lajknito

Vlhko, prach, tma, ale i restaurace, benzínka a wifina k dispozici. I tak to může vypadat dole, ve švédském dole :-). O zajímavé práci geodeta  v podzemí i na povrchu nám hezky povykládal Petr,  který se tím živí už 10 let. A jako bonus se dozvíte navíc něco o Švédsku, jelikož právě tato krajina je místem jeho pracovního působení. 


Tak Petře, jaká byla tvá cesta za tímto povoláním a touto krajinou?

Začalo to gymnáziem a vysokou školou, konkrétně VUT v Brně, obor stavební inženýrství. Cesta k titulu ale byla docela dlouhá. Ve zkratce, v 1.ročníku mi chyběla motivace ke studiu, a tak jsem se věnoval spíše brigádám než škole. Nedosáhl jsem na minimální počet kreditů určených k pokračování a byl jsem vyhozen. Po dvou letech jsem si dal znova přihlášku, tentokrát na obor geodézie a kartografie. S komplikacemi jsem po 5 letech odpromoval. Nutno říci, že po celou dobu studia to nešlo vůbec jako po másle. Souběžně se školou jsem se i nadále věnoval různým brigádám, např. jako prodejce PC, skladník doručovací firmy či pomocný dělník na stavbách.Po promoci jsem nastoupil do geodetické kanceláře tady v Brně. Po třech letech v tomto oboru jsem získal spoustu zkušeností a rozhodl se vydat do Švédska.

A proč Švédsko? Jak si bojoval s cizím jazykem?

Obor geodezie je v České republice obzvlášť podhodnocen, což je především dáno platy ve státní sféře. Inženýr, který se nechal ve státní správě zaměstnat po VŠ tehdy (r. 2011) vydělal 12000 čistého. Ve Švédsku to bylo platově o mnoho lepší. S jazykem problém nebyl, téměř všichni mluví anglicky. Postupem času jsem se zlepšil v angličtině, kterou jsem do té doby používal spíše rekreačně. Díky velkému zastoupení dalších evropských národností ve Švédsku, jsem si musel osvojit i další jazyky, především ruštinu a polštinu. 

Co tam bylo náplní tvé práce a kde přesně?

První projekt byl v dole na železnou rudu v severošvédské Kiruně. Dělal jsem tam geodeta 1,5km hluboko pod povrchem. Razili se zde tunely, stavěla se infrastruktura jako cesty, koleje a konstrukce související se zpracováním a vyzdvižením velmi kvalitní železné rudy (magnetit) na povrch. Byla to soustava podzemních nádraží, drtičů, dopravníkových pásů a vysokorychlostních výtahů.Náplní mojí práce bylo vytyčování betonových a ocelových konstrukcí tak, aby byly správně umístěny polohově a výškově dle předložených výkresů. To vše za pomocí robotické totální stanice.Během zimních měsíců zde padají teploty i pod -40 stupňů, v podzemí však bylo stabilních +18.

 svedsko

Jak to v takovém dole vypadá, jak jste se tam třeba stravovali?

Je to nekonečná změť cest, něco jako gigantické mraveniště se stovkami kilometrů tunelů, ve kterých se dá lehce zabloudit. V podzemí lze nalézt téměř vše jako v malém městě někde na povrchu: benzínovou stanici, servisy pro auta, myčky a dokonce i restauraci. Všude byl signál pro mobilní telefony a wifi připojení k internetu. V restauraci bylo na výběr ze dvou hlavních jídel, spoustu salátů, pečiva, nealkoholických nápojů včetně kafe.

Kde jsi pokračoval po dodělání prvního projektu?

Postupně jsem se posouval směrem k jihu a poslední 2 roky strávil v evropské hornické metropoli Gällivare. Zde jsem působil jak ve státem vlastněném podzemním dole na železnou rudu, tak i v největším otevřeném povrchovém dole na měď v Evropě, patřící do soukromých rukou.

svedsko 
Co se ti na práci ve Švédsku líbí?

Tato práce je skvělá v tom, jak je rozmanitá. Chvíli se věnujete stavbě cest, pak zas betonových nebo ocelových konstrukcí.A kromě geodezie čuchnu i k jiným činnostem,jako je řízení bagrů, náklaďáků, jeřábů, buldozerů, či snímkování postupu prací ze vzduchu dronem. Dostanu se na velmi zajímavé místa a stavby, kam bych se v ČR dostal až po dlouholeté praxi. Ve Švédsku může dělat geodeta kdokoliv, kdo projde několika týdenním kurzem. Takže Čechy a Slováky si Švédové velice považují a mají zde velmi dobrou reputaci. Taky je super, že pracuji 14dnů, 12 hodin denně a pak mám 14 dnů volna. Když to spočítám, tak mám půl roku „prázdniny“. To je hlavní důvod, proč pracuji zrovna tam. Má práce je víceméně “čistá” a fyzicky nenáročná, což ovšem neznamená, že si občas nevezmu zbíječku nebo lopatu do ruky. A samozřejmě i platově je to zcela jinde než u nás...

A Švédsko jako krajina?

Nějak extra mě sever Švédska neoslnil. Místo, kde jsem pracoval, byla docela samota a pořádná divočina. Nejhezčí dny dle mě jsou v březnu a dubnu, je tam spoustu sněhu a jak se dny prodlužují, je i hodně světla. To se dá perfektně využít ke sjezdovému a běžeckému lyžování, jízdě na sněžných skútrech a po zbytek roku také k lovu a rybolovu. Léto je zde hodně krátké a je tady cca 20 stupňů, takže se dá i koupat, ale často se spousty komárů.Od listopadu do února tam během polární noci bývá téměř celý den tma. Ráno jsem vstal - tma, jel do práce - tma, vjel do podzemí- tma, vyjel ven - tma, jel jsem domů – tma, šel jsem spát a zase tma. Od května do cca srpna je zase pořád světlo, což mně vadí více, hlavně kvůli spánku. A vracet se ve dvě hodiny ráno z hospody za světla taky nic moc :-). Lidi jsou zde milejší a vstřícnější v porovnání s Českou republikou. Na mě jako Slovana trochu moc konzervativní, to už mentalitou spíš tíhnu k Balkánu. Jídlo je pestré a většinou velmi zdravé, hodně ryb a zeleniny. A na Švédech je to vidět, také díky hodně pohybu a sportovním aktivitám.
 
Zare

Tato práce je určitě i nebezpečná, jak tam přistupujete k eliminaci pracovních úrazů?

Zvláště v podzemí jsou pravidla velice přísná a denně kontrolována a všemi dodržována. Samozřejmostí jsou ochranné pracovní pomůcky, které každý musí mít. Oblečení se spoustou reflexních prvků,helmy s čelovkami, boty se železnou podrážkou i špičkou, respirátor či maska pro ochranu dýchacích cest. Nezbytností jsou vysílačky.
Nejpozději v 11 hodin večer musí všichni důl opustit a zpět se dá vrátit až v 5 hodin ráno. Denně kolem půlnoci dojde k odpálení přichystaných náloží. Do rána se pak zamořené prostory odvětrávají a kontrolují. Dále je pak samozřejmě nulová tolerance k alkoholu a návykovým látkám. Ve většině provozu tak míváme po ránu náhodné kontroly. Oříškem je, že policie na silnicích toleruje 0,2 promile, což neplatí u dechových zkoušek v areálech dolů. Zažil jsem spoustu dělníků, které vyrazili např. za 0,14. Dále pak absolvujeme spoustu školení, abychom si v každé nebezpečné situaci dokázali poradit. V podzemí jsou hodně časté požáry.Hrozí tam udušení, učíme se třeba jak se plazit a hledat únikové cesty ven či používání dýchacích masek. Paradoxem ale je, že je podzemí i tak bezpečnější než provozy na povrchu.

Závěrem nám dej nějaký zážitek :-).

Zážitků je spoustu, asi ty nejsilnější zažívám při jízdě autem na podzim a v zimě, kdy se po cestách potulují soby a losy. Za snížené viditelnosti jsem už několikrát jen o vlas unikl čelní srážce, která by v případě mohutného losa pro mě skončila asi tragicky.
Přes zimu celkově napadnou klidně i 2metry sněhu. Při silném větru, se mi po ránu cestou do práce, nepodařilo otevřít vchodové dveře od domu, poněvadž za nimi byla přes noc nafoukaná metrová závěj. To je pak člověk rád i za okno :-)

Svedsko

Kolik si tam tak vyděláš :-)?

Za 14 dnů práce za měsíc hodně super plat. Ale tam mají všichni podobné peníze, od uklízečky až po doktory. Od 40 do 80 tisíc měsíčně v čistém. Záleží na vzdálenosti od bydliště, pracovní době a směnách, pracovním riziku atd. Jsou tam ale zase drahé služby, potraviny, bydlení.. Takže pokud člověk žije trvale ve Švédsku, vyjde to téměř na stejno jako u nás.

A co bys odkázal naším čtenářům, třeba ve švédštině :-)?

Jag gillar festen som jag inte minns (Mám rád párty, které si nepamatuji).