Gabriela Dorantová je majitelkou castingové agentury, která zajišťuje herce pro hlavní i vedlejší role. V rozhovoru nám odkryla zákulisí komparzů, své zkušenosti s podnikáním nebo třeba i rozdílnosti konkurzů mezi ČR a Hollywoodem.
Můj běžný den je zajímavý právě tím, že je každý naprosto jiný a to mě na mé práci baví, v podstatě, úplně nejvíc. Někdy prosedím celý den u počítače s telefonem u ucha, jindy strávím celý den na kamerových zkouškách a večer se jdu podívat na divadelní představení. V covid době to vypadá tak, že nasadím sluchátka a pracovní telefonáty odbavuji za chůze v lese, odpoledne sleduji kamerové zkoušky a večer si pouštím české seriály a filmy, abych měla zmapované vše, co se v naší branži právě teď děje.
Mám pocit, že už jsem si tuhle svoji část touhy „být viděna“ nasytila a nyní se více komfortně cítím právě na té druhé straně. Nevadí mi vystupovat před lidmi, ale už nemám pocit, že TO potřebuji. Spousta herců vnímá pozornost jako drogu. Já už ne. Pro mě je největším zadostiučiněním vidět mnou vybraného herce, který je ve své postavě skvělý a posouvá děj kupředu s lehkostí a grácií.
Celý život jsem se pohybovala v kulturním prostředí a od dětství velmi ráda hodnotila výkony herců, což mi zůstalo až do dospělosti. Začínala jsem jako asistentka v castingové agentuře, poté přešla do České televize a během působení v korporátu mi došlo, že budu mnohem raději svojí paní a začala budovat vlastní agenturu. Prioritně herce nezastupuji, jsem především majitelkou castingové agentury, kde se snažím být nestranná a otevřená všem hercům bez rozdílu. Exkluzivně zastupuji pouze Marka Lamboru, Pavlu Dostálovou, Malvínu Pachlovou, Báru Petrovou Šťastnou, Daniela Krejčíka a Karolínu Růžičkovou. S mými herci mám, myslím, nadstandartní vztahy – vnímám je jako jednu velkou rodinu.
Vtipných situací a příhod v naší branží zažíváme tolik, že jsme je začali zveřejňovat na našem Instagramu @casting_gabrieladorantova v poměrně úspěšném cyklu #zezivotacastingovky.
Určitě ano, herci bývají velmi často sensitivní a emotivní, proto je mi blízký osobní přístup a snažím se s každým jednat velmi individuálně a především jemně.
Z vlastní zkušenosti musím přiznat, že jsem se s tím nesetkala. Mám kolem sebe spoustu úspěšných žen, které mě motivují a navzájem se posouváme dál. V tomhle rozdíly nedělám, jedná se mi příjemně jak se ženami, tak s muži.
Momentálně především tak, že castingy pořádáme on-line. To bereme pozitivně, protože se zase všichni něčemu novému přiučíme. Co se týče castingů na reklamu, myslím, že se tento systém vcelku osvědčil. Ale při obsazování do filmů videohovor prostě osobní setkání nemůže tak dobře nahradit. Někdy herec, který z pouhé fotografie není favoritem, okouzlí všechny jen tím, že vejde do dveří. Doufám, že počítače nenahradí lidi, protože my osobní castingy doslova milujeme.
Komparzu už se v poslední době věnujeme minimálně, specializujeme se především na obsazování hlavních a vedlejších rolí. Pokud má někdo zájem o komparz, tak bych mu doporučila registrovat se v komparzních agenturách, sledovat nabídky ve FB skupinách zaměřených na tuto oblast. Honorář za 12hodinovou směnu se pohybuje v rozmezí 900 – 1500 Kč, záleží na projektu. Velkou část samotného času stráveného na natáčení ale tvoří čekání, proto je potřeba být trpělivý. Někdy může natáčení skutečně zabrat celých 12 hodin a někdy jde vše na place rychle a plynule.
Určitě kompletní casting seriálu Marty is dead, který jako první český seriál získal cenu Emmy a v podstatě veškeré projekty, které režíruje talentovaný Pavel Soukup. Mým velkým úspěchem je také blízká spolupráce s Markem Lamborou, kterému se teď velmi daří a já jsem na něj moc pyšná.
Myslím, že je to téma na samostatný rozhovor. U nás zatím casting ještě nemá vybudovanou žádnou tradici, kdežto v Americe je casting director velmi uznávaná a důležitá součást štábu, u nás to jde trošku pomaleji, ale jednou to přijde a castingoví režiséři třeba budou vídat svá jména v titulcích častěji ;-)
Já myslím, že čím je herec známější, tím více je pokornější. Alespoň toto je moje zkušenost. Spíš mě občas zarazí jednání neznámých, začínajících herců, kteří si myslí, že na ně čeká celý svět.
Být aktivní a akční, především. Registrovat se ve všech agenturách, navštěvovat divadelní kroužek, případně si zaplatit soukromé lekce herectví. A hlavně – nevzdávat to, pokud neuspějete hned napoprvé. Cesta nahoru bývá často trnitá, ale to je vlastně v jakémkoliv oboru. Bez překážek a škobrtnutí by odměna pak nebyla tolik sladká :-)
My děkujeme Gabriele za rozhovor a přejeme všem, aby cesta nahoru byla tak akorát trnitá.
Líbí se Vám článek? Sdílejte se svými přáteli
