Jan strávil velkou část života prací pro Microsoft, dokonce by pro Billa Gatese dělal i za stravenky. Jednal s princem Charlesem a během své kariéry potkával mnoho zajímavých osobností.
Dnes pomáhá lidem odemykat jejich potenciál
a posouvat je kupředu.
Co vše stálo za jeho úspěchem a jak se vypracoval na vrchol? Nechejte se inspirovat jeho příběhem
a myšlenkami..
Pro Microsoft jsem skutečně pracoval více než 22 let. Svou kariéru jsem odstartoval před sametovou revolucí na Ministerstvu vnitra. V roce 1991 mě oslovili bratři Šiškové a Richard Kaucký, tehdejší majitelé společnosti Software 602, s nabídkou práce na pozici obchodní
a marketingový ředitel. V této společnosti jsem strávil 2 roky a byla mojí softwarovou alma mater, protože jsem se tam naučil spoustu nových věcí.
V roce 1993 mě poprvé oslovil s nabídkou práce tehdejší generální ředitel Microsoftu (nynější předseda hospodářského výboru poslanecké sněmovny) Ivan Pilný. Kupodivu jsem jejich nabídku nepřijal. O pár měsíců později proběhlo jednání s vedením Microsoftu na konferenci v Cannes, kde mě oslovili a v červnu 1993 se mě znovu snažili získat, což se jim povedlo. Microsoft zřídkakdy dává své nabídky 2x, ale mně ji dal a myslím, že toho ani jedna strana dodnes nelituje.
Poprvé jsem si podal ruku s Billem Gatesem, po pouhých 14 dnech od nástupu do práce, a to na summitu v Disneylandu, kde proběhlo setkání všech lidí z evropského Microsoftu.
Bill je vizionář. Vizionář je člověk, který vytvoří obraz světa, který ještě neexistuje. Nejdříve mu uvěří on sám a pak pro jeho myšlenku nadchne celý svět. Musím říci, že Billovi se to podařilo na 100 %. Ve svých 18ti letech pronesl, že počítače budou na každém stole, ale tehdy skoro nikde nebyly. Tento člověk mě inspiroval právě svou vizí, díky které jsem mohl být u její implementace celých 22 let. V podstatě jsme zdemokratizovali „kompjuting“. Tedy výpočetní kapacitu, kterou v té době, když jsem pro Microsoft začínal pracovat, mohlo využívat pouze pár jedinců a firem.
Dnes ji využívají všichni. A také mě inspiroval, tím, že začal rozdávat peníze lidem, kteří to opravdu potřebují. Steve Jobs, jeho největší rival, o Billovi řekl, že jeho rozhodnutí nebýt nejbohatším člověkem na hřbitově pozitivně ovlivní životy stovek/milionů lidí. A o tom to přesně je. Podívejte se na celou přednášku.
Upřímně, zhruba do mých 30ti let byl můj život jedna velká party (zhruba do té doby než jsem začal pracovat pro Software 602). Nic jsem neplánoval dopředu a žil jsem přítomným okamžikem.
Před odchodem na výšku jsem hrál závodně tenis, který je mou vášní. Na střední škole jsem se rozhodl pro počítačovou dráhu a podal si přihlášku na technickou vysokou školu.
Můj tatínek řekl větu, která mě hodně ovlivnila, a to že počítače změní svět. Později se ze mě stal softwarový inženýr. V této profesi jsem vydržel krátce, protože mě více bavilo dělat marketing pro software a jeho prodej.
(zdroj: Facebook)
Ten třicátý rok byl pro mě zlomový a začal jsem na sobě opravdu dost pracovat, což dělám do dnes. V roce 1995 mě Microsoft zařadil do speciálního programu, kde bylo několik málo talentovaných jedinců z celého světa. Každý měsíc jsme jeden den trávili se špičkami ve svém oboru jako například s Filipem Kotlerem ( na marketing), Eduarem de Bono (kreativita), Tony Buzanem (mozkové mapy) a dalšími.
Ono není lehké se vypracovat na jakoukoliv pozici, ale když na sobě člověk maká
a má myšlení první ligy, tak to zvládne. Pokud si myslíte, že patříte do první ligy, své chování tomu přizpůsobíte a někdy se vám stane, že se propadnete do ligy druhé, tak se po nějakém čase zase vypracujete nazpět do ligy první. Nicméně pokud si myslíte, že patříte do divize, skončíte v okresním přeboru. Lidé Áčkoví, tzn. první liga, se snaží přitahovat lidi z té první ligy. Lidé Béčkoví vytvářejí Céčkové organizace apod. Někdy máme pocit, že těch áčkových lidí mnoho není, ale je potřeba se dívat kolem sebe a hledat lidi s áčkovým potenciálem.
Proto jsem tomu nechával volný průběh. Jednou z mých prvních stránek je maximalizace.
Lidé s touto vlastností se snaží vždy o maximální výsledky, vezmou perlu, kterou neustále leští. Také chtějí dělat s nejlepšími lidmi na světě. Jestli něco určuje můj „drajv“, tak je to právě práce s těmi nejlepšími lidmi ve svém oboru. Mně se to splnilo v Microsoftu. A vlastně se mi to daří dodnes v jakékoliv oblasti, např. brzy mi vyjde kniha o pozitivním leadershipu v edici Financial Times Publishing, o které si myslím, že bude patřit po celém světě k nejlepším v oboru.
