jsem získala pracovní smlouvu a začala v této firmě pracovat.
Chápu, že se se pro dnešní mladou generaci zásadně změnila nejen doba, ale také celkový přístup k tomu „hledat si brigádu“. Určitě je ale fajn s takovou první brigádou neotálet. Čím dříve totiž s alespoň drobnou prací začneme, tím více zkušeností nabereme pro své budoucí zaměstnání. Naučí nás to, že každé naše úsilí je nějakým způsobem oceněno, získáme představu o tom, co nás může bavit, nebo co naopak nikdy dělat nechceme, naučíme se zodpovědnosti, respektu k autoritám, ale také přístupu k povinnostem.
A já ve svém pracovním příběhu můžu potvrdit to, co jsem psala již v úvodu: „Od první brigády k práci snů!“ Jen je třeba to nevzdat, mít silnou vůli, odhodlání a hlavně CHUŤ!
Zdieľajte so svojimi priateľmi Sdílejte se svými přáteli
