Olča procestovala kus světa. Byla v zemích jako je Irák (konkr. Severní Kurdistán), Maroko, USA, Írán, Island, Čína, Thajsko a mnoho dalších. Také si založila svůj blog, kde radí mladým lidem, jak cestovat a vzdělávat se.
Pokud hledáš inspiraci, tak si přečti náš rozhovor :).
1) Co tě vedlo k tomu začít cestovat?
Jednoduše jsem chtěla. Co víc potřebuješ? ;-)
2) Popiš nám svůj nejvtipnější zážitek z cest.
To je docela zapeklité, protože mám hodně silné a smutné zážitky. Nicméně se s vámi podělím o jeden, nad kterým jsem se později hodně zasmála s každým, komu jsem ho řekla.
Byla jsem v thajské džungli. To je místo, kde potkáš divoké slony, obrovské ještěry, pavouky, kteří jsou větší než tvoje hlava a třeba vosy, co jsou s křídly velké jak tvoje dlaň. Kromě toho tam taky můžeš vidět krokodýly a šelmy.
Fotografie vodopádu z onoho osudného pralesa.
Předem vás varuji, že je to příběh ze života a může se to stát komukoliv z vás :D. Jeden večer jsem snědla něco zkaženého tak, že jsem se vzbudila v horečce a s neskutečnou bolestí břicha, ale křeče nekřeče, musela jsem pokračovat v cestě. No a co se nepřihodilo… Uprostřed jungle jsem to prostě nestihla. V tu chvíli mne polila směsice studu a překvapení a až potom strachu: “Cože se mi to teď stalo?!” Řekla bych prekérní situace, protože zvířata mohla být velmi blízko. Došly kapesníčky i voda, rozloučila jsem se svými kalhotkami a odhodila je mezi stromy. Skoro s brekem jsem se snažila co nejrychleji dostat do místa, kde jsem měla nejen věci na převlečení, ale taky sprchu.
Potom jsem volala sestře a když jsem jí s obtížemi sdělila, co se mi stalo… Po jejím upřímném smíchu jsem se začala smát taky. Vlastní úspěch totiž nepotěší jako cizí neštěstí, že? A proto je to třeba na sebe prásknout co nejdřív a nepos*** se z toho. I když to se mi vlastně stalo :).
Velmi nepovedený název thajské restaurace mi připomíná můj zážitek z pralesa.
3) Proč jsi začala psát svůj blog Potkáme se ve vlaku?
Všechno, co se v životě naučím, chci zase předat dál. Nemá smysl si to schraňovat pro sebe. Proto taky patří mezi mé nejčtenější články Jak najít levné letenky nebo ty s nabídkami stipendií na zahraniční univerzity a jiné vzdělávací akce. Sdílím, co jsem se na cestách naučila, dávám tipy na zajímavá místa, a jak na sobě neustále pracovat.
Samozřejmě psaní blogu má taky sobecký důvod. Všechny ohlasy, které dostávám, mne utvrzují o tom, že má práce má smysl. Neznám krásnějšího pocitu.
Oli je teď v Číně, tohle je fotka z letiště v Guangzhou na jihu ČLR.
4) Tvrdíš, že jsme součástí generace, která může změnit svět okolo nás. Co tě vede k této myšlence?
Sama jsem se na cestách inspirovala tím, jak je důležité podílet se na projektech, dělat dobře svou práci a třeba taky dobrovolničit. Síla není v jednotlivci, ale ve skupině. Pokud každý z nás bude dělat věci pro ostatní, tak můžeme vše změnit. Co dalšího může tato generace pro tento svět udělat?
Mít se více ráda. A teď nemluvím o hippies nebo sluníčkářích. Přátelé jsou to nejdůležitější, co v životě máme. Tak do těch vztahů dávejte, co to jde a mnohem víc. Always do your best. Always.
Návštěva japonské zahrady ve městě Matsushiro, odkud pochází slavný rod samurajů.
5) Je možné sloučit školu/práci a cestování? Kde na něj vzít peníze?
Ano, je. Myslím si, že čím aktivnější budeš, tím více toho zažiješ. Pořád mi to funguje. I když už pracuju.
Během výšky jsem toho procestovala strašně moc. Za ušetřené peníze z doučování jsem projela Evropu (low cost cestování přes couchsurfing a airbnb se stanem nebo jen se spacákem) a využila jsem tréninkových Erasmus + pobytů. Pokud člověk fakt chce, tak vymyslí způsoby, jak to udělat :). Takže pokud se vám naskytne příležitost vycestovat, využijte ji.
Jedno z mnoha míst, které Olča navštívila v Thajsku.
6) Řekni nám pár tipů, které nám pomohou do začátku.
Sepsala jsem článek, za kterým si stojím a to je 6 důvodů, kvůli kterým ještě necestuješ.
Pokud mám dát 2 konkrétní tipy do začátku, tak tyto:
- Probouzíš se každé ráno s tím, že chceš cestovat? Tak to udělej. Moc přemýšlení škodí.
- Cestování tě zázračně nedostane z depresí či pocitu vyhoření. Cestování je úžasné, protože cesta je cíl, otevírá ti obzory, přestáváš řešit blbosti, učíš se vycházet s lidmi, inspiruješ se kulturně odlišnými místy. Ale zahodit všechno za hlavu a.k.a “potřebuju začít od nuly” a utéct na cesty je to nejhorší, co můžeš udělat. Žádný extrém nic nevyřeší a stát se ezo bio vegan lactose free mnichem v budhistickém klášteře v Tibetu to taky nebude. Prostě žádné extrémy.
Doufáme, že vás náš rozhovor inspiroval a vydáte se na cesty. Máme možnosti, které naši rodiče ani prarodiče neměli a byla by škoda je nevyužít. Už jen kvůli zážitkům :).
Co tě zaujalo? Napiš komentář...