Všimli jste si, jak se poslední dobou dostává do pozornosti téma zdravý životní styl? Lidi začali mnohem víc přemýšlet, jak se o svou schránku starat, líp jíst a hýbat se. A buďme za to rádi! Spousta z nás, včetně našeho týmu Fajn brigády má sedavou práci, je proto důležité pečovat o sebe o to víc, abychom nepřišli ke zdravotním problémům, nebo ať s prominutím z našich kalhot nekynou jen špeky. Co když ale není problém v naší vůli,chceme cvičit, zdravě se stravovat, ulevit si od bolestí, ale nevíme jak? Je tu řešení. Sehnat si osobního trenéra.
Tento rozhovor vám může krásně otevřít oči, pokud by se vám taky hodil, ale hlavně, pokud byste se jím chtěli stát. Spoustu otázek o této práci nám zodpověděl osobně prověřený (a skvělý) kondiční fitness a fyzio trenér, pocházející z Ruska a žijící v ČR, Alexei Alexandrov.
Bylo to v době, když jsem pracoval na HPP 14 hodin denně jako stavbyvedoucí pro jednu firmu. Od rána do pozdního večera v terénu, velká zodpovědnost, velký nátlak ze strany majitele firmy a taky ze strany zákazníků. Bylo to už moc náročné po psychické stránce, z osobního života jsem neměl nic. Tak jsem se rozhodl, že trochu našetřím a začnu opět se sportem, ke kterému jsem byl od malička vedený a vždy mě naplňoval.
Začalo to ruskými národními tanci :-) a po přestěhováni do České republiky jsem začal běhat pro Moravskou Slávii. Po 2 letech atletiky mi to sportovně nestačilo, a tak mě maminka přihlásila na box. To už jsem sportoval denně i o víkendech, jelikož jsem to dělal i závodně. Po roce to nešlo už skloubit, tak jsem se rozhodl pro boxování. Do boxu jsem původně chodil hlavně kvůli sebeobraně, postupně z toho ale bylo závodní boxování, chodil jsem za juniory po různých turnajích včetně extraligy a byl i docela dobrý ;-). Bohužel jsem jako muž z důvodu ruské národnosti nemohl být ani v reprezentaci, protože to bylo omezené počtem cizinců v týmu. Takže jsem závodit přestal a vydal se trenérskou cestou.
No můj trenér boxu ve mně budoucího trenéra asi viděl od začátku a nenápadně mě zapojoval i k vedení mých vrstevníků. Takže jsem měl dobrou školu od začátku. Maminka mě vždy ve sportu podporovala a byl to její nápad, ať si zajdu na (své první) školení do Prahy a udělám si certifikát na fitness trenéra.
Toto první školení, kam jsem šel s tím, že nevím vůbec nic, probíhalo rychle, absolvoval jsem 150 hodin teoretické a 150 hodin praktické části. Dal jsem za to v té době cca 10 000 korun... Říkali nám „rychlokvašáci“, čehož jsem si byl vědomý, a proto jsem absolvoval na vlastní náklady další a další školení, které prohloubily v podstatě jen ty základní vědomosti z prvního kurzu.
Ne. V té době jsem měl velké štěstí, měl jsem kamarádku, která mě viděla, jak umím pracovat s lidmi, jak mě to baví, a tak mi nabídla pracovat ve zdravotnickém středisku Kieser Training v Praze. Zde jsem musel absolvovat i několik náročných školení v angličtině, které mě moc dalo, jelikož to bylo zaměřeno hodně zdravotně, fyzioterapeuticky. V tomto studiu jsme pak pracovali na velmi vyspělých strojích s lidmi, kteří byli po operacích, nebo se na operace chystali. Zaměřené to bylo na rozpracování kloubní mobility, dokázali jsme se zaměřit na konkrétní sval, šlachy atd. Mnoho zkušeností jsem pobral i od své kolegyně fyzioterapeutky, která mě doporučovala další a další kurzy po ČR. Všechny tyto kurzy jsem si samozřejmě platil sám, a proto si nebojím v dnešní době od klienta vzít tolik peněz :-). Za to ale ode mě dostanou profesionální poradenství a pomoc nejen po stránce, jak mají makat, jak mají jíst, ale hlavně po zdravotní stránce, kterou mnoho lidí zajímajících se o služby osobního trenéra úplně opomíjí.
Až po této zkušenosti jsem se rozhodl jít na vlastní pěst na OSVČ do 2 brněnských fitness center Big One Fitness a InCore Fitness. Krom osobního trenéra dělám i kondičního trenéra volejbalovému družstvu holek, různým sportovcům, mám skupinové lekce boxu a funkčního tréninku.
Tak mě už ve fitkách trochu znali, takže mě čekal jen test z angličtiny, jelikož nyní pracuji i s cizinci a vedu tréninky v ruštině i angličtině. Taky si ověřili mou odbornou stránku. S tím je potřeba počítat, pokud to chcete zkusit.
