lajknito

Je to práce jako každá jiná, ale i tak trochu jiná... Dušan je úplně normální chlap a z jeho milého úsměvu i komunikace byste vůbec nepoznali, že kdysi po večerech musel být „drsňák“, který vyřeší nespočet různých konfliktů na tak oblíbené zábavě, jako je diskotéka.

No ale přiznejte se, necítíte se bezpečněji, když víte, že je tam nějaký „ochránce“ vaší zábavy?


My jsme s ním pokecali, abychom se dozvěděli o této nelehké práci víc... A po přečtení budete vědět víc i vy:-).

Dušane, jaká byla tvoje cesta k povolání vyhazovače?

Tak po ukončení střední ekonomické školy s nadstandardní výukou jazyků jsem se rozhodoval, kudy se poberu dál. Jelikož jsem uměl plynule německy i anglicky, zaměstnal jsem se půl roku před vojnou a rok po ní jako portýr ve dvou významných brněnských hotelech. Rozhodující byl docela vysoký výdělek na této pozici. Po dvou letech jsem se dozvěděl, že můj trenér juda sháněl někoho na bránu jako vyhazovače do klubu v Brně Bystrci. Chtělo to změnu, a tak jsem se rozhodl, že trenérovi pomůžu a tuto nabídku jsem přijal.

Jaký je rozdíl třeba mezi strážným někde v obchodě a vyhazovačem v klubu?

Tak ostrahu v  obchodě dělají lidi, kterým dají na krk vysílačku a volají o pomoc, když se děje cokoliv, ale nejdou do osobního kontaktu s pachatelem. Může to dělat prakticky kdokoliv, včetně důchodců. U vyhazovače je potřeba počítat s tím, že se kdykoliv může poprat, ideálně by měl teda ovládat i nějaké bojové umění nebo sebeobranu. Zde nastávají různé situace, kdy bohužel musí fyzicky zasahovat. Má pozice se ale může nazývat různě, třeba vrátný, protože jsem na diskotéce zároveň i prodával lístky, někdo mi říká „Pan brány“ :-), nebo pouštěč, což je ta příjemnější fráze, protože pustím spoustu lidí, bohužel i vyhodím, takže i vyhazovač.

Co je základ tvé práce?

To je jednoduché, u nás platí, že pustit dovnitř můžu jen lidi, které dovedu i vyhodit. K tomu dojde v případě, že to na diskotéce někdo přežene s alkoholem, nebo nějak ohrožuje barmany a bezpečnost ostatních lidí. Jsme tam od toho, abychom dohlídli na klidný průběh akce, kam se chodí lidi bavit.

A koho teda nepustíš, například někoho fyzicky zdatnějšího, než jsi ty?

To, ne, ale třeba nepustím partu 7 opilých vulgárních lidí, pokud by tam nějak dováděli, zpacifikovat takovou tlupu by mohlo dát zabrat.

Musí být správný vyhazovač „hora svalů“?

Naopak, z mých zkušeností ti extra nasvalení to mají složitější, protože díky velkému objemu se nemůžou při zásahu až tak hýbat, jsou těžkopádnější. Je široký jak brána, budí možná respekt, při zásahu ale nejsou tak obratní. Proto jsem nesmírně rád za judo, nemám v sobě agresivitu. Vždy jsem si dokázal udržet odstup při rvačce a použít vychytaný techniky, kdy jsem problémového člověka dokázal ve vteřině znehybnit, ale zároveň mu nijak neublížit.

A jaké techniky znehybnění teda používáš?

Jsou to hlavně krátký páky, nebo je trochu přidusím, kdo nedýchá, nebojuje :-). A to platí na všechny. Samozřejmě vše musím provést v takové míře, aby to ucítil, ale nebyl dolámaný a aby se opět v klidu nadechl, nebo se z toho probral. Věřte, že po takovým zásahu je všechna agrese pryč a protivník začne vyjednávat a totálně se zklidní.

V čem vidíš plusy této práce?

V době, kdy jsem dělal tuto práci, byla hodně dobře placená. Spoustu peněz navíc bylo i z tringeltů, lidi se chtěli ukázat před vyhazovačem, je to pro ně důležitá osoba :-). A taky časově to bylo moc fajn, dělalo se 4 dny v týdnu, když jsem si naddělal, mohl jsem mít pak týden volno kdykoliv v roce. Umožnilo mi to velice svobodný způsob života, se ženou jsem mohl jezdit po výletech, věnovat se koníčkům... Navíc tu vzniká dost silné pouto s člověkem, se kterým děláš. Vždy jsme byli ve službě dva a já měl na tyto lidi štěstí. Neexistuje, abych se otočil a ten můj parťák tam nebyl. Je to člověk, kterému maximálně důvěřuješ. Všichni, s kým jsem dělal na bráně, jsou pro mě doteď strašně blízcí lidé, jako bráškové, rodina... Chránili jsme si vzájemně zdraví.

Tak teda i nějaký mínusy?

Není to nijak zábavná ani jednoduchá práce. Člověk se tu může dostat do mnoha nepříjemných situací. Přichází do kontaktu se spoustou přehnaně opilých lidí, agresivních i drogové závislých. V té době jsem neměl rodinu, teď si to neumím představit.

 

Disco

Co by si měl uvědomit uchazeč o tuto pozici?

Základní pravidlo zde je, že žádný host nesmí vidět krev, rvačku, násilí. Raději si tyto lidi někam stáhnu bokem. Čím míň toho uvidí, tím raději budou chodit, tak má fungovat správná diskotéka. Nesmí se bát lidí, kteří dojdou na diskotéku ani vyhazovače. A není to o tom ukazovat ramena, ale ukázat je jen tehdy, kdy je to potřeba, ideálně tak, aby to ostatní neviděli. Dokonce jsem měl s DJ domluvu, že když se někdo začal rvát, nebo jinak narušovat průběh diskotéky, DJ jen zavolal: „Doktore!“, aby právě nikdo nepoznal, že je někde problém, ať se dál všichni dobře baví.

A nějaká legrační příhoda na závěr :-)?

Stalo se mi, že jsem jednou vyhodil, nebo spíš vyprovodil, člověka, který se nešťastně vytřel na WC místo do toaleťáku do bílé košile a lidi si stěžovali na příšerný smrad. A to nebyl ani tak opilý, chudák, no musel se jít domů převléct :-).

Proč už to neděláš?

Kvůli věku. Spousta lidí si o starší vyhazovače chodí brousit kopýtka. Přijdou si na svou dobrodružnou výpravu a neumím si představit, že bych v 50 byl ten, který jim toto broušení dopřává. Není to zkrátka pro starší lidi, člověk musí být schopný konkurovat těm mladým vyvrhelům. A taky myslím, že už to není v této době tak dobře placené.