Na besedě u Jana Krause. (zdroj: Facebook)
Určitě to byla práce s lidmi a odemykání lidského potenciálu. Bavil mě hodně rozvoj pozitivní psychologie. Na této pozici jsem se setkal také s těžkostmi a velkými výzvami jako například urovnání sporu s Evropskou komisí. Na začátku procesu měl Microsoft platit pokutu 11 miliard
a nakonec se nám podařilo vyjednáváním pokutu snížit na 2 miliardy. Tohle mi určitě přidalo nějaké ty šedivé vlasy. Nejzajímavější na celé věci je, že jsme začínali s lidmi u Evropské komise jako nepřátelé, ale později se spory překlenuly v důvěru. Stal jsem se člověkem, kterému mohli důvěřovat a zvolili si mne jako poradce, jediného z evropského byznysu, pro vysoké školství.
To se prostě stává každému. Jdete třeba na důležitou schůzku a předtím než vkročíte do místnosti, si něco vylejete na kravatu apod., což se mi také stalo. Pokud má člověk myšlení první ligy, tak to prostě musíte přejít. Kdybych měl myšlení divize, tak se rozsypu ještě v předsíni v Buckinghamském paláci před schůzkou s princem Charlesem. Samozřejmě se může stát, že při jednání nějak ujedete, ale o to je důležitější hned reagovat.
Podle průzkumů GALLUPu (organizace, která provádí obrovské průzkumy veřejného mínění). Pouze 17 % lidí na světě využívá svůj potenciál. Tito lidé využívají svoje silné stránky. Ostatní chodí do práce jen kvůli penězům. Všichni se rodíme s talenty. Můžete to vidět i na dětech. Když si hrají přesně ví, kde se jejich talent nachází, ale pak přijdou do školy a vše je jinak. Škola je semele a hodí je bez rozdílu do stejného pytle s ostatními. Tento systém je daleko od toho, jak to myslel Jan Amos Komenský se školou hrou. Často se říká – on v sobě znovu našel dítě a to je přesně ono, protože děti ví, kde jsou jejich silné stránky (jejich talent). Každé dítě je ve své podstatě vizionář, protože si hraje na svět, který neexistuje a věří tomu. Pak přijde škola a bohužel do toho hodí vidle.
Lidé se mě často ptají, jestli jen mladý člověk může odemknout svůj potenciál. Odpověď je jednoduchá-každý z nás jej může odemknout a najít svůj talent, protože díky neuroplasticitě (v mozku se vytvářejí synapse – propojení mozkových buněk po celý život) nejsme limitováni věkem.
Člověk může ve svých 30, 40, 50 dokonce i v 70 ti letech, začít na sobě pracovat. Tím, že se synapse propojují, může svůj potenciál odemknout. Například do padesáti let můžete mít práci, která vás nebaví, a pak najdete sami sebe.
Jan koučuje i české královny krásy. (zdroj: Facebook)
Jednoznačně sebepoznání. Protože škola nás učí všechno možné,ale ne to kým jsme. Ukazuje nám okolí, ale ne to, co je uvnitř nás a jak žít autentický život. Neřekne nám, jaké máme silné stránky, jaké máme touhy, co můžeme dělat 24h/7 dní v týdnu bez přestávky a jaké jsou naše osobní hodnoty. Můžeme si na to udělat jednoduchý test.
Vytvořte si 3 kruhy. Do prvního napište vše, co vám dává energii (silné stránky). Vašimi slabinami jsou aktivity, které vás vyčerpávají. V druhém kruhu jsou činnosti, které můžete dělat 24 h denně, a neunaví vás, vyloženě se na ně těšíte. Třetí kruh obsahuje vaše osobní hodnoty, např. zapřemýšlejte a napište si vlastnosti 5ti lidí, které obdivujete. Tím zjistíte vaše osobní hodnoty.
V místě, kde se vám kruhy protnou je smysl vašeho života. Tímto testem se lidé lépe poznají. Je to jednoduché, když budete znát lépe sami sebe, tak budete mít tendenci v životě dělat něco, co vás bude bavit a tím pádem se lépe ekonomicky uplatníte. Navíc budete o dost šťastnější. Spokojenost má vliv na váš imunitní systém a budete zdravější.
Myslím si, že svět běží jen na jednu pětinu výkonu a to se ještě bavíme o ekonomických parametrech. Vůbec se nebavím o lidském štěstí. Člověk, který žije svůj autentický život, může být šťastný. Narodíme se jako originály, ale 4 z 5 lidí umírají jako kopie. Prostě my žijeme svůj život jako kopie, protože ostatní to takhle chtějí. Pokud vše uděláme obráceně, když poznáme sami sebe a začneme na sobě pracovat, tak ta autenticita nás může přivést nejen k úspěchu, ale i ke štěstí.
Pro inspiraci se mrkněte na náš článek Tipy pro osobní rozvoj a automatizaci práce a začněte na sobě makat ještě dnes.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
