O poslání pedagoga

Sdílet

Zavřeme na chvíli oči a vraťme se do dob, kdy jsme poprvé zasedli ke školním lavicím... Před námi stála „pančelka“, připravena zapálit v nás jiskru poznání, připravena být nám autoritou, ale i člověkem, co do nás uvidí, pomůže, podpoří a kromě rodičů, tak trochu vyformuje naši osobnost.

Povolání učitele je často zjednodušováno a nedoceňováno. Zamysleme se ale nad tím, kde bychom teď byli, kdyby učitelé nebyli? A zdaleka se to netýká jenom základky, pedagog pracuje i v mateřské školce, na základní, střední, vysoké škole, pedagog je mnohokrát i člověk, co vede kroužek, školní družinu, nebo kurz.

Dobrý učitel, to není jenom sednout za katedru, odvykládat a předat své vědomosti, pak si odejít domů...Učitel se na své hodiny musí pečlivě připravit, za nezletilé děti přebírá zodpovědnost. Dobré nebo špatné výsledky žáků, jsou hlavně pedagogovy výsledky. Ve třídě se potkávají různé povahy a osobnosti. Všeumělkové, šprti, šikanátoři nebo prostě studenti mající problém, který musí učitel rozpoznat. A pak tohle vše umět řešit... Učitel je v jedné osobě psychologem, hercem, vědcem, administrativním pracovníkem i policajtem. Mnoho lidí někdy závistivě tvrdí, jak se mají, že se můžou pravidelně přes prázdniny povalovat...Vůbec si ovšem neuvědomují, jak obrovský důvod prázdniny pro ně mají. Psychika je v této profesi extrémně namáhána, hlava potřebuje zregenerovat. Navíc i ty prázdniny jsou mnohdy jenom polovičaté. Učitelé nastupují do práce jeden až dva týdny před koncem prázdnin, aby zajistili bezproblémový začátek školního roku. Přes školní rok se na klasické školení, nebo kurzy pro rozšíření svých obzor nedostanou, takže se většinou i na popud ředitele vzdělávají právě v době školního volna.

Co tím chtěl básník říct? Všichni, kteří se chcete stát pedagogem, byste to měli už tak nějak od začátku cítit. Ne jenom jít na pajdák a ono to nějak dopadne. Zcela jistě jde o poslání a ne každý je vhodný. Pokud ovšem jste zapálení, trpěliví, máte vůdčí schopnosti, jste zodpovědní a empatičtí, budete tím správným kandidátem. Odměnou by pro vás neměl být jenom plat, ale hlavně radost a úsměv dětí z vlastního úspěchu anebo studenti hltající váš výklad. Krom těchto podstatních vlastností, bude potřeba školu, v závislosti na oboru, na který na se chcete zaměřit. Všechno vám to krásně objasní zákon o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb.

 
Abyste si uměli představit, co vás na jaké škole čeká, přinášíme vám výpovědi pedagogů z jednotlivých stupňů škol. Krom pozitiv i negativ povolání nás zajímalo i jakou procentuální část tvoří výchovní a vzdělávací činnost.

Mateřská škola

„Ve školce se střídáme s kolegyní na 2 směny. Máme velkou zodpovědnost za fyzické zdraví dětí, při každodenních činnostech a hlavně při pohybu venku. V porovnání se ZŠ nezodpovídáme tolik za jejich vzdělávání, i když v předškolním věku musíme umět zhodnotit, jak se děti vyvíjejí a co nejlépe jich připravit na školu. V tomto věku jsou děti zvyklé na pomoc v samoobslužných činnostech. Nemůže nám dělat problém, utřít dítku prdelku, i když není naše :-).
Děti po edukační stránce vzděláváme pořád, i například při vycházce venku, přesto tvoří vzdělávaní děti jen 20% a výchova 80%.“

