Roční pobyt v zahraničí na střední škole stále láká velké množství studentů. Jak by taky ne, když se jedná o skvělou zkušenost plnou zajímavých zážitků. Přečtěte si rozhovor s Honzou, který strávil rok v Americe.
Celé to byl nápad mojí babičky. Mně se vlastně vůbec nechtělo odjet. V sedmnácti má člověk přece jenom trochu strach odjet na celý rok do neznámého prostředí a nechat za sebou rodinu a všechny kamarády.
Přes Student Agency, která spolupracuje s americkou CIEE.
Prakticky úplně všechno. Od letenek, přes víza a veškerá pojištění, až po třídenní úvodní soustředění v luxusním hotelu v New Yorku. Mimo to mi zprostředkovala bydlení u hostitelské rodiny a našla vhodnou školu. Celý rok jsem navíc měl k dispozici místní koordinátorku pro případ problémů.
Jak jsem už říkal, agentura mi našla hostitelskou rodinu, která bydlela ve velkém bytě. Takže jsem měl vlastní pokoj i s koupelnou. V průběhu roku jsme se pak přestěhovali do rodinného domku, kde jsem měl ještě větší pohodlí.
Myslím, že přihlášku jsem vyplňoval zhruba půl roku předem. Je dobré začít co nejdřív, protože studenty si vybírají hostitelské rodiny. Čím dříve tedy podáte přihlášku, tím větší máte šanci, že se dostanete tam, kam chcete. Jinak to nebylo nic hrozného. Stačilo vyplnit několik formulářů, projít pohovorem v angličtině a pak před odjezdem zajít na ambasádu pro vízum a absolvovat několik informativních schůzek k samotné cestě.
Nebylo to úplně levné. Celková částka se pohybovala někde okolo 150 000 Kč. V případě univerzity by to ale bylo mnohonásobně více.
V hlavním městě Nového Mexika - Santa Fe. Ne zrovna typické americké město, ale rozhodně zajímavé.
Nové Mexiko je úrovní vzdělávání v rámci USA na jednom z posledních míst (pravděpodobně díky množství přistěhovalců, kteří mají potíže s angličtinou), takže ve většině předmětů jsem byl dost napřed. Prvních pár týdnů jsem učitelům skoro nerozuměl, ale často jsem nebyl sám, takže žádný problém. :-)
Byla to taková „škola hrou“. Třeba v dějepise jsme hráli divadlo a v chemii dělali každý den nějaké pokusy. Jinak je americká střední přesně taková, jak ji znáte z filmů. Skříňky na chodbách, roztleskávačky, fotbalisti, bitky u oběda atd.
Přátelští. Někdy až moc. Vím, že to asi říká každý, ale nevím jak to lépe popsat. Zkrátka americká mentalita je od té české hodně odlišná, což může být některým lidem nepříjemné. Ale jakmile si na to člověk zvykne, tak nemá problém.
Jako cizinec jsem byl na škole taková malá atrakce, takže seznamování nebyl problém. Navíc jsem bydlel s jedním z fotbalistů, který mě seznámil s celým týmem. Po odjezdu jsme udržovali kontakt možná půl roku, ale pak už moc ne. Tehdy to bylo složitější – Facebook se teprve rozjížděl. :-)
Pro Čechy určitě není levná. Já měl to štěstí, že jsem tam byl v době, kdy se dolar dostal na historické minimum (na chvíli dokonce na 14 Kč), takže jsem nakupoval hlavně oblečení a elektroniku, která tak vyšla levněji než u nás. Taky moje hostitelská rodina mi toho zaplatila mnohem více, než musela. Jinak na takové ty běžné výdaje jsem si vezl asi 50 000 Kč a něco málo jsem si i vydělal jako stěhovák a zahradník.
Se svou hostitelskou rodinou jsem procestoval prakticky celý jihozápad USA. Viděl jsem řadu indiánských památek, o kterých jsem neměl vůbec tušení, že existují, ale i profláknuté turistické destinace jako Grand Canyon. Prázdniny jsem pak trávil u tety v LA a na závěr jsem se podíval i do Las Vegas.
V Novém Mexiku více než hamburgery frčí mexická kuchyně a tu jsem si hodně rychle zamiloval.
Nic mě nenapadá. Ročník jsem sice opakoval, ale s tím jsem vlastně od začátku počítal. Alespoň jsem tak poznal zase nové lidi.
Určitě. Poznal jsem řadu zajímavých lidí, viděl jsem kus světa a naučil se být samostatný. Mimo to dobrá angličtina taky není k zahození. Dneska jsem opravdu rád, že jsem se k tomu nakonec odhodlal.
Roční pobyt asi není pro každého, ale pro mě to byla super zkušenost. Takže pokud máte tu možnost, rozhodně doporučuji.
Autor: Huňová, dne 5. listopadu 2013
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli