Barbora Mottlová je česká herečka, zpěvačka, modelka a moderátorka, kterou můžete znát ze seriálu První republika nebo filmu Ganster Ka, nezůstala v karanténě sedět doma se založenýma rukama a pustila se do práce. Jak sama říká...
1) Karanténa zasáhla snad většinu z nás, kdy vás poprvé napadlo, že bude potřeba dočasně změnit povolání? Kdy nastal ten impulz – musím do práce!
Já jsem pracovitá už od podstaty. Nechci marnit čas a jen se poflakovat. Zašla jsem k nám do sámošky nakoupit a všimla jsem si, že nabírají na brigádu. Den mi to šrotovalo v hlavě. Pak už jsem se zašla optat a týden na to jsem už vesele pípala za kasou. Jako by to tak mělo prostě být. Jsem za tuhle zkušenost moc vděčná. Člověk si přerovná žebříček hodnot i cenu peněz.
2) Když jste se rozhodla dočasně změnit práci, jaké byly vaše první kroky? Inzertní portály, noviny, pracovní skupiny? Hledala jste už s konkrétní představou práce?
Jako první mě napadlo hlídání dětí, protože si myslím, že mám co nabídnout. Byla jsem premiantkou, takže domácí úkoly by nebyly problém. Stejně jako sport, zpívání, rozvoj, čtení. Ale na to se mi na sociálních sítích ozvali jen tatínci :-D Bylo mi jasné, že moc volných pracovních míst nebude a že taky jako umělec toho mimo obor jinak moc neumím. Ale skočila jsem po tom plakátu v krámě.
3) Jaký byl první den v nové práci?
I když to bylo vyčerpávající a já nebyla perfektní, moc jsem si to užila. Byla jsem nadšená, že něco můžu dělat a že mě přijali jak pracovně, tak i lidsky.
4) Bylo něco, co vás v nové práci překvapilo? Jak na to reagovalo vaše nejbližší okolí a doma?
Vlastně mě překvapilo, že mi to hned docela šlo a dokonce si mě i pochvalovali. To mi udělalo velkou radost. Moje okolí mě považuje za hrdinku a říkají, že jsem frajerka. Já to takhle ale nevidím. Jsem ráda, že zaplatím nájem, můžu se realizovat a nekynout doma u TV.
5) Jaká byla vaše cesta k divadlu a filmu? Snila jste o tom už od mala?
Snila a vlastně o tom sním i dnes. Nějak se mi nechce věřit, že žiju svůj sen. Ani jsem se nepovažovala za moc talentovanou. Jsem pokorná. Pak jsem ale jako jediná z celého ročníku dostala divadelní angažmá. Nechápala jsem, ale tehdy mi profesorka herectví řekla, že si nemohli vybrat lépe. Byl to pro mě šok. I ta cesta k hraní byla docela snadná, i když mi nikdo nepomáhal a nevyšlapoval cestičku. Možná štěstí, možná talent, nevím.
Co vy ostatní? Pokud jste zažili podobnou zkušenost v době koronavirové, podělte se o ni s námi do komentářů a dodejte motivaci i dalším, jako jste vy!
Co tě zaujalo? Napiš komentář...