Základní škola

„Děti jsou na základce ve věku, kdy ještě uznávají autoritu a nevzdorují tolik, jako na střední škole. Jsou lehce ovlivnitelné a učitel je pro ně jednou z nejdůležitějších osob, které důvěřují. Lépe se formují a je lehčí je motivovat k činnosti. Přirovnala bych je k tzv. “tabula rasa“ - čistá nepopsaná tabule. Zato jsou ale ještě hodně nesamostatní, všechno musí mít nalinkované. Učitel zde má větší zodpovědnost za probrané učivo, aby děti dostaly všechny potřebné základy, kdežto na střední i vysoké škole je to víc o samostudiu. Dětem v tomto věku je třeba pořád ukazovat cestu spravedlnosti a čestnosti, i když se to v této době příliš nenosí. Jinak je to ve školních družinách, kde je víc čas na hru, empatii a prosociální učení. Výchovní a vzdělávací činnosti budou vždy propojené. Na prvním stupni je to 50% výchova, 50 % vzdělávání, na druhém už tvoří výchovná jenom 40 %.“

Střední škola

„Na střední škole, konkrétně na gymnáziu, si tvořím hodiny sama, takže jsem sama sobě pánem, ale musí být vidět výsledky. Tvořit učební pomůcky je někdy zábava. Do školy chodím na 8.00 hod, končím zhruba v 14.00 hod, pak ale následuje mimoškolní aktivita a administrativní činnosti nařízené ředitelem. Studenti ve středoškolském věku mají různé chování, někdy mne nabijí energií, rozveselí. Ve své podstatě jsou všichni dobří, jenom mají občas špatnou disciplínu :-). Musím si dávat pozor na to, co řeknu, jsou to takoví polodospěláci. Ve třídách bývá místy hluk, zamrzí i to, že velkému procentu žáků je lhostejné jakou dostanou známku. Kromě psychologických nástrojů, nejsou už jiné možnosti, jak jejich jednání ovlivnit. Dochází často i ke konfliktním situacím, se kterými si musí učitel na hodině nebo během přestávky poradit. Taky není jednoduché neustále se vypořádávat s tlakem na používání elektronických pomůcek, ministerstvo pořád mění své postoje k formám a obsahu vzdělávání. Odměnou a vysvobozením jsou pak prázdniny :-). Procentuálně výchově v prvním ročníku připadá 40 % a 60 % vzdělávání, ve čtvrtém ročníku už výchově patří jenom 10%.“

Vysoká škola

„Výhodou učení na VŠ je fakt, že se tam hlásí studenti, kteří si povětšinou sami zvolili zaměření, mají tedy o učivo zájem, čekají nové věci a jsou nadšení. Vybírají si svou aprobaci předmětů, nebo směr studia, který jde sice do hloubky, ale jednosměrně. Mnohým vyhovuje právě systém studia, který jim dovoluje neučit se průběžně, ale až ve zkouškovém období. Je to na nich, jakou formu učení si zvolí. Pořád ale existují studenti, kteří se hlásí na vysokou školu jenom proto, aby nějakou měli. Existuje jedna hezká myšlenka: „ Každý má právo studovat, ale ne každý by měl“,v dnešní době chce mít titul každý, a proto se ztrácí přidaná hodnota studia.

Studenti jsou plnoletí, a tak se očekává, že se tak budou i chovat. Když se tak nestane, z VŠ odcházejí, protože nesplňují vědomostní podmínky. Vztahy se studenty v porovnaní s jinými stupni studia nejsou tak hluboké, jelikož je na jedné přednášce někdy i víc oborů studia a velký počet lidí. Hlavní důraz se klade na samostatnost a vlastní aktivitu. Zaměstnanci publikují víc druhů literatury: monografie, skripta nebo vědecké časopisy. A tak se předpokládá, že si student přečte více než jeden zdroj. Ne každý to ale pochopí, a tak zkoušející k němu musí přistupovat. Není čas na soucit. Neumíš – neumíš, můžeš jít na další termín, neuspěješ – skončíš úplně.

Na vysokých školách se víc vzdělává jak vychovává, protože lidi navštěvující tuto školu, by už vychovaní měli být...80% je tedy vzdělávání, 20% výchova.