Kdysi jako mladý, dokud jsem začal dělat trenéra, jsem chtěl mít velký bicepsy, "sixpack" na břichu, být perfektně napumpovaný. Ale při prvním školení fyzioterapie jsem prozřel. Jeden doktor mě položil na stůl a řekl : „Skvělý příklad pekáče buchet, vyrýsovaného břišního svalstva jako z obrázku ve fitness časopise.“ A pak mi řekl, ať udělám pár specifických cviků a já je vůbec nezvládl. Dodal: „Je to krásný, ale vůbec to není funkční.“ Měl jsem totálně zatuhnutý neprotažený tělo, z izolovaných cviků, z těch těžkých činek, bez mobility. Bohužel to dodnes dělá 80% mládeže, jen ať to přitahuje pohledy na koupališti. To, že mají všechny svaly zkrácený, přetížený a některý dokonce úplně nefunkční, už nevidí. Jednou jim může tato jednostranně zaměřená zátěž hodně ublížit. Spousta lidí má úplně na nic třeba střed těla, i když vidíte krásné svaly na břichu, mají bolesti zad. Jsem proto moc rád, že jsem na tohoto pána doktora narazil a otevřel mi oči v tom, jak je mobilita a funkčnost svalů důležitá... A to se snažím i každému svému klientovi vysvětlit. Nejsem si ale bohužel jistý, zda to dělají všichni osobní trenéři...
Je přirozené, že v každém fitku je i dobrý trenér, ale i míň zkušený. K tomu je potřeba se propracovat a neusnout na vavřínech a zůstat jen u jednoho, už vzpomínaného „rychlokvašáckého“ kurzu. Tyto trenéři by měli být pravidelně přezkoušení, protože váš klient by měl odejít minimálně ve stejném zdravotním stavu, ve kterém přišel... V hodně případech nezkušených trenérů, kteří tuto práci pochopili tak, že budou ukazovat své svaly a dělat s hezkými holkami, se stává, že tito klienti chodí od nich víc zdravotně zničení, než přišli. Odbornost trenéra by měla být na prvním místě, protože lidi jdou za odborníkem, nebo si to aspoň myslí... Pokud přijdete do autoservisu, že chcete dat do pořádku auto, za pár hodin si ho vyzvednete a řeknou vám, že vyměnili olej, svíčky a můžete s tím jet. Vy jako laik to ale nemáte jak zkontrolovat. V tomto je to těžké. Pokud vám jednou dá zákazník důvěru, je to velká zodpovědnost. Není v tom součástka od auta, ale lidské tělo.
Dobrý trenér se v této době pozná i tak, že je těžké se s ním hned domluvit na termínu, jsou hodně zaneprázdnění, mají už svou klientelu. Je to jako dostat se k dobrému zubaři, kadeřnici apod. A taky vás nemusí vždy hned vzít. Ale měl by alespoň doporučit nějakou dobrou náhradu. Pak musí každý trenér, pokud už se k němu dostanete, začít analýzou vašeho zdravotního stavu a zeptat se na váš cíl. Čeho chcete dosáhnout, za jakou dobu, jak často za ním můžete chodit. Rozebere s vámi, zda jsou vaše představy reálné. Protože opravdu je spousta lidí, která si dá nereálné cíle a bylo by to jen na úkor jejich zdraví. S takovými já spolupráci ani nezačnu.
Mám to hodně rozmanité a pestré, jelikož se pohybuju mezi různými sportovci, boxery a dvěma fitky. Denně mám v průměru 10 hodin tréninku, začínám od 7 hod ráno. Pokud si chci zacvičit i já sám, tak ještě dřív. Končívám kolem osmé hodiny večerní, ale v průběhu dne mám i volno sám pro sebe, polítat po úřadech a tak. Každý den si pak spoustu tréninkových plánu musím chystat dopředu, takže to není jen samotná práce ve fitku. Pracuji i přes víkendy, každopádně si to udělám tak, abych někdy i úplně vypnul a byl ideálně mimo Brno. Na této práci je právě fajn, že si to určíte sami, kdy máte čas a budete dělat. Já už mám ale klientů moc, takže můj osobní život někdy fakt trpí. Jo a můžu jím napsat, že dnes trénink padá, ale je mi to líto. Dali do mě důvěru a navíc, já je beru časem všechny jako kamarády, mám k nim už nějaký osobní vztah, jelikož se pravidelně vídáme. Pokud to tedy zrovna nejsou takoví ti, kteří se hned vzdají... Třeba ti, kteří dojdou v lednu, protože nabrali po Vánocích kila navíc, těm já říkám „ledňáčci“ anebo ti, kteří chtějí být fit do plavek před létem, to jsou zase „květňáčci“ :-). Vydrží měsíc a pak se po nich slehne zem. Naštěstí to mám spíš tak, že když už spolu začneme, táhneme to opravdu dlouho a pracujeme neustále na zlepšování.
Kdybych nebyl, jsem pořád v stavebnictví :-). Dá se tím hezky vydělat, ale je to proměnlivé, dle klientely.
Úspěch je pro mě vždy, pokud lidem pomůžu hlavně zdravotně, jelikož zdraví máme jen jedno. Až na druhém místě jsou pak úspěchy mých sportovců nebo hezké postavy. To je o jejich drilu. A taky fakt, že se spoustou klientů spolupracuji už opravdu dlouho, mají skvělé výsledky a jsme tak nějak vzájemně spokojení...
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
